Sobotní Lidové noviny měly na titulní stránce shora uvedený titul „Smyčka se utahuje“ i s třemi fotografiemi „obviněných“. Uvnitř pak byl text pana Kamberského s ještě drsnějším titulkem „Mordor v obklíčení“. Tak to je tedy síla. Zvláště, je-li vše uvedeno na titulní straně jako „Kauza LN“.

V zásadě nelze proti tomu nic mít. I když já osobně jsem na takovéto titulky a fotografie "sprostých obžalovaných“ (tedy pro většinu čtenářů rovnou zločinců) dosti háklivý. Jistě, je to osobní postoj, od doby, kdy můj otec byl Rudým právem označován za zločince a pomahače imperialistů. Abych byl já sám později v novinách označován za plíživého kontrarevolucionáře a později za „zrádce a zaprodance“, což předcházelo mediální akci dnes historiky zvané „Třicet dnů války s Chartou“.

V žádném případě nechci srovnávat dnešní LN s tehdejším tiskem. Ovšem obecná i osobní zkušenost s různými akcemi proti „téměř usvědčeným zločincům“ mne snad opravňuje se na věc podívat z jiné strany.

Zda je pan Rittig něčím vinen, to nemohu rozhodnout ani já, ale ani novináři. A, doufejme, už vůbec ne státní zastupitelství a policie. Ať už si dává – ta policie - jakkoli zvučné názvy. O tom musí rozhodnout demokratický soud a důkazy. A ne novinové titulky.

V zásadě souhlasím s myšlenkou obsaženou v titulku LN, že se smyčka utahuje. Jen si nejsem jist, kolem koho. Také bych si na základě své životní zkušenosti dovolil mít pochybnosti, komu by v tomto případě lépe sedělo označení „Mordor“. Zda všem těm politikům, podnikatelům, starostům a obecním radním, které předhazuje státní zastupitelství na běžícím pásu soudům, anebo těm, kteří ta obvinění předkládají soudům. Jež naštěstí - a to myslím úplně vážně, skutečně naštěstí - většinu těch žalob vyrobených novým „ištvánovským“ právním názorem shazují na zem. Takže zda by název Mordor neseděl spíš některým státním zastupitelstvím.

Jejich „důkazy“, stokrát omleté novináři jako „fakta“, pak při soudním zkoumání neobstojí a jsou zhodnoceny jako nepodložené, nesmyslné, bez důkazů a často zřetelně podjaté. Či přímo nezákonné. Viz vloni tři poslanci uvržení do vazby za věc, která nemohla být ani náhodou nezákonná..

Jako vrchol policejně-prokurátorského šílenství považuji pokus státní zástupkyně odsoudit navrhnout po neuvěřitelné mediální kampani a měsíce policií dehonestovaného pana Janouška odsoudit za vraždu. Při známém případu jeho dopravní nehody. Už jen to „překvalifikování“ trestného činu byl viditelný pokus ovlivnit soud, aby pod tlakem veřejného mínění udělil „veřejnému nepříteli“ (nepříteli ve skutečnosti vlastně koho?) co nejvyšší trest. A zároveň úspěšný (poněkud podlý, i když zákonný) trik, jak do procesu dostat „odposlechy“ jen proto, aby byl obžalovaný ještě více veřejně pošpiněn. Dopravní nehoda se stala, tedy skutková podstata byla celkem jasná, ale způsoby, kterým postupovala policie a státní zástupci a jak o věci referovala jimi ochočená media, byly daleko za hranou.

Soudní lidé si přitom jistě vzpomněli na Formanův film „Lid versus Larry Flynt“, jehož duchovním posláním byl vzkaz: „Chceme-li, aby se jednou, při nějakém možném konfliktu či maléru, solidně zacházelo s námi, musíme zajistit, aby se stejně zacházelo s těmi, kteří jsou nám nepříjemní, ba dokonce i s těmi, o nichž si myslíme, že jsou vinni.“

Protože už Bible nám říká, stejně jako řekl papež František na adresu homosexuálů hledajících Boha: „Kdo jsem já, abych je soudil?“ Což vychází z Kristova rčení: "Nepřišel jsem totiž, abych soudil svět." (Jan 12, 44-50) No a z Bible pak pochází i naše právo, ač to mnozí nevědí.

