Tak se nám zase rozzlobili, ti naši antirakeťáci (nebo antiradaristé?). Skupinka nacistických zakuklenců vyzývajících ke zničení sionismu vyfocená s nimi na Hradčanském náměstí při demonstraci proti radaru k nim prý nepatřila, tito zahalení odpůrci Izraele prý byli po domluvě s policií z náměstí vykázáni. Hloupost! Mladíci v kuklách tam v klidu stáli celou dobu a jen občas přátelsky poklábosili s hlídkujícími policisty nebo členy antikonfliktního týmu.

Po případném zákroku policie by navíc náměstí zůstalo takřka liduprázdné. Nad těmi desítkami fanoušků spolku Ne základnám totiž vlály vlajky, které prozrazovaly identitu protestujících. Viděli jsme Lenina, Gottwalda nebo Che Guevarru přinesené sem mladými bolševiky, rudočerné prapory anarchistů, symboly mladých sociálních demokratů a další označení podobných organizací. Svůj protiamerický postoj už členové spolku Ne základnám nijak neskrývají, proto jim ani nepřekážely vlajky USA připevněné na tyčích obráceně, ba ani tytéž prapory pověšené sice normálně, zato pomalované hákovými kříži.

Nevadil jim ani Jan Neoral, starosta a bývalý(?) komunista. Ten před čtyřiceti léty vystudoval průmyslovku, pak se ochotně staral o vybavení ruské základny v lesích za Trokavcem a pranic mu nevadily rakety s jadernými hlavicemi, které měl za humny. Tento soudruh, pasovavší se nyní na nejpovolanějšího odborníka přes nejmodernější radarovou techniku Spojených států, dokonce řečnil z pódia. Když jim nepřekážela ani soudružka, která pojala svůj projev jako předvolební agitaci a brojila proti poplatkům v nemocnicích, pak snad nepřekvapí, že nad celým shromážděním vlály prapory zdaleka nejpočetnější, vlajky Ahmadínežádova Íránu.

Koneckonců, kdo si přečte rozhovor Jana Májíčka se zde žijícím obdivovatelem teroristické organizace Hizballáh Haidarem Omaisem, kterému mluvčí spolku Ne základnám nejen servilně přitakává, ale dokonce mu blahopřeje k tomu, že libanonští teroristé porazili Izrael, nemůže být udiven. Zejména uvědomí-li si, že rozhovor je uveřejněn na stránkách trockistické organizace SS (Socialistické solidarity, nikoliv Schutzstaffel). Nikoho tedy už nepřekvapí ani vychloubání šéfa spolku Ne základnám, Jana Tamáše. Ten se vytahuje, že jeho Ne základnám už podporuje skoro šedesát organizací. Zapomíná ovšem dodat, že mezi ně patří takové klenoty jako kupříkladu Palestinský klub, Svaz palestinských studentů, Všeobecný svaz muslimských studentů v ČR, Islámská nadace v Praze či Muslimská unie. Přestože samozřejmě věříme tvrzení představitelů spolku Ne základnám, že rozhodně nic nemají proti židům ani proti Izraeli, přece jenom vede k zamyšlení skutečnost, že v celém seznamu nenajdeme jedinou židovskou organizaci. O myšlenkovém směřování členů spíš svědčí názvy dalších organizací, které spolek Ne základnám podporují: Socialistický kruh, Socialistická organizace pracujicích, Levý blok, REVO - organizace revoluční mládeže, Společnost Julia Fučíka, Ostravský levicový klub, Socialistická alternativa Budoucnost a samozřejmě nechybí ani výše zmíněná Socialistická solidarita či ultralevicový server Nový směr.

Jenom se tak vnucuje otázka, kdo vlastně celý ten spolek bojující proti americkému radaru financuje. Pan Tamáš a jeho soudruzi se holedbají svým otevřeným účtem, jenže na něm jsou vidět pouze příspěvky ve výši dvacetikoruny až jedné, dvou tisícovek. Tyto drobné částky zaslali známí a každým režimem milovaní „užiteční idioti“. Jenže tyto peníze ani zdaleka nemohou pokrýt výdaje uvedené na stejném místě, natož výdaje tam neuvedené, nepřiznané – jako třeba kolik stál nedávný páně Tamášův výlet do Spojených států amerických. Protiradaroví aktivisté už sice přiznali, že billboardy financuje reklamní agentura řízená z Ruska (naposledy v neděli se pochlubili instalací dalších devíti billboardů podél pražských výpadovek), jenže odkud spolek Ne základnám získává finanční prostředky na své další podniky?

Vzhledem k jeho protiamerickému zaměření se vysvětlení nabízí samo: peníze tečou z islamistických zemí. Z Íránu a z dalších států, které v USA vidí Velkého Satana, proti němuž je nutno bojovat silou, třeba s výbušninou omotanou kolem pasu. Pak by už Májíčkův rozhovor s fanouškem Hizballáhu, íránske vlajky ani protiizraelské transparenty takový údiv asi nevzbuzovaly, kruh by se uzavřel.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, nemůže se člověk zbavit utkvělé myšlenky, jaké byly skutečné důvody, které velkého příznivce protiraketových bojovníků, pana Jiřího Paroubka, přiměly k cestě do Sýrie. O čem si doopravdy povídal s představiteli diktátorské strany Baas, která podporuje teroristy v Libanonu, Gaze, na Pravém břehu Jordánu nebo v Iráku – a to nejen finančně, ale i dodávkami zbraní. Pár desítek tisíc dolarů pro spolek Ne základnám by v rozpočtu Sýrie znamenalo jen kapku v moři, ba ani tu ne...

Je to jen fantastická myšlenka o protiamerickém, levičáckém spolku, který naoko ušlechtile bojuje proti přítomnosti několika desítek cizích vojáků na našem území, ale ve skutečnosti má za úkol zhatit plány na protiraketový radar za každou cenu? Radar a jeho protiraketová základna v Polsku by totiž mohly odstrašit státy, které již disponují nebo v blízké budoucnosti budou disponovat nejen jadernou bombou, ale i raketovým nosičem schopným donést ji až do Evropy.

Tato úvaha sice může někomu připadnout paranoidní, stejně jako je paranoidní spolek Ne základnám, ale nepřehledný způsob financování jeho činnosti skutečně vzbuzuje otazníky typu: kde na to berou? Jelikož jejich hlavní snahou je ovlivnit další běh a vývoj české politiky a obrany státu, čili věc veřejná, měl by spolek Ne základnám zveřejnit i svoje pozadí. A když se mu do toho nebude chtít, měl by to za něj udělat někdo jiný – a v případě obranyschopnosti státu jsou k tomu bezesporu nejpovolanější tajné služby.