Předseda KDU-ČSL Marián Jurečka navrhl v Poslanecké sněmovně snížení důchodů lidem, kteří se aktivně podíleli na komunistických zvěrstvech. Tento návrh jako syn politického vězně z padesátých let, který v komunistických lágrech strávil 14 let, vítám. Věřím, že ODS a další demokratické strany v Poslanecké sněmovně tento návrh podpoří. Doufám, že tento úmysl náš parlament schválí. Slovensko už podobný zákon přijalo a jediná vada této myšlenky je, že měla přijít dřív.

Jurečkův plán se má týkat nejvyšších stranických funkcionářů, členů socialistických vlád, dále příslušníků Státní bezpečnosti, rozvědky, kontrarozvědky a nejvyšších velitelů na úrovni generálního štábu tehdejší Československé lidové armády a rovněž poslanců Federálního shromáždění a České národní rady.

Je třeba si uvědomit, že Státní bezpečnost byla zločineckou organizací, jejíž příslušníci si v brutálních výslechových metodách často nezadali ani s nacistickým gestapem. Důkazem je osud tzv. Hradčanského domečku. Ten byl za války nejkrutější mučírnou německé státní tajné policie, aby jej po válce převzala i se všemi metodami a krutostmi právě komunistická StB. Umučili zde k smrti například filozofa Karla Lukase či kněze Josefa Toufara. StB rovněž zavraždila nepohodlné lidi, například katolického kněze Přemysla Coufala či vysokoškoláka Pavla Švandu.

Estébáci a další komunističtí prominenti měli také řadu výhod proti běžným občanům. Byly to především nadprůměrné platy proti většinové populaci. Také se jim například přednostně a zdarma přidělovaly luxusní státní byty. Mnozí ostatní zájemci se museli spokojit s bydlením horší kvality. Relativně dost početná skupina lidí žila za socialismu v bytech IV. kategorie, což bylo bydlení bez vody a sociálního zařízení s topením v kamnech na uhlí. Nebo se museli spokojit s družstevními byty za poplatek 30 000 korun, což při tehdejších průměrných platech kolem 3000 korun hrubého byly poměrně velké peníze.

Komunistické špičky také neměly problém s nedostatkovými službami a zbožím. V hlavním městě existovala instituce Dodávková služba Praha, která se starala o 216 nejvýznamnějších komunistických představitelů v tehdejším Československu a zajišťovala jim kvalitní potraviny a další zboží většinou západní produkce, které bylo jinak dostupné pouze v Tuzexu.

Tito rudí papaláši, kteří přivedli kdysi prosperující Československo v éře první republiky na úroveň rozvojových zemí, si své vysoké penze v žádném případě nezaslouží. A proto jim je seškrtejme.

Je tady ještě jeden pádný důvod pro snížení penzí komunistické „elitě“. Nebylo by totiž vůbec od věci, dát jí ochutnat jejich vlastní medicínu. Divizní generál Karel Kutlvašr bojoval v ruských legiích za vznik Československa v první světové válce. V té druhé se pak zapojil do odboje proti nacistům ve vojenské organizaci Obrana národa a v květnu 1945 velel Pražskému povstání. Komunisté se mu v padesátých letech „odměnili“ nezákonným vězením po vykonstruovaném procesu a když jej v roce 1960 pustili na svobodu, tak mu vyměřili ubohých 230 Kčs měsíčně důchodu. Bylo běžné, že soudruzi svým protivníkům, včetně hrdinů protinacistického odboje, penze odebírali, výrazně snižovali, případně jim vyměřovali směšné částky, z nichž se dotyční nemohli uživit.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS