aneb Soudní spor vstupuje do třinácté sezóny

Dne 2. 4. 2015 uplynulo 12 let od chvíle, kdy poslanecká sněmovna, respektive vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU pod vedením Vladimíra Špidly v přímém televizním přenosu České televize slavně odvolala Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Záminkou byla prohraná mezinárodní arbitráž ve věci TV Nova, respektive škoda ve výši více než 10 miliard korun. Tu arbitráž ovšem neprohrála Rada pro vysílání, nýbrž Česká republika reprezentovaná ministerstvem financí. Podívejme se nyní s odstupem na další právní bilanci.

Šest radních se Špidlově politické svévoli bránilo soudní cestou. V roce 2007 Městský soud v Praze naše odvolání zrušil. Vycházel přitom z předchozího rozsudku Nejvyššího správního soudu, ve kterém se konstatuje, že v právním státě nelze nikoho odvolat bez udání důvodů, natož členy RRTV. Další z premiérů Mirek Topolánek nám následně dopisem oficiálně sdělil, že naše mandáty neskončily odvoláním, nýbrž uběhnutím šestiletého funkčního období. A s náhradou škody že se máme obrátit na soud.

Regulérní Kocourkov

Následovala žaloba na náhradu škody vyčíslená jako součet nevyplacených mezd do konce mandátů. S tou si ovšem další z premiérů Jan Fischer poradil jednoduše: zkrátka nás v roce 2009 znovu odvolal. Z funkcí, ve kterých jsme už nebyli, neb nám v mezidobí šestiletý mandát doběhl. Také tuhle politickou prasárnu č. 2 soud následně zrušil. Na to jsme si ovšem museli počkat další tři roky.

Na tomto odvolání č. 2 je pozoruhodné, přesněji spíše kocourkovsky tragikomické, že mezi odvolanými byl i JUDr. Pavel Foltán, kterého ten samý Fischer 14 dní před tímto odvoláním č. 2 sám znovu členem RRTV jmenoval. Foltána ovšem Fischer neodvolal z mandátu, který právě vykonával, nýbrž z mandátu, který mu už mezitím doběhl.

Následně se povedený předseda vlády Fischer rozhodl, že se téhle patálie zbaví úplně, pročež ji přehrál na ministerstvo kultury. Ani tam se ovšem neohřála, neb ministerstvo ji pro změnu přepinklo na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Nelíbilo se to nám žalobcům, ani RRTV. Nicméně byl to opět soud, kdo rozhodl, že je to tak v pořádku.

Pro kolegu Foltána to mělo rázem ten dopad, že – aniž to sám jakkoli zapříčinil – rázem se ocitl na obou stranách soudního sporu. Jako člen odvolané rady se soudil se stávající radou, ve které znovu zasedal. Tohle nevymyslíš!

Kdo za to může?

Po 12 letech čas oponou trhnul. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 3. 2015 vyhověl žalobě bývalých členů Rady pro vysílání o náhradu škody v plném rozsahu. Stát má šestici nezákonně odvolaných radních vyplatit ušlé platy v souhrnné výši cca 15 milionů korun plus úroky, které činí přibližně dalších 10 milionů. Stát má rovněž uhradit náhradu soudních výdajů ve výši více než 2 miliony korun.

Happy end? Ale vůbec ne! Stát se nepochybně odvolá a maratonské soudní martyrium úspěšně vstoupí do třinácté sezóny. Paragrafy jsou přece klikaté a to by v tom byl čert, aby se nevymyslela nějaká fligna, jak se z odpovědnosti za tuhle patálii vyzout. Tak jednoduché to ale nebude.

Vinu odvolané rady za prohranou arbitráž sice Špidla a spol. vytrubovali do světa, kudy chodili, ale do samotného odvolání se nic takového napsat neodvážili. Ani Špidla, ani Fischer. Proto také soudy obě odvolání jako nezákonná, protože bezdůvodná, zrušily. Celé odvolání pak ještě dokonale zpochybnila sama poslanecká sněmovna, ta samá, co odvolání navrhla, když si k prohrané arbitráži zřídila vyšetřovací komisi, jež mimo jiné vyšetřila, že RRTV za prohranou arbitráž nenese žádnou odpovědnost.

A propos. Není pravda, že parlamentní vyšetřovací komise nikdy nic nevyšetří. Křečkova komise rozklíčovala prakticky všechno. Ví se, kdo u arbitráže křivě svědčil. Ví se, kdo do spisu podstrčil zfalšovaný dokument, který posloužil jako klíčový důkaz. Ví se, koho si protistrana platila. Ví se, jak celou arbitráž zfušovalo ministerstvo financí. A ví se i to, kdo na něm tehdy šafářoval. Jen tu odpovědnost nikdo nikdy nevyvodil. Ani politickou, ani trestní. (Klobouk dolů před Stanislavem Křečkem. Jako předseda téhle komise se choval jako nestranný právnický profesionál, nikoli jako navedený, zaúkolovaný politik. V ČSSD ho za to nepochybně nepochválili.)

Zákon je zákon

Prakticky veškerá argumentace, kterou nezákonně odvolaní radní uplatnili u soudu o náhradu škody, vyplývá přímo ze zákona. Podle zákona o vysílání může mandát člena rady zaniknout šesti způsoby: uplynutím funkčního období, vzdáním se, odvoláním, ztrátou způsobilosti, odsouzením nebo úmrtím. Nikdo z nás nezemřel, nebyl odsouzen, neztratil způsobilost, nevzdal se a ani nebyl odvolán. Že jsme nebyli odvoláni, máme od soudů potvrzeno dokonce dvakrát. Takže zbývá pouze uplynutí funkčního období. To nám naopak úředním dopisem potvrdil sám předseda vlády Topolánek. Přímo ze zákona rovněž plyne, že členovi rady náleží plat. Přímo zákon stanovuje i jeho výši. Prokázali jsme rovněž příčinnou souvislost mezi nezákonným jednáním státu a způsobenou škodou.

Chápu čtenáře, kteří dočetli až sem, že se jim pění krev. Páni nahoře si hrajou své mocenské hry a nakonec to stejně vždycky zaplatí daňový poplatník. Přesto ctěné čtenáře prosím, aby se na bývalé, nezákonně odvolané členy rady nehněvali. Co byste na našem místě dělali vy? Nechali byste se bezdůvodně vyhodit z práce? Nechali byste se znectít? Nechali byste si pošpinit jméno? Navíc od nejvyšších ústavních činitelů, které poslušně papouškovala všechna média v zemi? Ostatně seznam skutečných viníků toho nezákonného odvolání, a tedy i následné škody, je známý. Můžete se podívat třeba ZDE. Svůj hněv prosím směřujte na ně.

2. 4. 2015, www.petrstepanek.cz