Ve dvanácti městech republiky se konaly pochody na podporu médií veřejné služby. Účastníci protestovali proti návrhu ministerstva kultury, podle něhož by financování České televize a Českého rozhlasu mělo nově přecházet pod státní rozpočet. Podle organizátorů jde o ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií. Demonstranti tvrdí, že Češi a Moravané dali jasně najevo, že jim osud televize a rozhlasu není lhostejný.

Mají být veřejnoprávní média financována z poplatků občanů, nebo ze státního rozpočtu?

celkem hlasů: 5509Poplatky občanů17 %(944 hlasů)Státní rozpočet66 %(3616 hlasů)Nemají být vůbec17 %(949 hlasů)

Dobře. Ale pak člověk trochu tápe, v čem je vlastně problém. Vždyť se přece nemluví o rušení veřejnoprávních médií ani o jejich likvidaci. Naopak. Ve hře je posílení financování. Česká televize i Český rozhlas mají nadále dostávat veřejné peníze, jen jinou technikou. A navíc, což v mediálním hluku poněkud zapadá, počítá se také s možností dobrovolné podpory od občanů.

Paradox jako brněnská kavárna

Právě zde se ukazuje zajímavý paradox celé debaty. Dlouhé roky slýcháme, že veřejnoprávní média jsou naprosto nenahraditelná, že představují pilíř demokracie, obranu proti dezinformacím a základ kultivované společnosti. Pokud tomu lidé skutečně věří, proč by jim mělo vadit, že budou moci jejich existenci podporovat svobodně a dobrovolně?

Dnes je systém postaven na povinném poplatku za domácnost. Nově by mohl přispívat každý podle svého přesvědčení a možností. Někdo stokorunou, jiný tisícikorunou. Milovníci veřejnoprávních médií přece opakovaně zdůrazňují, že bez nich demokracie nemůže fungovat. Pak lze předpokládat, že dobrovolná podpora bude silná a stabilní.

Možná se ukáže něco velmi zajímavého: zda jsou veřejnoprávní média skutečně tak široce podporována, jak často slýcháme z obrazovek, sociálních sítí či demonstrací.

Nejen právo kritizovat

Objevují se také obavy o nezávislost médií. Jenže argument, že financování ze státního rozpočtu automaticky znamená ztrátu nezávislosti, je poněkud zjednodušující. Ze státního rozpočtu jsou financovány mj. soudy, ÚOHS, Nejvyšší kontrolní úřad, státní zastupitelství, policie, veřejné vysoké školy, Bezpečnostní informační služba i kancelář ombudsmana. Nikdo soudný přece netvrdí, že soudce rozhoduje podle toho, kdo schválil rozpočet ministerstva spravedlnosti. To by byla nebetyčná urážka naší justice.

Nezávislost institucí nestojí pouze a jen na způsobu financování. Je postavena především na zákonných garancích, kvalitě personálního obsazení, veřejné kontrole a politické kultuře společnosti.

Nota bene v komunistickém/socialistickém Československu se také platily koncesionářské televizní a rozhlasové poplatky, a byla zde snad svoboda?

Navíc v navrhovaném modelu nemají být veřejnoprávní média financována pouze státem. Počítá se i s aktivní účastí občanů. A právě to může být velmi zdravé. Nejen právo kritizovat, ale i odpovědnost přispět na to, co považujeme za důležité.

Sečteno a podtrženo: veřejnoprávní média podle všeho dostanou více peněz než dnes. Česká televize ani Český rozhlas nezaniknou. Veřejná služba bude pokračovat. A občané získají větší možnost projevit podporu nejen transparentem na náměstí, ale i vlastním příspěvkem.

V čem je tedy ten skutečný problém?

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.