Oznámení Miloše Zemana o případném udělení abolice panu Babišovi vyvolalo vlnu rozhořčení. Mimo jiné mu je vyčítáno, že tím svazuje ruce nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. A co když mu je tím naopak uvolňuje?
Osobně mne krok Miloše Zemana zase až tak moc nepřekvapil. Sice při své prezidentské kandidatuře něco takového vylučoval, ale je také znám tím, že se často řídí svým oblíbeným heslem „Jen idiot nemění názory“ (zde). Je to zkrátka jen další z projevů jeho svévole a nepochybně se náramně baví při sledování rozčilených reakcí, které tím vyvolal. Pravda, bylo možné zaslechnout i slabý potlesk. Pokud to ovšem nebylo pleskání dlaní o čelo.
Současný prezident se tak zařadil po bok svých předchůdců, kteří se při využívání institutu milosti, amnestie a abolice také zrovna dvakrát nevyznamenali. Ať už to byl Václav Klaus se svojí „slavnou“ amnestií krátce před koncem svého funkčního období, nebo Václav Havel, který vedle široké a ne moc domyšlené amnestie v roce 1990 udělil navíc několik kontroverzních milostí (například Martě Chadimové, synovi Věry Čáslavské Martinu Odložilovi, nebo Radomíru Šimůnkovi). Současný prezident s těmito nástroji sice výrazně šetří, ale i tak má šanci oba své předchůdce trumfnout. Ani jeden z nich totiž neomilostnil premiéra.
Avizovaná abolice by však mohla paradoxně ulehčit úlohu nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Ten se po nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše ocitl v nezáviděníhodné roli. Odpůrci současného premiéra v něj totiž vložili své poslední naděje, že by snad právě on mohl vývoj kauzy Čapí hnízdo ještě zvrátit a pan Babiš by před soud přeci jen doputoval. A příznivci premiéra naopak očekávají, že Pavel Zeman rozhodnutí městského státního zastupitelství potvrdí. Je tak jasné, že ať se rozhodne jakkoliv, bude to vždy špatně. Jak odpůrcům, tak i příznivcům Andreje Babiše totiž už dávno nejde o to dobrat se v kauze Čapí hnízdo pravdy, ale touží jen po tom, aby jim někdo potvrdil tu jejich. Odpůrce premiéra tak uspokojí jen to, když ho uvidí v báni. A podporovatele by o jeho vině nepřesvědčilo snad ani to, kdyby se sám přiznal. Nejspíš by si totiž mysleli, že ho k tomu někdo donutil.
Do této již tak dost zjitřené atmosféry byl navíc zveřejněn dokument, ve kterém pan státní zástupce Šaroch zastavení stíhání zdůvodňuje. Velká část z něj je z pochopitelných důvodů začerněna. Nicméně i z toho mála, co je čitelné, lze interpretovat dvě jasná sdělení. Jednak to, že čerpání dotace na Čapí hnízdo bylo veskrze amorální. A jednak, že na některé amorálnosti je právo zkrátka krátké.
V reakci na to se objevila celá řada „právních expertů“ rozebírajících, co a proč vyhodnotil podle nich pan Šaroch špatně. Dle mého soudu však jejich závěry nevycházejí ze střízlivého a racionálního posouzení celé věci, ale jsou jen odrazem jejich zbožného přání dostat Andreje Babiše za každou cenu za katr. Bez znalosti obsahu oněch začerněných pasáží obsahujících mimo jiné i výslechy svědků, nelze totiž o oprávněnosti argumentace pana Šarocha usuzovat vůbec nic. Právě v těchto částech se přitom nejspíš nacházejí fakta bořící celou konstrukci, na které bylo obvinění původně postaveno.
Ovšem právě zveřejnění tohoto dokumentu pozici Pavla Zemana ještě více zkomplikovalo. Pokud by se se závěry pana Šarocha ztotožnil, odpůrci pana Babiše by dali průchod svému zklamání tak intenzivně, jak jen to dokáže někdo, kdo přijde o poslední naději. Nedokázali by pochopit, jak je možné, že i Pavel Zeman vyhodnocuje fakta stejně „špatně“ jako pan Šaroch. Jediným vysvětlením by pro ně nejspíš bylo, že se „taky nechal koupit“ nebo „zastrašit“. A co v případě, že by se se závěry pana Šarocha neztotožnil? Tak by to slíznul zase od příznivců pana Babiše. Pro ty by to byl pro změnu důkaz toho, jak dlouhé mají „kmotři“ prsty a jak velký mají z pana Babiše strach. A že by třeba Pavel Zeman rozhodl na základě pečlivého zvážení všech důkazů a okolností? To by bylo to poslední, co by si někdo ze zaslepených příslušníků obou znesvářených táborů připouštěl.
Pavlu Zemanovi tedy není co závidět. Respektive až dosud nebylo. Miloš Zeman svým avizovaným udělení abolice totiž jeho rozhodnutí staví do úplně jiné roviny. Byť pan Babiš avizoval, že ji odmítne. Ale znáte to. Řeč se vede a voda teče... Praktický výsledek kauzy Čapí hnízdo je tak zřejmě dán a Pavel Zeman jej v podstatě nemůže ovlivnit. Stává se tak paradoxně prvním člověkem podílejícím se na vyšetřování a posuzování celé věci, který není vystaven tlaku médií, politiků nebo veřejnosti rozhodnout tak či onak. Tím v žádném případě netvrdím, že by snad byl něčím takovým ovlivnitelný. Jenom si myslím, že je třeba velký rozdíl pracovat pod tlakem médií a bez něj. Ostatně i pan státní zástupce Šaroch potvrdil, že na něj vyvíjen byl (zde).
Lze také předpokládat, že jak příznivci Andreje Babiše, tak i jeho odpůrci budou nyní, když už „o nic nejde“, reagovat na výrok Pavla Zemana přeci jen o něco klidněji v případě, že nebude v souladu s jejich přesvědčením. U odpůrců se totiž neprojeví ono zmiňované rozčarování z poslední zmařené naděje (ta už totiž umřela) a příznivci si řeknou: „No a co, stejně to na věci nic nemění.“ A tak se jeho rozhodnutí stane jen další příležitostí pro to, aby si fanatičtější příslušníci obou táborů vjeli vzájemně do vlasů.
Rozhodnutí Miloše Zemana udělit abolici tak paradoxně umožňuje Pavlu Zemanovi posoudit celou kauzu Čapí hnízdo opravdu nezávisle a bez nátlaku a zmírňuje intenzitu rozhořčených reakcí těch, kteří budou s jeho závěry nespokojeni. I když pochybuji, že právě tohle první z obou pánů Zemanů zamýšlel a druhý o to stál. Ale nechť je to dokladem, že i špatná rozhodnutí mohou mít vedlejší pozitivní efekty...
Převzato z blogu se souhlasem autorky