Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pokus to je, ale bez šance, ačkoliv autor má logické a správné argumenty. Ovšem v politice se na pravdu nehraje, ukázal nám to např. ÚS.

Ano, proti vůli národa v demokracii možné jít není. Pak existuje jiná možnost : upřesnit vztahy mezi vládou a prezidentem zákonem. Ve čtvrtek jsem navrhl jeden takový zákon.

Pokud prezident dlouhodobě porušuje Ústavu, je to nejlepší řešení.

Ale aby to vše fungovalo, je třeba v rámci teorie ústavního práva nejprve otázky vztahu prezidenta a vlády v parlamentní demokracii odborně popsat a vysvětlit. Podle mě právě k tomu dnes dochází.

Přímá volba problémem není. Problémem je udržet přímo voleného prezidenta na uzdě, když je ústavní soud jeho nástrojem.

Problémy nejsou daně přímou volbou, ale osobou Petra Pavla, který se shlédl v minulém režimu u kterého vyšel a který nepochopil principy demokracie a limity moci prezidenta. To vše spojené s donátory v pozadí a s Kolářem v popředí. Když se k tomu připočte nešťastný systém, kdy má prezident zákonnou možnost dosadit si svůj ústavní soud, tak je na průšvih zaděláno. Pan Macinka má pravdu v tom, že jde de facto o ústavní puč, kdy roli pučisty nemá jen Pavel, ale i ústavní soud, který překročil rubikon a zcela porušil všechny zásady nestrannosti, nezávislosti a hlavně zákonnosti práva... Předběžné rozhodnutí vycucané z prstu a nikoliv ze zákonů a ústavy ČR je projevem naprosté soudní svévole a ignorance a návrat starých praktik, kdy je zcela ignorována parlamentní demokracie a moc pocházející z vůle voličů...

Zvláštní ústavní paradox? Ne. Zvláštní ústava. Bez paradoxu. Kromě úvodu a článků 1 a 2 = paskvil.

Volbu prezidenta chceme vrátit abychom ji po prvních volbách zase chtěli vrátit lidu? Od pangejtu k pangejtu. Nebo také kultura: Hej rup!

Tak se z nás stali hej rup! přes noc demokrati a tak se pan Rychetský bývalý člen KSČ a na komunistické právo expert stal hej rup! předsedou hej rup! ústavního soudu a teď má hej rup! drzost nás a demokracii poučovat? Ústavní soud zase předsedovi vlády hej rup! dává úkoly. No a teď máme hej rup! prezidenta.

Poučné by pro nás mělo být že se to všechno děje z důvodu našeho kolektivního přání. O nás z nás. Pan Pokop Propes má pochopitelně úplně jinou představu.

Představu o vás? Jo, to mám. :-P

přímá volba není problém--ten je v tom, že prezident nedodržuje Ústavu. to nikdo nevidí? pořád se ohání, že zastupuje stát navenek, --ale že dle Ústavy potřebuje souhlas vlády, to už neřekne. takže znovu: problém se jmenuje Pavel,--nikoliv přímá volba.

Dokonce tady byl prezident, který si jmenoval svou vlastní vládu. Později se svěřil, že chtěl zavést prezidentký systém .

Design dělá hodně a většina lidí při volbě používá pouze 2.signální soustavu.

V USA při volbě design hodně pomohl Kennedymu proti Nixonovi.

Jestli bych si k tomu dovolil citát z našeho klasika "Neplač Konráde, ještě se dočkáš".

Jinak řečeno on i ten Nixon byl o řadu let později rovněž díky svému "designu" zvolen prezidentem USA. Vlastně, ono se mu říkalo "Tricky Dick" a vědělo se proč - a to ho dovedlo až k Watergate

Jsem trochu skeptický k návrhu autora, třebaže nikdy jsem nebyl zástancem příme volby. Podívejte se např. na ÚS co vygeneroval, a to by měli být kvalitní právníci, a přitom jak jim zachutila touha po výkonné moci. Senát, čistě formàlní instituce, trafika. Raději to nechme na lid a upravme právomoci prezidenta, neboť zatím každý se choval jako monarcha, viz např. Amnestie, odmítání kandidátů na ministerské posty, tvrdošijné vystupování Pavla. Chybí skromnost, pokora, křesťanské to vlastnosti.

Rád bych tu zdůraznil jednu věc: poslanci (a podobná zvířena) jsou též voleni přímou volbou. Proč má tedy přímá volba prezidenta najednou vadit a být horší, než volba lidmi k tomu určenými přímou volbou? Kde získali ony zázračné vlastnosti, jako je neomylnost a podobně?

