RADAR: O čem to vlastně je
Dnes radary monitorují okolí letišť, přístavů, používají je meteorologové, astronomové, policisté, samozřejmě vojáci. Patří k běžnému vybavení námořních jachet, letadel, ponorek, a to nejenom armádních. Toto technické zařízení monitoruje prostor, varuje před nebezpečnou situací či předmětem, pomáhá ke správné orientaci. Radar není nic neobvyklého a mohli bychom je ve světě počítat na tisíce. Proč tedy najednou tolik vášní nad jedním brdským?
Ponechme stranou technické prameny radaru. Myslím, že žádný rozumný člověk nezveřejní, jakým způsobem a systémem ochraňuje svůj byt či automobil. Parametry bezpečnostních zařízení, nejen vojenských, bývají tajné a přísně střežené. Nikdo nám samozřejmě neřekne, jak bude radar fungovat, na jakých frekvencích, do jaké vzdálenosti atd.
Hlavním důvodem všech vášní je to, že volby v roce 2006 a povolební vývoj u nás probíhal a dopadl tak, jak dopadl. Údajného vítěze voleb pana Paroubka všichni zradili, a tak dostali jeho stranu do opozice. Všichni si pamatujeme, jak demokratičtí sociálové volali po referendu k Temelínu a vstupu do NATO. Jakmile se dostali k veslu, zapomněli na jedno i druhé. Sociálové ve vládě by nevolali po referendu, asi bychom o nějakém jednání nic netušili ani my. Zajímalo by je pouze, kteří známí či spříznění šibalové se budou podílet na výstavbě a zakázkách.
Nevzpomínám si, že by se sociálové některého občana ptali na nákup či pronájem gripenů, nikdo se neptal na cenu, na technické parametry letadel atd. O nějakém referendu nepadlo ani slovo, přičemž se jednalo o desítky miliard Kč, peněz nás, daňových poplatníků. Stejně tak když se jednalo o nákup obrněných transportérů, vrtulníků a dalších zbraňových systémů.
Pan Paroubek prohlásil, že o ohrožení našeho regionu jej nikdo nepřesvědčil. Otázka je, co by jej přesvědčilo. Myslí si snad, že některý představitel státu jej pozve na přátelskou návštěvu, ukáže mu své nejnovější zbraně a řekne: „Tady je máme a jsou nasměrovány na tyto cíle.“ Uvěří potom nevěřící Jirka? Pojede potom pan Zaorálek do Moskvy žádat o pomoc?
Historie ukázala, že soudruh Stalin také nevěřil, že jej nacionální sociál Hitler napadne, přestože byl varován z mnoha nezávislých výzvědných zdrojů. Nevěřil ještě mnoho hodin od zahájení operace Barbarossa – 22. června 1941. Spočítá někdo, kolik životů stál tento omyl?
Abychom byli spravedliví, pan Roosevelt také nevěřil nebo nechtěl věřit, že by americké cíle mohly byt napadeny, nevěřili Francouzi, Holanďané, Dánové atd. Byl u nás někdo před sto lety přesvědčen, že zažijeme dvě světové války, dvě okupace a dvě totality?
Slyšel jsem názory jednoho jinocha na naši obranu. Ten muž jistě nikdy neměl v ruce opravdovou zbraň, ještě nikdy nedělal rozborku a sborku, zřejmě ani nestřílel ostrými. Bohužel jsou na světě státy - ideologie, kde se tomuto bojovému umění učí desetiletí kluci a umí to dobře. Onen mladý muž má jistě dobré srdce a desetileté dítě by jistě nezastřelil, jenom jestli to platí i naopak.
Nestraším, že by naši republiku napadla armáda desetiletých se samopaly, jenom chci poukázat na to, že v jiných částech světa mají mladí chlapci jiné priority, víru, myšlení, ideologii i vidění světa. Pokud by se tito byť jen nedopatřením dostali k nebezpečným zbraním, následky by byly otřesné.
Mohou mi odpůrci zaručit, že se tak nikdy nestane ani nemůže stát? Mohou mi zaručit, že strategické zbraně budou vždy obsluhovat zodpovědní a duševně vyspělí lidé? Připusťme, že evropskému regionu dnes opravdu nic nehrozí. Platí to na věčné časy? Co když se hrozba objeví za pět, či deset let?
Vnitropolitický boj mezi pravicí a levicí by měl být slušný, v duchu toho, zda mít větší či nižší daně, větší či menší finanční spoluúčast pacientů na léčení či studentů na nákladech na vzdělání atd.
Odpovědný přístup k bezpečnostním otázkám země by neměl být v této soutěži zpochybňován a zneužíván žádnou demokratickou stranou.
P.S. Vážený pane Paroubku, jezděte opatrně a poutejte se i na zadním sedadle. Přeji si, abyste se ve zdraví dožil dalších prohraných voleb.
