Blíží se finále. Po téměř sedmi letech kličkování, odvolávání se, srdceryvných projevů před kamerami, záplavy slov a pevných pohledů do kamer.

Jeden z nejlépe zdokumentovaných případů korupce našeho státu. Pachatel je chycen na ulici s relativně bezvýznamnou částkou, která je bezesporu jen kapesným v záplavě oběživa, jež se pohybuje v tzv. „vyšších sférách“. Občané slyší paniku manželů Kottových při spatření zakuklených pistolníků, ještě předtím slůvka pana Ratha o zlaťáčcích.

Tak nějak tušíme, že celé korýtko nebylo určeno jen pro něj a manžele Kottovy. Nejspíše z něj mělo cosi přitéct i do pokladny tehdejší mateřské strany ČSSD. Všichni čekali na projev pana exhejtmana ve sněmovně, kde on však jen cosi naznačil a tím vše skončilo. Žádná katarze naší politické scény, žádné další odvádění známých tváří v poutech. Možná měl pan Rath strach o život, možná už ti praví aktéři zmizeli v prachu dějin. Nikdo neví.

Takže už zbývá jen on, nyní politicky nezajímavý, společensky bezvýznamný, občas se snažící připomenout svou existenci v nějakých obskurních volebních skupinkách, nyní vedle politické hyperturistky paní Jany Volfové. Hrozí mu však citelný trest odnětí svobody a navíc ještě navrhované propadnutí veškerého majetku.

A tak opět vytahuje trumfová esa. Je politický vězeň. Samozřejmě, že ano. Každý politik v naší zemi, pokud spáchá cokoli a je obviněn, je přesvědčen, že jde o politický útok. Nikdy nemůže jít o obyčejnou krádež či podvod. Vždycky jde o hnusnou ataku státního zastupitelství, policie, politických protivníků atd. na zcela bezúhonného a čistého jedince.

Pan Rath se připodobňuje k Miladě Horákové s tím, že by nejspíše dostal (bylo-li by to možné) stejný trest jako ona. Jistě, každý vidí, že jsou si oba zcela podobni. Jak paní Milada Horáková, tak i David Rath jsou morálně pevnými jedinci, kteří za všech okolností hájí svou pozici proti celému světu. Jediným rozdílem je to, že paní Milada Horáková u sebe neměla onu zázračnou krabici, nebyla u cinknutých zakázek na přestavbu Buštěhradského zámku, neovlivňovala tendry v nemocnicích. Jinak ale - jak říkám - naprosto stejné parametry.

I paní Bradáčová, nejspíše neúplatná státní zástupkyně, jede ve stejném duchu jako paní Brožová - Polednová. Také ona požaduje likvidaci politického barda, který se zcela vydal pro blaho naší země. Pravda, jsou tam jisté drobné rozdíly, třeba ona nešťastná krabice s papírovým vínem. Nikdo neposlouchal pana Ratha a jeho nefalšovaný údiv nad obsahem, kdy přeci 7 miliónů v bankovkách je váhově totožné s lahví Montepulcianského červeného. V politickém procesu tyto detaily nikoho nezajímají.

Pan David Rath je typickým představitelem jedince, kterého velmi dobře popisuje pan Radkin Honzák ve své knize Čas psychopatů. On svůj případ nebere jako situaci, že je trestán za zločin. Nejspíše stále přemýšlí, kde udělal tu fatální chybu, že byl chycen jako malý Jarda. Nechápe, proč jsou na něj lidé zlí a píší mu zlá slůvka.

Kličkuje už 7 let, obviňuje všechny ty, kteří mu nejsou nakloněni a kteří pro něj požadují trest dle platných zákonů naší země. Doufám, že jde nyní o poslední dějství, kdy naše justice vyřkne konečný verdikt a pan David Rath bude za své činy spravedlivě potrestán. A že zmizí z veřejného života.

Bylo už načase. Je totiž trestuhodný.