Generál Petr Pavel byl zvolen v druhém kole volby 28. února 2023 s výsledkem 58,32 %. Prezidentský slib složil 9. března téhož roku. V čase mezi zvolením a složením slibu se všechny noviny, hlavně ty elektronické, důkladně zaobíraly těmi „nejdůležitějšími věcmi“. Co jimi bylo? Nikoli osoba a osobnost právě zvolené hlavy státu, ale něco daleko „důležitějšího“. Media si vzala na paškál paní prezidentovou. Články o účesu, oblečení, make upu a podobné „nutnosti“, až šla člověku hlava kolem z těch šatiček, kostýmků, broží, dokonce i botičky byly detailně popisovány. Docela jsem se podivovala, že si to paní Pavlová, která vypadá jako energická žena, nechala líbit!

Ale tuto mezidobu media a my s nimi jsme přežili a 9. března byla celá slavnostní inaugurace přenášena Českou televizí. I ti, kteří Petra Pavla prezidentem ČR kvůli jeho minulosti nevolili, museli uznat, že v čele státu bude stát pohledný muž v odpovídajících létech-ani mladík, ani stařec, se zkušenostmi, které symbolizovala jeho kravata s odznaky České obce legionářské. Po jeho boku hezká žena, která život asi neměla úplně jednoduchý, ale u níž bude tedy možné předpokládat, že roli první dámy republiky zvládne.

Po složení prezidentského slibu se celá suita odebrala do katedrály sv. Víta-do Svatováclavské kaple, kde byl nově zvolený prezident s chotí přivítán nejvyššími představiteli katolické církve v čele s pražským arcibiskupem Janem Graubnerem, Židovské náboženské obce a Ekumenické rady církví. Přítomni byli i další vysocí církevní hodnostáři. Zvony zněly, Česká filharmonie s dirigentem Hrůšou, Filharmonický sbor a sólisty Kateřinou Kněžíkovou a Adamem Plachetkou byla připravena v hlavní lodi katedrály.

Ve Svatováclavské kapli po přivítání nejdříve zazněla slova modlitby. Záběr na prezidentský pár ukázal, že v začátku oba pohybovali rty-asi slova Otče náš…. jim není úplně neznámým textem. Po pár vteřinách kameraman švenknul na jiný záběr. Z úst představitelů církve bylo proneseno několikero biblických textů. „Moudrostí a kázní pohrdají pošetilci“, či „Prosme Pána, abychom se nepropadli do zmatků“. A vlastní slova arcibiskupa Graubnera „Prosím Pána, aby se pozitivní kroky dařily“. Kytice k lebce sv. Václava byly položeny a celá společnost se měla k odchodu. Polodrahokamy z Ciboušova, kterými jsou stěny kaple obloženy, již dlouho neviděly něco tak esteticky působivého a lidsky a snad i politicky nadějného. V katedrále pak zaznělo Te Deum Antonína Dvořáka ve hvězdném obsazení.

Proč ale dnes vzpomínat na tento impozantní zážitek? O tři roky později, v polovině ledna 2026, sledujeme totiž něco úplně jiného. Jako by se film přetrhl, nebo nastal ostrý střih! Po dlouhých, dlouhých týdnech po volbách do sněmovny dostal předseda vítězné strany „požehnání“ prezidenta, aby sestavil vládu. Sestavil, ale ouha: hlavě státu nekonvenovalo jedno jméno. Tak to jméno předseda vlády, asi po dohodě, přesunul na jiné ministerstvo. Znovu problém. Tak z toho kandidáta na ministra udělali pověřence. Ale i to se nesetkalo s úplným souhlasem. Tak se předseda, nikoli vlády, ale domovské politické strany toho prý nevhodného kandidáta, zastal. A udělal to způsobem, vlastním mladé generaci: prostě poslal SMS zprávu. Asi nikoli z mladické nerozvážnosti, ale naopak se znalostí hradních reálií, ji neposlal prezidentovi republiky, ale jeho „příteli po boku“. Přítel po boku se hned pochlubil novinářům a z celé situace jmenování vlády ČR, která měla proběhnout formálně bez chyby, se stala komedie, téměř fraška. Ta vyvrcholila tím, že text oné SMS, (je možné dohledat si ho a téměř předpokládám, že celý text většina protestujících nedočetla do konce), považuje hlava státu za vydírání, které se prý bude řešit soudně. Vydírání koho? Adresáta, to je přítele po boku? Nebo osoby prezidenta republiky? Na následné rozhořčené vystoupení prezidenta (rozhořčenost byla podtržena rozepnutým límečkem u košile) v Rotmajerově sále Hradu, před sochou TGM, opět reagovaly snad všechny „potrefené husy“ mnohými reakcemi v ČT, v tištěných i elektronických médiích, i v Poslanecké sněmovně PČR. Poslanec Hřib ve flanelové, kostkované košili byl snad „nejdokonalejším projevem“ soucítění s prezidentem a byl i „významným vzkazem pohrdání“ pro pisatele oné SMS.

Pokud by v tuto chvíli zazvonil budík, asi by si člověk dal černou kávu, aby se té noční můry zbavil. Ale nikoli. Nebyla to noční můra. Je to realita. Realita dnešní vrcholové politiky, kde volič jenom s údivem hledí. Kromě toho, že hledí také to vše platí.

Milí i nemilí politici, slezte ze stromů, stoupněte si nohama na zem, kterou byste měli odpovědně spravovat. Tato země totiž není na hraní, tato země vám byla nejlepším možným způsobem ze všech špatných, tzn. demokratickou volbou svěřena, abyste ji spravovali ve prospěch jejích občanů, snažili se o její bezpečí, dobré jméno a nedělali jí ostudu.

A vy, zkušení politici, kteří máte přehršel zkušeností z různých úrovní veřejné správy a dokonce i z vrcholových pozic armády, nebuďte malicherní a nechtějte svým jednáním dokázat, že těch 58,32% byl omyl! Naplnění slov arcibiskupa Graubnera „Prosme Pána, abychom neupadli do zmatků“ musí být osobnosti, povolané ke správě státu, také trochu nápomocné a zmatky nevytvářet. Třeba snahou o zatahování moci soudní do moci výkonné.