I tak by se dalo hovořit při střízlivém pohledu na návrh zákona o evidenci skutečných majitelů firem s přílepkem prošlý minulý týden vládou, podle kterého by se po schválení Sněmovnou stal Andrej Babiš vlastníkem svěřenských fondů, kam uložil asi 250 firem. Díky tomu by nebyl jejich vlastníkem holding Agrofert a mohl by pobírat dotace z Evropské unie.

Tato konstrukce počítá s tím, že svěřenské fondy se do angličtiny překládají jako Blind Trust a v nich uložené firmy i zisky spravují správci a neodvádějí je majiteli. Toto pravidlo v Česku neplatí, a proto náš premiér má nejen zisky z firem tam uložených, jak dokládají Slováci, kde je Babiš uveden jako jediný majitel Agrofertu, ale i k němu plynou dotace, které v loňském roce činily jednu miliardu korun. Ty by mu podle pravidel EU neměly patřit, protože vlastní jako člen vlády ve firmách větší než 24procentní podíl.

Lest takového kroku z pohledu evropského práva spočívá v tom, že navrhovaný zákon by byl u nás sice legální, ale nebyl by legitimní: neřídil by se principy stojícími nad zákony. Jak říká právní filozof profesor Jiří Přibáň: „Právo funguje jen do té míry, do jaké si zachováváme schopnost rozlišovat mezi legalitou a legitimitou.“

Dříve se naše civilizace domnívala, že politická moc je legitimní jen tehdy, když postupuje na základě zákona, tedy díky tomu, že všechny kroky státní moci mají právní základ i odůvodnění. Jenže, jak se v minulém století ukázalo, zákon nás sice chrání před zločinem, ale i ty nejhorší zločiny lze spáchat pomocí zákonů a právních procedur. Za všechny stačí zmínit stalinské procesy, které také probíhaly „podle práva“, nebo nolokaust spáchaný nejen pomocí jedovatých plynů, ale také administrativních nařízení.

Proto problémem už pro nás není legalita moci, ale legitimita samotného zákona, na který se tato moc odvolává. Z tohoto napětí a při vědomí hrůz spáchaných lidstvem na člověku ve 20. století byla v naší civilizaci přehodnocena i samotná hodnota právního státu. Dnes se běžně hovoří o tom, že právní stát musí fungovat na hodnotách demokracie, lidských práv a nařízeních, která platí v EU. Proto legalita je jediné komunikační médium právního systému, které nám v binárním kódu, jak říkají právníci, sděluje, co je legální a ilegální.

A protože jsme sami a dobrovolně vstoupili do Evropské unie, tak jsme na sebe vzali i závazek podřídit se zákonům a předpisům, které na tomto území platí, a právě tento závazek se snažíme pomocí průhledné finty obejít a obelstít Evropskou unii. Jinými slovy: krádež z evropských fondů pro soukromé firmy premiéra chceme legalizovat zákonem, který by ale nebyl legitimní. Právo by v České republice bylo zneužito stejně jako tomu bylo za národního socialismu v Německu a za internacionálního socialismu v Sovětském svazu či u nás do roku 1989.

(Psáno pro ČRo Plus)