Současná úspěšná koalice, jež postupně vrací všechno všem, co jí bylo ukradeno za Fialovy despocie, hledá svého kandidáta do příštích presidentských voleb.

Některá poťouchlá média, kterým byl naštěstí demokraticky odepřen přístup na ministerské tiskové konference, tvrdí, že v koaličním táboře je stran výběru jedince na presidentské křeslo vesmírné ticho a prázdno. Že ani řídící orgán premiéra maďarské výroby nemá jasno, což by mělo naši republiku znatelně zneklidnit. My, co sledujeme nepopiratelné úspěchy naší vlády a strany ANO však víme své a že jde pouze o taktické vyčkávání, aby následný útok převálcoval profláknutou hradní gumu a tak dokázal, že i její proklamované velitelské schopnosti jsou toliko chimérou a že dokáže velet maximálně polní kuchyni a to ještě v hlubokém týlu.

Protože kandidátů na hlavu státu má koalice v rukávu pověstnou přehršel.

Tak třeba samotný premiér. Sice už jednou dostal napráskáno, ale je všeobecné známo, že růst člověka je podmíněn předchozími porážkami, z nichž si vezme ponaučení. Pan Andrej pod bedlivou kuratelou Tunde Barthy začal studovat rozličné obory. Už pozná na globusu Grónsko, i když tu a tam ho zamění za Kamčatku. Bezpečně ví, kdo napsal Švejka, i když si ještě plete jména. Kdo se má vyznat v těch Hašcích? Michal – bývalý pučista, Ivan – plešatý trenér nebo ten Dominik z Nagana. Je jich prostě na jednoho moc. Ale lepší se to, denní trénink dělá svoje. Opakovaně navštívil svůj (pardón, prodaný a nevlastěný) Agrofert, kde mu dojička Boženka ukázala, odkud z krávy teče mlíko. Jsem si jist, že pan Andrej by byl s těmito znalostmi důstojným soupeřem v presidentském klání

Pak tady máme pana Vondráčka z ANO. Politik zkušený, který je schopen televizních projevů i pod silným vlivem návykových látek, čímž by organicky propojil svůj mandát s dřívější hlavou státu Milošem Zemanem. Kontinuita této vlastnosti by byla nepopiratelnou devizou. Navíc i on by mohl docházet na bezplatné lekce k Tunde.

I pan Karel Havlíček by nebyl tak úplně marný. Hovoří rychle, hodně rychle, často rychleji než myslí a tak by případné tiskové konference byly provázeny osvěžujícím stacattem jeho ekonomických vizí. Kupříkladu bychom byli opět obohaceni o termíny jako je Rosatom, zastropování cen nafty a koneckonců i možností, že by si k mandátu přibral nějaký ten pašalík ve vládě, neboť se již osvědčil jako double ministr. Argumentace úsporou nákladů by byla trumfovým esem pro českého škudlila.

Naopak, úplně ze hry je paní Alena Schillerová. Poté, co způsobila poprask v ekonomických kruzích svou teorií, že dluh není pasivum ale aktivum, bude nepochybně před udělením Nobelovky za ekonomii plně vytížena přednáškami v Harvardu, Etonu či Oxfordu, takže by jí na kladení věnců a novoroční projevy nezbyl čas.

I pan Okamura není bez šance. Při své úspěšné misi v Číně nejprve způsobil poprask, protože se zhruba půl miliardy čínských diváků televize po spatření jeho tváře vyděsilo, že nějaká reinkarnace Hirohita chce zpět Mandžusko. Teprve když jim tlumočník objasnil, že pochází z jakési desetimilionové vesnice v Evropě a chce jen zrušit víza a naopak zavést éro ze Šanghaje, nastalo v Číně uklidnění a zabásnutí dalšího Čecha.

V řadě je třeba ještě paní Jana Bobošíková, které naše zem dluží aspoň tu nějakou funkci vzhledem k její úporné aktivitě se vmáčnout kdekoli, kdykoliv a s kýmkoliv. Jen ta nejhorší spodina ji přirovnává k jistě sortě žen, jež lze zpravidla vídat u cesty do Saska či Bavor.

Nelze ani podceňovat Jiřího Paroubka. My víme z doby Miloše Zemana, že je třeba nejprve objímat stromy na Vysočině a pak náhle vyrukovat s programem levného plynu, ropy a samovarů. Jeho schopnost diskutovat lépe než pověstný Démosthénes je samozřejmě mezi lidem dostatečně známa. Svým šarmem a schopností se dohodnout i s mimozemskou civilizací by byl skutečně silným kandidátem.

Je jisté, že se v roce 2028 nebudeme nudit. Jsme přeci v České republice, kde je možné cokoliv.