Kyna smířlivě historikům, ujišťuji, že nic takového se během třicetileté války nestalo. Přesněji – žádný vojevůdce té doby nedobral se té drzosti, aby tak nebetyčnou pitomost vypustil z úst. Hranice mezi povoláním vojevůdce a baviče byla tehdy ještě zřetelná. Kdeže ty časy jsou. Technologický pokrok oponou trhnul a stratégové ruské politiky 21. století vzkazují: Chcete si dát v Brdech postavit radar, co by dokázal sledovat jakékoli rakety blížící se na vaše a spojenecká území? To považujeme za ohrožení ruské bezpečnosti, a jestli se toho odvážíte, holoubci, zbraněmi zaharašíme, ropu přiškrtíme, možná Ilju Muromce probudíme. Pozoruhodné, Čechomoravané, dle protektora Heydricha „smějící se bestie“, se tomuhle nesmyslu ani moc nechechtají.
Bodejť by se smáli, když zkušenosti s velmocenskými sousedy na západ i na východ za posledních 70 let jsou ke všemu, jenom ne k smíchu. Český pion na velmocenské šachovnici nemá mnoho možností ovlivnit celou partii. Po Mnichovu, po jaltském porcování střední Evropy a po „bratrské pomoci“ v osmašedesátém těžko věřit, že český osud je stoprocentně v českých rukách. Nebyl, není a nebude. Ale těch pár procent vlivu, který zbývá, bychom měli umět s ohledem na budoucnost využít. Radar od Američanů k tomu dává příležitost.
Silou symbolu vybízí českého občana, aby si vybral. Zda chce náležet ke kultuře, která své vlastní lumpárny (třeba týrání vězňů v Iráku) sama, bez pomoci zvenčí, odhalí, vyšetří a potrestá. Nebo naopak ke kultuře, kde masy se navzdory volným informacím stále modlí k masovému vrahovi Josefu Vissarionoviči. Zda je mu blízké civilizační klima země, která neodpustí svému premiérovi ani ždibec korupce (Izrael), nebo jsou mu bližší země, kde lid tancem v ulicích vítá propuštěného vraha dětí, či oslavuje smrt tisíců nevinných pod troskami mrakodrapů. Poctivě informuji, že ten Kristián z Halberstadtu nakonec město Amöneburg 2. prosince 1621 dobyl a vyplenil, a ten dalekohled v tom nehrál roli. Ne že by to pro zaryté šufánky českého appeasementu měl být argument, ale vědět by to měli.
Právo, 19.7.2008