Vládní návrh ústavní novely o právu na držení a použití zbraně budí emoce. Argumentem proti je zejména poukaz na to, že tento ústavní zákon nepřinese nic, co už náš právní řád neřeší.
Ústavní zákon má ale oproti zákonu běžnému jednu nedoceňovanou výhodu. Nelze jej totiž tak snadno změnit. To, že všechno, co je vtěleno do ústavní novely, už zajišťuje platný zákon o zbraních a střelivu, ještě neznamená, že tomu tak bude i do budoucna. O utahování šroubů salámovou metodou by se dalo dlouho vyprávět.
Evropské liberálně socialistické tendence, které vyústily ve schválení dotyčné směrnice o regulaci držení některých zbraní Evropským parlamentem, se totiž nevyhýbají ani České republice. Důkazem budiž mediální lynč, kterému byla projednávaná ústavní novela podrobena. Český právní řád, podobně jako legislativa většiny evropských států, pohříchu poskytuje větší ochranu pachatelům násilných trestných činů nežli jejich obětem. Ten, kdo brání svůj život a majetek s tzv. nepřiměřeně větší intenzitou, než jakou je veden útok, může být snadno odsouzen. Přitom fakt, že někdo útočí beze zbraně, ještě neznamená, že zbraň nemá a nepoužije ji následně, což v době náhlého útoku a momentu překvapení nelze objektivně vyhodnotit.
Americký přístup, který vychází ze zásady, že ten, kdo úmyslně páchá násilnou trestnou činnost, si musí být vědom možných následků včetně toho fatálního, odpovídá mnohem lépe stoletým československým a českým demokratickým tradicím, které občané většiny států, které prosazují odzbrojení obyvatelstva, nikdy nezažili. Poukaz na beznadějnost snah vyhnout se implementaci dotyčné směrnice nemůže být důvodem pro její odmítnutí.
Autor je publicista