Probíhající volba prezidenta sebou nese některé zajímavé úvahy o tom, co by se stalo, pokud by nebyl žádný z kandidátů zvolen. Mohlo by dojít až k rozpadu státu?

Představme si následující situaci. Ani po několika kolech stále není zvolen prezident republiky. Václavu Klausovi končí mandát, ČR je bez prezidenta.

Nevadí, řeknete si. Ústava na to určitě myslí! A také ano, podle čl. 66 Ústavy (“uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib”) přechází většina pravomocí prezidenta na předsedu vlády a předsedu Sněmovny (za předpokladu, že se na tom usnese Sněmovna i Senát, ale pro jednoduchost předpokládejme, že se usnese).

Nicméně, některé pravomoci prezidenta jsou nepřenositelné (jsou to body f) a g) článku 63 a body f) až j) článku 62). To znamená, že není-li prezident, nikdo nemůže jmenovat a povyšovat generály, jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, jmenovat prezidenta NKÚ, udělovat milosti a vetovat ani podepisovat zákony. Co je ale asi nejdůležitější, nikdo nemůže vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu.

Některé tyto výjimky mají v současné době jistou specifickou pikantnost. V souvislosti s černým fondem na generálním štábu se může stát, že bude třeba jmenovat nové generály. V souvislosti s kárnou žalobou na předsedkyni Nejvyššího soudu kvůli zamlčení pokuty ministrovi se zase může stát, že bude třeba jmenovat nového předsedu Nejvyššího soudu. Nikdo ovšem tato jmenování nebude moci provést.

Dále se zřejmě zastaví legislativní proces. Nikdo sice nebude moci zákony vetovat, ale nikdo je též nebude moci podepisovat. Přitom článek 51 stanoví, že “Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.” Bez podpisu prezidenta tak zákon nepůjde vyhlásit.

No a konečně nejzajímavější implikace. Nebude-li zvolen prezident, nikdo nemůže vyhlásit nové volby. Čili až poslancům za dva roky doběhne mandát, Poslanecká sněmovna se zřejmě zruší. Mezitím také doběhne mandát dvěma třetinám senátorů (třetině už letos na podzim, další třetině za dva roky). Dejme tomu, že podle volnější interpretace článku 33 by pravomoci Sněmovny přešly na Senát (článek hovoří o rozpuštění Sněmovny, nikoli o vypršení mandátu, ale dejme tomu). To by ale stejně situaci nezachránilo, protože Senát s jednou třetinou členů by byl prakticky neusnášeníschopný (třetinová přítomnost je podmínkou usnášeníschopnosti podle článku 39, takže by stačilo, aby jeden senátor onemocněl). Každopádně, po dvou letech by skončili zbývající senátoři a Senát by se mohl zrušit také. Nebyly by žádné komory Parlamentu a nikdo by nemohl volit prezidenta, který by tím pádem do obou komor nemohl vyhlašovat volby.

Kruh se uzavírá, vítejte v anarchii!

Autor je doktorand na katedře politologie VŠE.