Rozhlédněte se po dnešní poslanecké sněmovně. TIHLE by měli zvolit toho pravého prezidenta?

PŘÍMOU

pouze senátoři,

poslanci jenom v rámci kandidátů stran a

V Evropě je více Parlamentních republik, které mají přímou volbou prezidenta a ničemu mu to nevadí. Zvolený prezident se v nich nepokouší o ústavní puč za pomoci Ústavního soudu ( který si najmenoval ). Zelený manekýn s pevným krokem ,pečlivě nastřelenými vlasy získal totiž nečekanou podporu žen všech věkových kategorií. Nebyla to politická volba, byla to volba pohlavního orgánu.

To, že přímou volbu prezidenta mají i jiné evropské parlamentní republiky, je pravda. Jenže tento argument sám o sobě nestačí. Ústavní systém nelze posuzovat podle jednoho izolovaného prvku. Rozhodující je vždy celá kombinace: jaké má prezident pravomoci, jak silné jsou ústavní zvyklosti, jak je vymezena odpovědnost vlády a jak se v praxi řeší kolize mezi prezidentem a vládou.

Český problém není v tom, že by přímá volba prezidenta byla vždy a všude neslučitelná s parlamentní demokracií. Problém je v tom, že v českém systému vznikla zvláštní kombinace silné politické legitimity prezidenta, jeho politické neodpovědnosti a některých významných pravomocí vůči vládě, zahraniční politice a jmenovacím procesům. Vláda je přitom tím orgánem, který nese parlamentní odpovědnost za výkon politiky.

Jiné země tento rozpor tlumí různě. Někde je prezident sice volen přímo, ale jeho role je pevně držena politickou kulturou a ústavními zvyklostmi. Jinde jsou kompetence mezi prezidentem, vládou a premiérem vymezeny přesněji. Například Finsko po zkušenostech se silným prezidentským modelem postupně posílilo parlamentní a vládní logiku systému. Rakousko má formálně silného prezidenta, ale jeho pravomoci jsou v praxi výrazně omezeny parlamentními zvyklostmi. Slovensko zase ukazuje, že podobné spory o rozsah prezidentského uvážení skutečně vznikají i jinde.

Proto nejde říci: „Jinde mají přímou volbu a nic se neděje, tedy problém neexistuje.“ Správná otázka zní jinak: funguje přímá volba v českých ústavních a politických podmínkách tak, že zlepšuje fungování státu? Nebo naopak vytváří konkurenční centrum výkonné moci, které nemá odpovědnost vlády, ale může její výkon politiky komplikovat?

Právě o tom je debata. Ne o tom, zda přímá volba existuje i jinde, ale zda v českém systému plní rozumnou ústavní funkci.

V přímé volbě prezidenta ten největší problém nevidím. Je to jen více demokracie - obdobně, jako referendum.

Mají to tak všichni naši sousedé, naopak parlamentní volbou bychom v našem regionu "vyčnívali".

Mnohem větší problém vidím v Ústavním soudu, kde jeden prezident - během 5-letého mandátu - najmenoval 13 soudců z 15 - a to na dobu 10 let.

Vznikl tak "konglomerát" dvou aktérů, kteří jsou sice izolovaně omezeni, nicméně když jednají v souladu - jsou všemocní. Prezident podá návrh, soudci schválí. Neexistuje odvolání, neexistuje opravný mechanismus. Toto je obrovské riziko pro demokracii.

Ústavní soudci by měli být obměňování rovnoměrně - podobně jako senát. Navrhoval bych jmenovat 1 nebo 2 soudce každý rok (střídavě - tj. 2 - 1 - 2 - 1...).

A pro návrhy prezidenta by měl existovat nějaký verifikační mechanismus - např. že musí být schválen ústavní většinou Parlamentu. Protože soudci jmenovaní prezidentem, jsou v zásadě ve střetu zájmů.

Sdílím obavy pana A Teplého 5.7.2026 18:52 ale ne jeho odevzdaný přístup k problému.

Ano moc soudní má své povinnosti a k tomu pravomoci. Existují-li ve společnosti ale pochybnosti o výkonu jejích pravomocí jsou tu druhé dvě moci a konečně moc soudní sama kdo má povinnost zjednat nápravu.

Není možné aby se společnost tak odevzdaně smiřovala se svévolí instituce která nakonec ani není regulérní mocí soudní.