Minulý pátek prezident Klaus Topolánkově vládě vzkázal, že jí nebude pomáhat s propagací amerického radaru v Brdech. V rozhovoru odvysílaném Svobodnou Evropou sice nekritizoval radar jako takový - zřejmě tedy dál platí jeho opatrné „kvalifikované ano“ - ale způsob, jakým vláda svůj plán prodává veřejnosti. Vládní zmocněnec Tomáš Klvaňa prý tím, jak „trivializuje a zjednodušuje“ přirozené obavy občanů, dělá radaru medvědí službu.

Český prezident je z povahy svého úřadu nucen vyjadřovat se v náznacích a svá vystoupení dávkovat. Hodně tedy záleží na tom, o čem se rozhodne mluvit a o čem mlčet.

Snadný terč

V rozhovoru se Klaus mohl zamyslet například nad eventuálními bezpečnostními riziky v třetím světě (vadí mu, že to tady nikdo nedělá), nad tím, jestli nás před nimi americký radar ochrání a jestli se Praze vyplatí speciální vztah s Washingtonem, který by byl radarem nastolen. Místo toho se soustředí na prezentaci. Proč?

Tomáš Klvaňa je svým způsobem snadný terč. Věcně vzato neargumentuje špatně, jeho veřejná vystoupení postupně získávají sevřenost a logiku, není to ale typ člověka, který by dokázal zaujmout ve vesnické hospodě. Vyzařuje z něj bohorovnost člověka, který se někdy nějak někam dostal a od té chvíle považuje za samozřejmost, že už nikdy v životě nemůže ztratit určité postavení.

Propagaci radaru vzal jako vedlejšák a pracovní vztah s koncernem British American Tobacco „utlumil“ neboli zachoval.

Účast na americkém protiraketovém deštníku je určitě nejdůležitější podnik, do něhož se Topolánkův tým pustil. Angažmá na plný plyn i přijetí pofidérního „rizika“, že po skončení mise nebude zaručeno hladké kariérní přistání, se v takové situaci od najatého specialisty čeká samo sebou.

Klvaňa si mohl spočítat, že mu demagogové začnou předhazovat zaprodanectví; neochota vzdát se poměru s firmou, která má Ameriku přímo v názvu, je něco jako ukázat publiku prostředníček. Upřímnost se cení, ale vládní zmocněnec má snad za úkol získávat veřejnost na svou stranu.

Klvaňa by to jistě neměl lehké, ani kdyby si vzal plný úvazek. Národ, který si na novinových stáncích kupuje nejradši Blesk a večer zapíná zprávy na Nově, žádným opravdovým hladem po informacích netrpí. Hlavně ale vládní zmocněnec supluje práci, kterou by měli odvádět politici. Seznam těch, kdo se snaží radar propagovat, je velmi krátký: příležitostně Mirek Topolánek, systematičtěji Karel Schwarzenberg a Alexandr Vondra. Jenže Schwarzenberg i Vondra loví mezi osazenstvem kaváren a takzvanými měkkými pravičáky, ani jeden z nich není lidový tribun. Koalice by k nim měla postavit nejpopulárnější figury ze svých řad, tedy Pavla Béma a Vlastu Parkanovou. To se asi neděje proto, že se do toho nechce ani Bémovi, ani Parkanové (její duet s Janem Vyčítalem byl možná spíš než devótní posluhování americkému prezidentovi výron špatného svědomí).

Můžu, ale nešťouchnu

V široce definovaném koaličním táboře je tedy patrně jen jeden člověk alespoň teoreticky schopný s veřejným míněním hnout - totiž prezident Klaus. Přímluva za americkou základnu by se jistě netloukla s jeho světonázorem. Němečtí a rakouští diplomaté si stěžují, že české a polské členství v americkém protiraketovém deštníku nadlouho znemožní společnou obrannou politiku Evropské unie. Klaus přitom svoje prezidentování pojal jako permanentní bití na poplach před umělou integrací Evropy.

Začít dělat reklamu radaru, to by byla unikátní příležitost, jak abstraktní teoretizování proměnit v konkrétní čin. Bohužel konkrétnější jsou teď asi starosti se sháněním hlasů v parlamentu před únorovými prezidentskými volbami. Konkrétní je i poslední výzkum CVVMa 65 procent Čechů proti radaru. Radar, společná obranná politika EU, Klaus, Klvaňa - to by byl pěkný materiál k úvaze, jak se pozice a názory přizpůsobují okamžitým potřebám. Když někdy před čtyřmi roky Klvaňa odešel od Klause a potřeboval se od něj emancipovat, napsal mimo jiné rozsáhlou analýzu o tom, jak užitečná by byla evropská obranná politika. Teď ve vládních službách propaguje akci, která společnou evropskou obranu torpéduje. Klaus překotné evropské sjednocování kritizuje v roce 2007 úplně stejně jako v roce 2003, jen se mu najednou díky radaru naskýtá šance si do EU takřka fyzicky šťouchnout. Prezidentovi je tak nějak milejší teoretická poloha. To, co dělá, je euroskepticismus, ale salónní.

Národ žádným opravdovým hladem po informacích netrpí. Hlavně ale vládní zmocněnec Tomáš Klvaňa supluje práci, kterou by měli odvádět politici.

LN, 7.8.2007

Autor je novinář