Ve víru všelikého perlení slov, na němž podíleli se politici vládní i opoziční včetně obecenstva, vynikl zvláště výrok aktivisty Tamáše, že u nás není demokracie.
Tomu mladému muži, po třináctidenní hladovce překvapivě plnému energie, asi nedošlo, že bez demokracie (tedy v režimu totalitním) by se nejen nemohla konat taková televizí přenášená beseda s občany. I jeho aktivity by stěží přežily jednu hodinu. To by dnes večeřel vězeňské menu na Pankráci. Demokracie ale určitě chybí v některých zemích, jejichž režimy mohou mít z jeho aktivit radost.
Ostatně Tamáš slíbil, že hladovka skončí, když bude vyhlášeno referendum nebo vláda začne o radaru s odpůrci jednat. Televizní diskuse podle mne druhou podmínku splnila. Není tedy čas na gulášek?
Ten problém má zdánlivě jednoduché řešení - udělejte referendum a hned bude jasno. Jenže nebude. Z radaru se totiž během času stal Radar. Symbol smrti, moloch, ztělesnění pekel, překážka na cestě ke šťastné budoucnosti, zlo, které když dnes odstraníme, zítra se bude tančit všude. Stačí říct Radar a převážné části populace naběhnou žíly na spáncích.
Přitom to zařízení k monitorování nepřátelských raket je zástupné téma. Otázka pro výzkum veřejného mínění nemůže znít Chcete, či nechcete mít v Česku radar. Měla by znít: Chcete, či nechcete, aby budoucí zárukou bezpečnosti země před útokem odkudkoli byla přítomnost nejsilnější vojenské velmoci světa na našem území?
Taková otázka má teprve smysl.
Napadnout území, kde jsou vojáci a zařízení USA (za peníze amerických poplatníků) není to samé jako napadnout ryze českou, sice suverénní, ale bezbrannou zemičku (pokud si neděláme iluze o bojeschopnosti NATO bez USA) vprostřed Evropy.
Bohužel takhle jednoduše to neuměli vysvětlit ani hadovitý Cyril Svoboda, ani alibistický Martin Bursík, a už vůbec ne křupanský Alexandr Vondra. Hysterie Zaorálkova a protiamerická nenávist Ransdorfova zněly silněji. Jenže hlukem, jak v Borovnu, tak ani jinde, se bezpečnosti státu nedobereme.
Právo, 27.5.2008