Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Naprosto s autorem souhlasím. Mám ale pochybnost: pokud se toto zavede, bude ještě prostor pro napadání AB kvůli střetu zájmů? Nezbude-li, nelze to zavést, protože AB je přece ve střetu zájmů pořád, i když není.

Bohužel, ani to střet zájmů Andreje Babiše asi neřeší. Dle mého názoru střet zájmů Andreje Babiše je neřešitelný, pokud Andrej Babiš Agrofert neprodá.

https://miloslavgrundmann.substack.com/p/stret-zaj...

Já se necítím být dostatečně kvalifikován k zasvěcené diskusi o této problematice. Ale dvě věci mi připadají jasné:

Pokud je skutečně problémem to, že politik podniká a jeho firmy mají nárok na eurodotace, tak by to mělo být řešeno obecným zákonem platným pro všechny a ne zákonem (zákony) speciálně šitými na Babiše. Přijme se nějaký "antibabiš" zákon, Babiš mu vyhoví a vzápětí "je jasné", že to nestačí a začne se pracovat na dalším zákonu podobného typu. Účelovost z toho trčí na všechny strany a mám dojem, že už se to ani neskrývá. Je to zkrátka metoda, jak se zbavit nepohodlného politického konkurenta a při vlastní neschopnosti se z toho stává nosný politický program.

Všechno se to točí kolem eurodotací. Eurodotace představují uměle vytvořený systém, který byl původně (možná) dobře míněný, ale dnes je to systém, který zásadně ovlivňuje hospodaření členských států, slouží jako způsob ovládání (vydírání) neposlušných, představuje obrovský korupční potenciál a stojí úplně mimo tržní principy, kterými se EU často zaklíná. Zkrátka, EU je prostředí řízené dotacemi. Jsme v pasti, není z toho jak ven. Opravdu jsme něco takového chtěli, když jsme vstupovali do EU?

Máte v zásadě pravdu v obou bodech. Pravidla nemají být šita na jednu konkrétní osobu a dotační systém EU skutečně vytváří prostředí, ve kterém se politická moc, peníze a zájmy nebezpečně propojují. Právě proto by řešení nemělo být „antibabišovské“, ale obecné.

Jenže střet zájmů předsedy vlády je velmi specifická situace. Nevzniká pokaždé, když nějaký politik podniká. Vzniká tehdy, když se v jedné osobě spojí dvě mimořádně silné role: funkce nejvýznamnějšího politika ve státě a postavení jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů ve státě.

Takových případů je málo. Proto každé pravidlo, které má tento problém řešit, bude nevyhnutelně vypadat, jako by bylo psáno na Andreje Babiše. Ne nutně proto, že je účelové, ale proto, že právě on je prakticky jediným příkladem tohoto typu střetu zájmů v české politice.

Správné řešení tedy není přijímat stále nové zákony proti jedné osobě. Správné řešení je napsat obecné pravidlo: pokud člen vlády, a zvláště předseda vlády, je ekonomicky spojen s významným příjemcem veřejných nebo evropských dotací, musí být kontrola těchto dotací automaticky vyňata z běžné vládní linie a svěřena nezávislému mechanismu.

Tím se neříká, že Agrofert nemá dostat dotaci, pokud splní podmínky. Říká se pouze, že splnění těchto podmínek nesmí kontrolovat systém, který politicky řídí osoba ekonomicky spojená s příjemcem. To je rozdíl mezi politickou účelovostí a skutečným řešením střetu zájmů.

A pokud jde o eurodotace obecně, tam s vámi souhlasím ještě víc. Dotační systém je sám o sobě zdrojem deformací, závislosti a politického nátlaku. Jenže dokud existuje, nelze ignorovat pravidla, podle nichž funguje. Stát nemůže říci: dotační systém je špatný, a proto nebudeme řešit střet zájmů při jeho čerpání. To jsou dvě různé otázky.

Celá tato rozsáhlá úvaha je zbytečná, i když na první pohled obsahuje racionální jádro. Ovšem problém přece není v tom, že by snad Babiš zneužíval dotace, ale v tom, že je premiérem. Pokud nebude premiérem a odejde z politiky, přestane udávání, přestane vyšetřování skončí soudy. Je to fenomén českého politického zápasu, kdy progresivisté prohráli v demokratických volbách a k moci se chtějí dostat všemi prostředky, i když by to mělo poškodit český stát. Zajímavé je, že stejně intenzívně se nepoukazuje například na prezidenta Pavla, který funguje jako prokurista překupníků zbraní a vojenské techniky nebo na senátního Vystrčila, který je dlouhodobě obchodním zástupce tchajwanských investorů. Nedivím se Babišovi, že se od dotovaného potravinářství orientuje na chemický průmysl. Že tlumí podnikatelské aktivity v České republice a nakupuje zahraniční firmy, protože tam mu nikdo klacky pod nohy neháže.

Zákon č. 159/2006 Sb. přesně určuje kdo je ve střetu zájmů, stačí si ho přečíst.

Naskýtá se další otázka: Babiš neBabiš.

V ČR je už léta praxí, že věškeré požadavky EU, komise a buhvíjakych dalších institucí jdou daleko za hranice jejich původních požadavků. A stále se řeší střet zájmů jednoho jediného chlapa.

