... a něco k němu, aby lid nenadával

Před nějakým časem vystříklo pár poslanců do médií. Někteří dostali botičku na auto, jiným bylo odtaženo. Divili se. Vždyť měli přece za oknem jasný vzkaz „jsem nedotknutelnej“ v podobě sněmovní kartičky se státním znakem. A tak přišel zákon a udělal vše jasnější. Prostě „sakra, já jsem fakt nedotknutelnej“.

Zkuste zaparkovat v Praze na modré. Na hlídání parkovacích přestupků, ať už si v mnoha ohledech o jejich podstatě myslím cokoli, tam dopravní policie rezignovala již dávno. Praha si na to zřídila svoji městskou policii a zkušení političtí matadoři propojili strážce pořádku se soukromým byznysem v podobě odtahu. Super milionový kšeft. Možnost řešení přestupku domluvou jako princip pozitivního preventivního přístupu vůči občanům, z nichž zdaleka ne všichni jsou podvodníci, zůstala jen na papíře. Ze systému „dneska vyberete tolik a tolik a jinak se nevracejte na základnu“ se stal výnosný obchod jak pro odtahovky a z nich plynoucí vracečky politikům a šéfům měšťáků, tak pro samotnou městskou policii, která si tímto způsobem vydělává na svoji existenci a výplaty. To je ten hanebný a podlý stav, kdy se udělovaná pokuta stává v podstatě příjmem toho, kdo ji uděluje. Ať žije „právo“ a „ústavní demokratické principy“. Zkuste zaparkovat v Praze na modré a nebýt poslanec. Nestihnete si ani utřít zadek a máte auto v řiti, resp. na parkovišti za katrem.

Výše popisovaný stav dolehl i na poslance a někteří z nich ihned přišli s klasickým řešením, které stojí za vznikem dlouhé řady pitomých zákonů u nás. Styl "když zákon nefunguje, je potřeba ještě větší zákon". A když nefunguje „jsem nedotknutelnej“ na základě nepsaných dohod, je potřeba „sakra, já jsem fakt nedotknutelnej“ vtělit hlouběji do řádu. Aby bylo jasno. Jenže ona ta nadutost v podobě „poslancovo auto nebude odtaženo nikdy“, protože „poslanec pro vás, lůzo, maká přece furt a všude“, byla tak do nebe volající, že ještě před vtělením do řádu došlo k úpravě.

Nadutost byla do řádu vtělena bez újmy i přes původní mediální povyk a vozidla poslanců prostě nikdy botičku nedostanou, natož aby snad bylo jejich vozidlo, sloužící k dopravení poslance za kšeftem, do obchodu nebo do hospody odtaženo. A aby obecný lid nenadával, taky něco dostal. Když teď zaparkuje obecný lid v Praze na modré lajně bez bumážky, nebude mu moci být vozidlo odtaženo celých 24 hodin od nasazení botičky. Jinými slovy rezidenti budou mít peška, protože vozidlo obecného lidu s botičkou bude celých 24 hodin na místě parkovat dál, aniž by rezident získal místo pro zaparkování svého vozu. To vše jen proto, aby poslanci mohli bez újmy parkovat na modré lajně taky.

Normálně bych řekl, že byl uplatněn zákon „vlk (výjimečně občan) se nažral a koza (výjimečně poslanci) zůstala celá“, jenže tohle předčilo veškerá očekávání. Rezidenti, kvůli kterým byla modrá lajna zřízena, protože v lokalitě bydlí, jsou na tom hůř než předtím. Pachatelé parkovacích přestupků možná ušetří za odtah, přičemž smůlu budou mít odtahovky napojené na bývalé vedení města. Tomu se moderně říká „politické rozhodnutí“, což je mnohdy jen eufemistický výraz pro stav, kdy někdo platí výpalné hloupě na starou adresu. No a poslanci získali hlavní výhru. Parkovat budou moci kdekoli, protože "oni přece, vole, makaj pro nás všechny 24 hodin denně". Přemýšlím, co by na to řekl třeba Sigmund Freud.