Nový úřad pro pravdu se jmenuje se to Rada vlády pro paměťovou agendu. Zaměří se, mimo jiné, na posilování občanské odolnosti v reakci na hybridní a revizionistické zneužití historie, zejména v kontextu evropského paměťového odkazu, jak lze čísti v interních podkladech. Rada ještě není zřízena, jen navržena.

„Je to něco, co nám chybí. Je to věc hodnotově orientovaná, která by měla vytvořit jakousi efektivní politiku historické paměti,“ říká poslanec Pavel Žáček na serveru CNN Prima News.

Podle Lidových novin, které z návrhu citují, by nový poradní orgán měl mít 21 členů z řad odborníků, nikoliv politiků, zároveň by členové měli být „půl napůl“ jak z občanského sektoru, tak státní správy. Už to „půl napůl“ při lichém počtu členů budí malé rozpaky. Také ti odborníci ze státní správy a z „dotčených ministerstev“. Kterých? Ministerstvo školství, dejme tomu, ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace, možná. A další? Ministerstvo pravdy? Ještě větší rozpaky ale vyvstávají po větách o hybridním a revizionistickém zneužití historie. Oba ty přívlastky jsou nedefinovatelné a tudíž gumové.

Dějepis je věda a jako taková je z definice založena na pochybnostech a revizích dřívějších objevů, respektive hypotéz. Kdyby Mikuláš Koperník neměl pochybnosti o ptolemaiovské kosmologii, v níž Slunce obíhá kole Země, nevyslovil by hypotézu heliocentrickou. Byl pochybujícím vědcem, nebo revizionistou 1300 let platné „pravdy“? Kdyby Kolumbus nepochyboval o placatosti Země, nikdy by ze Španělska do Indie nevyplul směrem západním a neobjevil by Ameriku. Oba jmenovaní pochybovali, zmýlili se a jejich omyly další pochybovači napravili. Tak funguje věda, tak bývá dosahováno poznání.

Nemylme se, v tom není historie výjimkou. Mnohdy netušíme, co se doopravdy stalo. A také o tom, co se stalo a nedá se odestát, mohou a měly by existovat hypotézy a pochybnosti, zda se to stalo skutečně tak a tak a proč se tak stalo. Ke změnám mnohdy postačí rozluštění historického dokumentu či objevení nového, překvapivý archeologický nález, nebo, jako v případě Kolumba, Magalhaese či v novém věku Thora Heyerdahla, empirický pokus.

Rada vlády pro paměťovou agendu, jednadvacátý poradní orgán naší štíhlé, pravicové vlády, ještě nevznikla, ale už úřaduje šest jejích členů, kteří spravují dotační tituly. Maně to připomíná Werichův vtip z 50. let: „Nenechají nás tápat. Určitě už existuje komise a hledá budovu.“

Poslanec a bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavel Žáček, který návrh na zřízení Rady předkládá, pro Lidové noviny připustil, že věta o revizionismu z jejího konceptu zřejmě zmizí. Což ale nezaručuje, že z činnosti rady zmizí i ten koncept.