PŘEPADENÍ ČT: V Německu kvůli tomu padla vláda
Kdy redaktor Rožánek dokument dostal, nevíme, ale v televizi ho ukázal v únoru 2011 a dokument byl odtajněn 6. prosince 2010. Policie ale každopádně nerespektovala právo novináře na utajování zdroje, které platí v celé Evropské unii. Chtěla si ulehčit pátrání, aby podle dokumentu mohla zjistit, komu původně patřil, tedy kdo ho dal a kdy novinářům. Redaktor Rožánek nebyl při návštěvě policistů na pracovišti, a proto zapečetili jeho kancelář: Ředitel televize Jiří Janeček takové chování policistů odmítl a poslal stížnost jak náčelníkovi Vojenské policie Vladimíru Ložkovi, tak ministru obrany Alexandru Vondrovi. Místo odpovědi na stížnost vyrazilo ale v pátek těsně před zahájením hlavního zpravodajského pořadu před devatenáctou hodinou do budovy televize devět maskovaných a po zuby ozbrojených vojenských policistů v neprůstřelných vestách, které jim zakrývaly identifikační čísla. Policisté z kanceláře kolegy Rožánka vynesli několik pytlů dokumentů a počítače.
Vyloučíme-li možnost, že hodina přepadení byla zvolena náhodně a že si velení Vojenské policie neuvědomilo, že jejich zásah bude moci logicky sledovat celý národ v přímém přenosu, musíme se domnívat, že šlo o záměr. Potom si tedy nutně musíme položit i otázku, komu mohl tento akt násilí v přímém přenosu sloužit? Tady můžeme opět jen spekulovat, ale s velkou pravděpodobností se lze opět domnívat, že buď šlo jen o zastírací manévr a Vojenské policii vůbec nešlo o tento starý případ, který již není v utajeném režimu, a chtěla naopak vědět, na čem redakce pracuje, neboť měla strach z rozkrytí jiných případů, viz třeba kauzy s pandury či gripeny, nebo šlo o analogický případ jako s Vlastou Parkanovou a Vojenská policie konspirovala proti současnému ministru obrany Alexandru Vondrovi, kterého se tento resort chce za každou cenu zbavit kvůli kontrolám v hospodaření.
Odchod Vondry, jak známo, si přeje i současný ministr financí Miroslav Kalousek. Takový krok by samozřejmě ještě více oslabil pozici i premiéra Petra Nečase, a tím by se posílila pozice TOP 09.
Stejně možné je ale spekulovat i o tom, že iniciátoři této spekulativní akce jsou dobře obeznámeni s tzv. Spiegel aférou, která se udála bezmála před padesáti lety 26. října 1962 v SRN, kdy kriminální komisař Karl Schütz vtrhl ve 21 hodin se sedmi podřízenými v civilu, kteří ale měli zbraně v podpaží, do redakce newsmagazínu Der Spiegel v Hamburku, aby zabavil písemnosti, které měly potvrdit domněnku, že tento týdeník otištěním titulního článku v čísle 41 s názvem Podmínečně připraveni k obraně se dopustil vlastizrady.
Zmíněný článek o sedmnácti tiskových stranách upozorňoval na skutečnost, že ve vyhodnocení vojenského cvičení NATO s názvem Fallex 62, dostali Němci nejhorší možné vyhodnocení. V článku stálo, že během atomového útoku na SRN by zemřelo kvůli špatné připravenosti asi 15 milionů Němců. Při razii byl zadržen vydavatel a šéfredaktor Augstein a oba jeho zástupci Engel a Jacobi a později i autor Ahler, všichni strávili ve vazbě 103 dnů. Celé Německo protestovalo, konaly se demonstrace před věznicí, občané velkých měst na podporu Augsteina měli nalepený jeho portrét na autech. Veškeré i konkurenční tiskoviny, kulturní veřejnost, univerzity, odboráři i církve žádali okamžité propuštění novinářů. Šest set špičkových vědců sepsalo protestní petici. Němci v policejní akci viděli návrat k nacistickým praktikám.
Vláda reagovala rychle: Svolala na 29.října krizové zasedání a 7. listopadu se případem zabýval Bundestag, tedy parlament. FDP vystoupila z vlády a ta padla. Aden aur musel slíbit, že odstoupí z funkce kancléře a Strauss, jako ministr obrany, který celou akci zapříčinil, už nebyl členem příští vlády.
Mnohem důležitější ale byl nález Ústavního soudu ze dne 13. května 1965, v němž stojí, cituji: "Otevření procesu proti obžalovanému redaktoru Ahlerovi a vydavateli Augsteinovi se zamítá. Byly shledány důkazní nedostatky. Náklady na řízení budou hrazeny ze státní kasy." Ve zdůvodnění pak stálo, že žurnalistika nepředstavuje typ zrádce vlasti. Žurnalistům málo záleží na tom, jestli prozradili nějaké tajemství nebo ne a jestli toto tajemství jsou právem za tajemství považována. Při posuzování jde hlavně o to, s jakým úmyslem si dotčený muž takovýto materiál obstaral. Novinářům jde o kritické posouzení politiky a své názory potřebují podložit fakty. A to ve svobodné demokratické zemi je vážný úkol. Tato úvaha vychází z přesvědčení, že moderní média mají informovat, bavit, ale i kontrolovat ostatní tři mocnosti, to jest moc ústavní, výkonnou a soudní. Politologové dodneška tento moment považují za konec tzv. demokratury, jak se nazývalo přechodné období mezi diktaturou a demokracií v SRN.
Výsledek celé Spiegel aféry byl následující: Prestiž časopisu Der Spiegel silně vzrostla, náklad se postupně zvýšil z půl milionu prodaných výtisků na milion, ale zároveň se radikalizovalo studentstvo, protože novináři objevili, že vrchní komisař Schütz, který razii v redakci provedl, sloužil u policie i za Hitlera.
Podle některých historiků právě tato aféra nastartovala v Evropě protestní hnutí, jež skončila bitkami studentů v Berlíně či Paříži a vyústila později v teroristické hnutí RAF, Frakce Rudé armády, které operovalo i v Itálii a jinde. Vrátíme-li se tedy do České republiky, možná že ti, co razii v České televizi iniciovali, rovněž zamýšleli vyprovokovat i nějaké větší nepokoje. Pak bychom se ovšem museli nutně ptát, kdo by z něčeho takového měl prospěch. Razie Vojenské policie by se měla důkladně vyšetřit i proto, že k ní musel dát souhlas nějaký státní zástupce, což je zase úkol pro nového nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Jak sama Česká televize připomněla, naposled ozbrojenci vtrhli do tehdy ještě Československé televize při okupaci v roce 1968: V civilizovaných zemích jsou území redakcí a univerzit nedotknutelná. Do dnešního dne na necivilizovanou razii v České republice zatím doplatil jen velitel Vojenské policie a dva jeho podřízení: Všichni byli postaveni mimo službu.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
Autor je novinář a spisovatel
