Součástí happeningu „Praha feministická“ na pražském Náměstí republiky, který byl minulou sobotu protiakcí tradičnímu Pochodu pro život, vystoupil s plamenným projevem také jistý mladý pan Petr.

Navenek kultivovaný projev hezkého mladého muže, slova promyšlená, svůj proslov celý přečetl, zkušenou dikcí a zvučným hlasem sázel jednu trefu za druhou. S pózou reformátora horlil proti intrikám organizátorů pochodu, které on prohlédl a shromážděnému „soudružstvu“ předestřel: Hnutí pro život za fasádou maminek s kočárky skrývá své skutečné zlotřilé cíle, ke kterým patří „diskriminovat“ queer komunitu, vytvářet „registr špatných žen“, „omezovat“ ženská práva, „hatit“ emancipaci, „umenšovat duhové rodiny“, útočit na „trans-kámošstvo“ – a „to vše na úkor těch nejchudších a nejzranitelnější“, tak, „aby z toho vyvolené hrstce lobbistů něco káplo!“ Hanba, hanba, hanba! – skanduje rozhořčený dav.

Plamenný kazatel nezapomněl ani na levicovým kámošstvem nenáviděnou Alianci pro rodinu, která sice neměla se sobotním pochodem nic společného, ale podle kazatele patří všichni do jednoho pytle: „A vy, Gregore, Ucháči, Jochová, vy si myslíte, že vám to projde?“ Zkušeným hlasem rétora vygradoval otázku, aby vzápětí za bouřlivého aplauzu ujistil posluchačstvo, že ne, že neprojde! „Můžete se nastokrát zaklínat láskou, celá Praha vás ale už prokoukla!“, hřímal mladík na pódiu.

Závěrem ujistil posluchačstvo, že nejsou sami a nemají se bát. Gregorovi, Ucháčovi a Jochové – i všem jim podobným – totiž „stojí v cestě lidi jako my, všemožné síly se staví na odpor, celý svět je v pohybu, sociální pracovnictvo, univerzitní inteligence, organizovaná queer komunita, hnutí za ženská práva, matky, menšiny, studentstvo, pracující…“ vypočítává Petr všechno globální spolubojovnictvo a dav nadšeně skanduje…

Ještě není dobojováno, připomíná kazatel, je před námi řada úkolů: „Za ochranu reprodukčních práv, manželství pro všechny, dostupnější školky a školství, zákonnou ochranu žen a dětí před domácím násilím, za úplnou svobodu asistované reprodukce, a především, především za přesvědčení, že ženské tělo patří jenom jí samotné. Její tělo, její volba! Její život, její síla! Její. Její. A jenom její!“ končí mladý pan Petr vášnivým výkřikem!

Co s tím? Takových demagogických polopravd, manipulací, lží a vyhrůžek si už vyslechli zastánci rodiny a života nepočítaně. Mávnout nad tím rukou?

Hodit to za hlavu úplně však brání skutečnost, že milý pan Petr nehovořil pouze sám za sebe, ale jak výslovně uvedl, zastupoval na pódiu dva studentské spolky při Karlově univerzitě, spolek Mater Nostra při Právnické fakultě a spolek Praxis při Fakultě filozofické.

A to dává celému tomu bizarnímu divadlu poněkud jiný kontext.

Tohle kazatelské běsnění, hodné Lva Trockého, nebylo jen vyváděním zpovykané pražské mládeže, ale bylo také presentací univerzitních spolků! Skutečně takhle o svých názorových oponentech hovoří budoucí právníci či filozofové? Dostál mladý pan Petr skutečně nárokům, který na jeho veřejné vystupování klade příslušnost k akademické obci? Ví jeho Alma Mater, do čeho všeho pan Petr plete ctihodné jméno Karlovy university?

Není to poprvé, co se ukazuje, že vysokoškolské prostředí není nijak imunní vůči názorové sterilitě, ideové jednostrannosti a netoleranci. Ačkoliv by akademická půda měla být ze své podstaty prostorem plurality názorů a odvahy čelit odlišným názorům, paradoxně právě v některých humanitních kruzích se prosazuje spíše ideová konformita a tlak na „správné“ vidění světa. Diskuse se v podání těchto nových inkvizitorů mění místo hledání pravdy v potvrzování určitých ideologických předpokladů – kdo smýšlí jinak než „trans-kámošstvo“, tomu to „neprojde“!

„Studentské spolky ve své činnosti ctí nejen právní řád České republiky, ale i akademické tradice, zvyklosti, zdvořilost a slušnost ve vystupování“, stojí v zásadách spolupráce mezi vedením Právnické fakulty UK a studentskými spolky.

Možná by to té omladině měl občas někdo připomenout. Ale odváží se toho dneska vůbec ještě někdo?