Václav Moravec přivedl do svého pořadu přímo "sólokapra". Samotného plukovníka čacké české policie, udatného velitele ředitele ÚOOZ SKPV, Roberta Šlachtu. Prý to byl výkon dostat dotyčného pana plukovníka do Otázek VM, ale, řeknu vám, stálo to za to. Odpovědi dotyčného pana plukovníka byly "za všechny peníze". Jakožto bývalý letitý "protistátní živel", rozvraceč států světové socialistické soustavy podezřelý z mnoha protistátních činů jsem tento výklad s napětím poslouchal.

Už vstup byl bezvadný. Pan plukovník byl v bílé bundičce a jako vždy a na všech fotografiích neoholený, takže od pohledu vypadá jako záporný hrdina béčkového amerického filmu. Vysvětlovat těmhle chlapům, že když mají na bradě strniště a lesknou se, že vypadají jako vzor záporného hrdiny z kovbojky, je málo platné. Vypadal pokud možno ještě hůř než bývalý starosta Smíchova za ODS, kterého stačili ukazoval na obrazovce, aby se začal lidem hnusit. No ale pokud si pan plukovník připadá jako akční hrdina, je to jeho věc.

Dotazy a odpovědi byly standardní. Policie je nevinná, vše bylo podle zákona a na otázky odpoví státní zástupce Ištván. Ale přeci jen něco uniklo. Tak na otázku, zda nebylo těch jedenáct zakuklenců, co vtrhli v noci do bytu, kde byla jedna jediná ženská, přeci jen moc a zda to nebyla demonstrace síly, odvětil, že do bytu vstoupili jen čtyři ozbrojenci, jedna z nich žena. Dveře byly připraveni vyrazit, beranidlo s sebou vozí "normálně", protože co kdyby na slova "Policie! Otevřete", někdo neotevřel, co by asi dělali? Takže beranidlo vždycky s sebou! Bez beranidla ani ránu.

No, podle mých vlastních zkušeností na zatčení neozbrojeného pachatele stačí většinou dva policisté v civilu. Tak například zatýkali mého bratra Jana v případu "lidské pochodně" (zatčeni Jan Schling, Jan Vlk a Luděk Pachmann) a ta normalizační nedůstojná a jistěže neprofesionální policie dovolila bratrovi, aby si ještě koupil karton Spart, protože to bude delší. Sparty byly podpultové a jeden karton si se souhlasem zatýkaného zakoupil i zatýkající estébák.

Pro mne si chodili většinou dva estébáci, či dokonce jen dva policisté v civilu, a posadili mne do auta jen tak, považte ten socialistický normalizační šlendrián, pane plukovníku, byl jsem bez pout! Jednou, když mne vezli do Prahy, si na předním sedadle pohrával mladý estébák s pistolí, až ho ten starší sprdnul, jestli si chce, blbec jeden, prostřelit nohu.

Velký zátah na pracovišti na mne uspořádali estébáci se samopalníky v době, kdy se domnívali, že jsem účastník plánované připravované akce na obsazení Československého rozhlasu a odvysílání výzvy k lidu anebo zničení zařízení, což sice dneska Petruška Šustrová zuřivě popírá, ale já si ještě pamatuji, co jsem tehdy dělal. I v tomto případě, kdy mne zatýkali zakuklení ozbrojenci a já byl mladý muž v plné síle, na to stačilo 5, slovy pět lidí. Z nichž jeden seděl venku v autě. Co tedy dělalo těch šest dalších borců před bytem paní Nagyové, mně zůstává záhadou. Pokud tam nebyli na zastrašení, tak se tam možná cvičili v "bdělosti a ostražitosti". Případně se tam těch šest zbývajících policistů procvičovalo v novém stylu hesla "Chránit a pomáhat".

Za těch starých časů, kdy seděl na Hradě a na ÚV KSČ zkušený vězeň soudruh Gustáv Husák, vím z vlastní zkušenosti, že estébáci a jejich "bác komanda" chodili na takovéto akce se zámečníkem. No, ovšem nevypadá to tak dramaticky! Takže určitě bylo oprávněné mít na jednu osamělou ženskou v bytě a na bývalé poslance k použití beranidlo. Ten "obvyklý prostředek" demokratické policie, jak pravil pan plukovník. Je to logické, taková Nagyová by mohla mít doma třeba nebezpečný pepřový sprej a Tluchoř by mohl trucovat a neotevřít a to by naše komiksové hrdiny děsně disgustovalo. A ranilo jejich profesionální pýchu.

Nevím, zda platí ještě to, co platilo za normalizace, a to že každé takové akci a vstupu do bytu musí být přítomen "nezávislý svědek". Nikde jsem o žádném neslyšel. To by pak v tom bytě u paní Nagyové bylo už pět lidí.

Tvrdí-li pan plukovník, že "neudělali nic, co neměli", pak zůstává otázkou, kdo nařizoval to, "co měli". Pan plukovník zřejmě nikdy neslyšel právní zásadu, že konání za základě protiprávního příkazu nevyviňuje dotyčnou osobu z vlastní odpovědnosti. Třeba když vám "orgán" nařídí, abyste někoho zbili či proti němu nezákonně zasáhli, u soudu pak neplatí obhajoba, že vám to někdo nařídil. Doporučuji panu plukovníkovi prostudovat spis případu vyšetřovatele Doubka z padesátých let.

