Doba, kdy se nic neděje, okurková sezóna. Ideální příležitost, aby si vláda vylepšila reputaci a vysvětlila lidem, jaká zásadní ohrožení naší civilizace ji přiměla podepsat s USA smlouvu o umístění prvků protiraketové obrany na českém území. Navázat mohla tam, kde selhala Klvaňova tristní informační kampaň. Byly by jí plné noviny.

Mirek Topolánek mohl se vztyčeným prostředníkem objet obce po celém vojenském újezdu. Vlasta Parkanová mohla s Helenou Vondráčkovou nazpívat cover-verzi Sladké záření. A na Karla Schwarzenberga by zbylo zadání auditu, jež by pátral po pohybech na účtech hnutí Ne základnám.

Nic z toho. Své kompetence patrně vláda delegovala do Teheránu, který nás straší zkouškami íránských raket středního a dlouhého doletu. Co na tom, že tamní propaganda na fotografiích rozmnožuje počty raket a okázale se tetelí blahem nad úspěšnými výsledky testů. Tuzemská pravice a bohužel i média ochotně komuniké íránské vládní agentury přebírají. Jako bychom neměli vlastní zkušenosti s Potěmkinovými vesnicemi tzv. východního bloku.

Je ale ještě hůř. Moskva, která si podobně jako např. Polsko nedělá iluze o údajné íránské hrozbě a na loňském kongresu ODS si od Mirka Topolánka poslechla, že zde jde o ni, přijala hru na vzkříšení studené války. V reakci na kroky Bushovy administrativy zvažuje dislokaci svých zbraňových systémů ve Venezuele nebo na Kubě. Proč generálům neumožnit oprášení populární bojovky nazvané Karibská krize? Následovat mohou ruská raketová sila v Kaliningradu, zvlášť kdyby Američané upíchli svoje nosiče do Litvy.

Trumfem v rukou Rusů jsou energetické zdroje – ropa a zejména zemní plyn. Marně vzpomínám na lokalitu spadající pod USA, z níž do ČR vede potrubí. Ale třeba Alexander Vondra využívá prázdnin právě k tomu, aby takovou našel.

Vážně si myslím, že letní měsíce mohly být využity k zodpovědné debatě o rizicích, jež se nad námi vznášejí, a variantách, jak se jim bránit. Nota bene když za dveřmi čeká 21. srpen. Topolánkův tým dostal šanci vyrovnat dluh a poskytnout občanům všechny dostupné a objektivní informace a analýzy. Místo toho čteme studie nevládních vědců, které černými barvami popisují zdravotní, ekologické a bezpečnostní dopady radaru.

Začínám kabinet podezírat, že mlčí, protože nám nemá co říct. Žádné dobré zprávy, žádná přesvědčivá fakta. Ba co víc: zevrubné podklady stejně tak chybí i poslancům a senátorům, kteří mají zanedlouho rozhodovat. V takové situaci není nic absurdnějšího než odmítat referendum, poněvadž lidé prý nemají potřebný přehled. A který politik jej má?

Možná by naši volení zástupci s ministry v čele měli přehodnotit plán svých dovolených a s vědomím hrozeb, o nichž radarová koalice tak ráda káže, místo k moři či na chalupu zamířit nejprve do univerzitních knihoven a pak do brdských hvozdů a televizních studií.

Právo, 4.8.2008