RADAR: Musí se něco stát
foto: Foto LN - Viktor Chlad
Právě s tímto vyčkávacím závěrem odjel Paroubek z Washingtonu. Zkusme si představit, jak by vypadaly různé varianty obrany v okamžiku, kdy „se něco stane“. Podle jestřábů z USA by u nás již stál funkční radar, který zprávu předá protiraketám v Polsku. Podle nedávné kompromisní nabídky amerického ministra Roberta Gatese by u nás - za ruského dozoru - již stál neaktivní radar, který by byl právě v té chvíli aktivován. Podle Paroubka bychom ale právě v té chvíli radar teprve začali stavět. To už je fuk, že podle takového Lubomíra Zaorálka, spoléhajícího na struktury EU, bychom na tom byli ještě hůře - o stavbě radaru bychom teprve začali uvažovat. „Ruský“ charakter Gatesovy nabídky u nás vzbudil nevoli, ale v případě naléhavosti bychom si ještě mohli děkovat, kdyby ji česká opozice nepodrážela.
A kdy že „se to“ vlastně může stát? Ne za pár let, odhaduje Paroubek, ale za nějakých sedm až deset let prý bude mít Írán účinné balistické rakety. Zajímavé. Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Baradej tvrdí, že Íránu zbývá tři až osm let k výrobě vlastní jaderné bomby. Ahmadínežád vzápětí prohlašuje, že íránský jaderný program je nezadržitelný. Nevidí tu Paroubek své kýžené „to“? Pak se může na internetu poučit o balistické raketě Šaháb 3: dostřelí až na Balkán. Že informace o zbraních přehánějí? V lecčems jistě ano, ale proč Teherán stále hovoří tak agresivně? Raději se pojistěme radarem.
LN, 8.11.2007