Na mnoho věcí tam u Moravce nebylo odpovězeno, na některé se pan Moravec ani neptal. Považuje pan plukovník za normální", že policie sebere z peněženky manželky "sprostého podezřelého" (dodnes ovšem neobžalovaného ani nevyslýchaného) 120 000 Kč? Jen tak mýr nix dýr nix? Ovšem moc hezky to pro pitomější část občanů zní. Už ty baby slyším: "Vona měla, Mařko, v peněžence sto dvacet tisíc! To určitě nejsou poctivý peníze! Dobře jí tak, beztak je ukradla!"

Jo a ty nejprve kilogramy zabaveného zlata, které se pak nenápadně měnily jen v "zabavené zlato". To skutečně chce státní zástupce a policie předstírat, že neví, kolik toho zlata bylo?

No, ona je to ta stará bolševická hra na nejnižší pudy. Po roce 1948, v době lístkového systému, nechala StB vystavovat ve výlohách krámů "zabavenou šmelinu", třeba 10 tisíc metrů látky. Že to byla výroba tkalcovského podniku TIBA za čtyřhodinovou směnu, to většině tupců, co nemají představu o tom, kolik je v obyčejném krámu látky, a co škudlili lístky zvané "šatenky", nikdy nedošlo.

Podobně je to s tím zlatem. Mají zlato, jsou to zločinci! No, jen aby to nebyly běžné šperky manželek exposlanců a paní Nagyové a zlaté zuby po dědečkovi!

Také se jaksi vytratila zpráva, že původně byli zatčeni tři či čtyři "sprostí podezřelí" v jižních Čechách. A najednou po nich není ani vidu, ani slechu? Kdepak jsou?

Zamrazilo mne při problesknutí zprávy z prvního dne, která se však už nikdy neopakovala, že "zadržení byli nejprve transportováni do tajného střediska ÚOOZ" a teprve potom byli převezeni k výslechům. Naposledy jsme slyšel o "tajném místě pro shromažďování zatčených" v padesátých letech, kdy existoval takzvaný hradčanský "Domeček", kde byl vězněn i můj otec. Mimochodem, nepředpokládám, že by dnes existovalo zařízení, kde by působil někdo jako třeba vyšetřovatel Pergl, později odsouzený za násilí a zločiny na zatčených, ale jedna věc je předpokládat a druhá je vědět. Takže jaké že to bylo tajné zařízení, do kterého byli zatčení nejprve převezeni? Kdo to nařídil a kdo to organizoval? Nemuseli pak zatčení, stejně jako vězni v padesátých letech podepsat, že o Domečku nebudou nikdy mluvit?

Pan plukovník Šlachta byl zřejmě svými šéfy předhozen davům, aby něco zamaskoval. Tedy něco... Skutečnost. Moc se to nepovedlo.

Opravdu nejsem fanda Kalouska. Ale když řekl, že argumentace - a já dodávám i činy - státních zástupců a policie vychází spíše než ze skutkové podstaty, tak z ideologického přesvědčení, měli bychom se začít všichni bát. Ideologicky zdůvodnit cokoliv lze kdykoliv. A pověsit za to kohokoliv.

Řekl-li Šlachta veřejně, že dotyční jsou obžalovaní podle jakéhosi podezření z "klientelismu", a přiznává-li, že v trestním zákoníku žádný takový zločin není, a nechává-li to presidenta a parlament klidnými, mohli by - pokud něco rychle neudělají - o tom všichni brzo začít přemýšlet nikoli ve svých kancelářích, ale v místech, kde se dýchá "cezený vzduch" (označení pro to, když skončíte ve vězení).

Šlachta řekl: "Bavíme se o klientelismu. Je to těžké odstíhat. (Lidově: někoho za to zavřít.) Vždyť mi ho najděte někde v trestním zákoníku. My teď hledáme cesty, jak to nejlépe pojmenovat."

Česky řečeno: zavřeli jsme je, ale nevíme, z čeho je obvinit, takový trestný čin v zákoníku neexistuje. Ale my jej najdeme a oni budou sedět! Což ovšem, tedy stíhání a veznění někoho za něco, co není trestným činem, je samo o sobě trestným činem. Kterého se dopouštějí státní zástupci a policie. Možná by se na to dal použít paragraf o "rozvracení republiky", což je trestný čin, jehož skutková podstata je obsažena v § 310 trestního zákoníku, čímž se míní "úmyslné rozvrácení ústavního zřízení, územní celistvosti nebo obranyschopnosti České republiky anebo zničení její samostatnosti, a to účastenstvím na násilných akcích proti ní nebo proti jejím orgánům".

Doporučil bych dále panu Šlachtovi, ale také panu Ištvánovi a komentátorům tohoto děje k přečtení mimořádné dílo (monografii) "Teorie soudních důkazů v sovětském soudnictví", která získala v roce 1947 Státní cenu SSSR, od autora, sovětského prokurátora, jménem Andrej Januarjevič Vyšinskij (rusky Андрей Януаревич Вышинский). Proslul svým postulátem, že "korunní důkaz je samotné přiznání obžalovaného a obhajoba je součástí obžaloby, a o trestu rozhoduje prokuratura na ideologickém základě (marxismu-leninismu)". Nakonec dotyčný utekl do USA, kde za podivných okolností zemřel dřív, než jej Chruščov v roce 1956 pojmenoval jako hlavního vykonavatele stalinistických zločinů. Jeho žákem u nás byl soudruh prokurátor Urválek.

Zatýká-li u nás policie na základě příkazu prokuratury – státního zastupitelství, a to nikoli podle zákona, ale podle "morálních a ideologických zásad", jak vyplývá ze slov Ištvána i Šlachty, jednají naše represivní složky nikoliv dle zákona, ale podle ideologických návodů soudruha Vyšinského.