Za celá ta léta jsem nikdy neslyšel a nečetl, že by se dotace poskytnuté firmám v jeho vlastnictví (ať už tím vlastnictvím miníme cokoliv) nějak lišily od těch, které dostávají jeho konkurenti. Za celá ta léta, kdy funguje v politice jsem neslyšel a nečetl o tom, že on, nebo ANO nějak cíleně ovlivnilo zákony, vyhlášky, nebo cokoliv jiného, aby byla nějakým způsobem změněna praxe v udílení dotací v nějakém odvětví. No to by bylo opravdu řečí.

Problém je stále stejný. Kdyby náhodou chtěl, ještě větší náhodou mohl a ještě větší náhodou to dokázal...

Souhlasím v jednom: nemá smysl dělat z celé věci osobní rituál „Babiš neBabiš“. Pokud by šlo pouze o otázku, zda někdo našel konkrétní důkaz, že Andrej Babiš osobně změnil dotační pravidla ve prospěch svých firem, pak by byla debata opravdu postavena příliš úzce.

Jenže střet zájmů není totéž co prokázané zneužití pravomoci. To je podstatný rozdíl.

Střet zájmů nevzniká až ve chvíli, kdy někdo prokáže, že politik zvedl telefon, vydal pokyn, změnil vyhlášku nebo osobně ovlivnil konkrétní dotační rozhodnutí. Střet zájmů vzniká už tehdy, když osoba s veřejnou mocí má současně soukromý hospodářský zájem v oblasti, o níž stát rozhoduje, kterou kontroluje nebo jejíž financování vůči EU obhajuje.

Jinak řečeno: problém není pouze „dokázal to ovlivnit?“. Problém je také „má stát nastavený systém tak, aby to ovlivnit nemohl, a aby bylo navenek věrohodné, že to ovlivnit nemohl?“

U evropských dotací je tato otázka ještě citlivější. Český stát totiž není jen domácí rozdělovatel peněz. Současně vůči EU tvrdí, že výdaje byly spravovány nestranně, objektivně a bez nepřípustného střetu zájmů. Pokud je příjemce dotace ekonomicky spojen s osobou stojící v čele vlády, pak nestačí říci: „Nikdo neprokázal konkrétní zásah.“ To je příliš nízký standard.

Právní stát nemá čekat, až se podaří doložit konkrétní zneužití. Má vytvářet mechanismy, které takové riziko předem vylučují nebo alespoň nezávisle ověřují.

Proto nejde o to, zda dotace Agrofertu byly nutně jiné než dotace konkurentů. Mohly být formálně stejné. Jenže i formálně stejné rozhodnutí může být problém, pokud je kontrolováno systémem, jehož vrcholný politický představitel má na výsledku soukromý hospodářský zájem. V tom je rozdíl mezi rovností výsledku a věrohodností procesu.

Babiše nemusím, ale i tak si říkám, co by si na něj našli, kdyby prodal Agrofert. Určitě něco jo.

A napadá vás, proč se to nehledá?

ty blaboly AI se nedaji cist,

jen poznamka, jak kontrolovali fi-jalovi sami sebe ??

RE:"Miroslav Kocián

2. 6. 2026 6:55

A napadá vás, proč se to nehledá?"

----------------

blabolite soudruhu Kociane, od momentu kdy soudruh Babis vstoupil do politiky a zacal v ni byt uspesny, od te doby hleda vase parta: modrobolsani/slunicka/vitaci/chvilkari/brcalnici/kozari=Parta lzi a nenavisti, neco na soudruha Babise a v podstate vsechny kolem nej, stejne jako v socasnosti i na kolalicni partnery, i soudruh Grundmann se snazi, div ze AI nezavari. Nenavist, soudruhu Kociane, je /tusim?/ smrtelny hrich.

Cest

Rozumím: Nebudeš bráti jméno Babišovo nadarmo.

Ale v jednom máte pravdu - podle magazínu Forbes se Jeho majetek od té doby více než zdvojnásobil, takže úspěšný bezesporu je.

Mnohé by se zjednodušilo, kdybychom konečně vystoupili z EU.

Ano i ne. Evropská pravidla ohledně střetu zájmů jsou obecně rozumná. Není to evropský diktát.

Babiš u pana Úporného Grunmanna nikdy nebude v plusu. i když dotace Agrofertu jsou stejné jako dotace jiných EU Firem...

Agrofert už ale Babišovi nepatří, EU, či opozice bude muset soudně bojovat ne s Babišem, ale s Firmami. Už se na ten soudní boj s Firmami těším..

Tak dobrá - zkusme takový návrh zákona validovat a falsifikovat. To lze provést virtuálním experimentem. V takovém případě použijeme virtuálního premiéra. jistého XY.

Představme si, že NKÚ po důkladném prozkoumání prohlásí, že nelze s naprostou jistotou vyloučit, že střet zájmů premiéra XY nenarušuje dotační pravidla EU.

A představme si, že NKÚ po důkladném prozkoumání prohlásí, že lze s naprostou jistotou vyloučit, že střet zájmů premiéra XY narušuje dotační pravidla EU.

Co z obou variant výsledků kontroly vyplyne?

Tipuju, že v prvním případě EU vyhlásí, že závéry našeho NKÚ nejsou nadřazeny právu EU. Proto je druhý případ irelevantní, neboť je nespravedlivě preferován.

A včil, AI babo, raď.

Pro skutečnou falsifikaci zkuste výsledky šetření NKÚ zaměnit