Člověk se neustále učí nové věci. Takže jsem se například dozvěděl, že se jistý Petr Kolář stane „přítelem na telefonu“. To že existují slečny na telefon, to jsem věděl. Ovšem že existují přátelé na telefonu, a zvláště ve vztahu ke kanceláři prezidenta republiky, to mne popravdě řečeno poněkud překvapilo.

Co to takový přítel na telefonu v politice vlastně může být? A už to mám! Vždyť takové přátele na telefonu jsme tady měli už od roku 1948! Těm stačilo zvednout telefon a už se prezident nebo první tajemník ÚV KSČ mohl přetrhnout, aby splnil to, co slyšel.

To prý jednou tak bylo zasedání předsednictva ústředního výboru KSČ, když tu se otevřely dveře a ke shromážděným zasedajícím soudruhům, v jejichž čele seděl soudruh Gustáv Husák, přicupitala soudružka sekretářka a zašveholila: „Soudruhu generální tajemníku máte tady telefon. Volá Moskva!“

Gustáv zvedl telefon, přiložil si ho k uchu a poslouchal. A odpovídal: „Ano soudruhu. Ano. Ano. Jistěže ano! Ano.“ Pak k všeobecnému zděšení pravil: „Ne. Skutečně ne. Díval jsem se a musím znovu opakovat že ne! Prostě ne a ne!“

Mezitím se mezi soudruhy usazenými kolem dlouhého stolu objevily zajímavé reakce. Dva starší soudruzi z předsednictva ÚV si vložili pod jazyk kapsli nitroglycerinu. (Pro mladší čtenáře, to si nechtěli vyhodit hlavu do vzduchu, ale tak se předcházelo záchvatům infarktu myokardu). Další soudruzi v duchu rychle přemýšleli, kam že si schovali tu vyfasovanou pistoli a kam sakra dali tu krabičku s náboji. Zároveň přemýšleli, jestli to dopadne tak, že budou muset zastřelit Husáka anebo se budou muset sami zastřelit.

Nakonec se ozval přiškrcený hlas „Soudruhu Husáku, co se to, při Marxovi, stalo? Jaképak: ‚ne‘?!“ Gustáv Husák svým neuznávaným československým jazykem prehovoril: „Čo by bolo. Hovoril jsem se soudruhem Brežněvem. Prejednávali zme také ty běžné otázky, jako že co máme dělat a co si máme myslet a tak jako vždycky...“

„Ovšem vždyť jsi říkal soudruhovi že ne, že skutečně ne...“

„Ale soudruhovja klid,“ řekl Husák. „Súdruh Brežněv se len ptal, jestli u nás také prší. Že prý v Moskvě prší hrozně a že by chtěl jet na daču. A jestli u nás také tak prší. Tak jsem mu hovoril, že nie. A on přemýšlel, že by prijel na sobotu a neděli do Prahy a jestli mu mohu zaručit, že tady nebudě pršať. Tak jsem říkal, že to tedy nemohu zaručit, to že ne.“

Novým přítelem na telefonu je dnes náš (?) slavný diplomat Petr Kolář, muž, který se proslavil tím, že spoluorganizoval tzv. Sarajevský atentát na Václava Klause v roce 1997. A pokusil se tak oslabit či zlikvidovat ODS, a tím také Klause jako předsedu vlády. Dnes je zaměstnancem jedné obrovské americké firmy Squire Patton Boggs, jejímž heslem je: „Pracujeme lokálně, působíme globálně“. Co se o ní říká, nebudu tady psát, nemusí to být všechno pravda. Pravdou ovšem je, že Petr Kolář sám sebe označuje za „Kingmakera“, tedy člověka, který vytváří vítěze. Protože podle vlastního tvrzení už dosadil na slovenský hrad prezidentku Čaputovou a u nás bývalého soudruha agenta, dnes pana generála a prezidenta republiky. Takže to nebude daleko od pravdy. Prý za to jako odměnu nic moc nechce, jak se vyjádřil v médiích. Jemu stačí jen ten telefon na prezidenta, a pak už jen pár kartiček, které mu umožní volný vstup do Senátu (to už má), na Pražský hrad do Prezidentské kanceláře, možná i permanentku do PS. Je však tak skromný, jak jsem slyšel, že ani nepožadoval další klíč ke korunovačním klenotům. Protože jeden z nich už má prezident a on má na prezidenta ten telefon. Jinou funkci nechce.

No a teď by to ovšem chtělo, aby našemu novému prezidentovi někdo skutečně rozumně poradil. Začínat tím, že vyhrožuji kriminálem zaměstnancům hradní kanceláře minulého prezidenta, vykládáním, že bude od předsedy vlády požadovat, aby mu předem dával podklady, které vláda bude projednávat a když mu je nedá, takže stejně může přijít, kdy chce a jak chce na zasedání vlády, tak parlamentu, není nejlepší začátek. Také není dobré vyhlašovat, že uspořádá společně s prezidentkou Čaputovou, polským prezidentem a litevským prezidentem „spanilou prezidentskou jízdu“ do Kyjeva, čemuž se zbytek jmenovaných podivil . Jo a chtít se dát korunovat, asi tak jako bývalo zvykem za časů středověké říše římské na prezidenta za účasti, v jeho očích zřejmě méně významných prezidentů okolních států, to je úlet jako hrom. To mu naštěstí asi někdo rozmluvil.

Toho všeho už se děsí kdekdo. Naposledy v televizi jsem viděl našeho zasloužilého českého Tchajwance předsedu Senátu Miloše Vystrčila, jak se sice slušně, ale veřejně vůči těmto nápadům postavil. Na tom je zajímavé to, že nový prezident Petr Pavel i Miloš Vystrčil jsou pevně navázáni na již shora jmenovaného kingmakera Petra Koláře a „his boys“.

No a už teď si ho pozval „na kobereček“ do Mnichova Macron. A to ještě pořád neproběhla ani inaugurace…

Jak říkají Číňané: „Čekají nás zajímavé časy.“