Vše, co se v kauze Rittig o této věci píše, jsou jen dohady, útržky záměrně vypouštěných informací a hlavně desinformace, které mají mediálně připravit národ na „příchod spasitelů“. A už rovnou můžeme říci, že proroků a zachránců falešných. Lidově se tomu způsobu informací říká „udělat z prdu kuličku“. A takovýchto „prdů“, majících za hlavní úkol zasmradit povětší a připravit „větší akce“, se na nás linou z novin a veřejnoprávní televize přímo oblaka.

Všem těmto vyvolávačům nenávisti, kteří vystupují veřejně či skrytě, bych rád doporučil, aby si přečetli, a to důkladně, článek Václava Cílka „Nedrážděte masy“ uveřejněný v části Orientace v LN. Pochopíte, že nejste vůbec originální, a možná vás poněkud umravní, když se seznámíte s možnými důsledky svých činů. I pro vás osobně.

Je to relativně nedávno, když si soudruzi chtěli v padesátých letech nenávistí vybičovanou jimi a jejich „novináři“ veřejně posvětit shození všech neřádů a neúspěchů komismu na „zrádce socialismu“. Což nakonec stejně nepomohlo. Měnová reforma a úpadek státu přišel neodvratně a po Stalinově smrti se nastoupenou československou „revoluční cestu“ nepodařilo zachovat.

Co šlo v první polovině dvacátého století v osamoceném Sovětském svazu, ta „pravá revoluční spravedlnost“ (tedy ty miliony mrtvol a vězňů, co nechtěli pochopit skvělé myšlenky budovatelů krásné budoucnosti) se nemohlo ve změněné době uprostřed Evropy dlouhodobě zachovat. Následně v šedesátých letech, kdy první organizátoři takovýchto čistek byli buď sami po smrti, nebo částečně ve vězení či uklizeni na bezvýznamná místa, se klopýtání na cestě k světlým zítřkům socialismu opět svádělo na zaprodance a rozvratníky. S kterými když se po „kontrarevoluci v roce 1968" vyrovnáme, pak nastane konečně ráj.

A ono to zase nefungovalo, takže se ke konci své vlády komunisté zmohli už jen na trapné výkřiky, že zářné výsledky nejsou kvůli tomu, že lidi chodí v pátek dřív z práce a kradou. Což brzdí naše jinak určitě úžasné možnosti . Nasadili kolem měst hlídky Veřejné bezpečnosti, které kontrolovaly všechny auta, a pak si někdo, myslím, že soudruh Kapek, strašně stěžoval. Že když už někoho soudruzi od SNB polapili, jak jede na chatu v pátek v deset dopoledne a veze dva pytle cementu a další ve fabrice ukradený materiál, pak mu ZV ROH a někdy i ZO KSČ dodatečně vystaví „bumážku“ a soudruzi jsou zase „v piheli tmavém“.

Po pravdě řečeno, v sedmdesátých a osmdesátých letech tehdejší policajti ani ÚV raději národ moc nedráždili. A opozici likvidovali tak nějak „nenápadně“. Měli totiž osobní zkušenost z šedesátých let, že „nic netrvá nikdy věčně“. Ani láska k jedné slečně, ale ani přízeň jedné politické anebo mocenské garnitury. Domácí ani zahraniční. A jednou že přijde den, kdy se „vysocí zahraniční činitelé“ náhle někam ztratí a mnozí z nich, těch vykonavatelů, se budou za své činy zodpovídat. To, že se nezodpovídali normalizační komunisté po roce 1989, byla jen mimořádná výjimka v dějinách.

Po celé sérii nedávných neúspěchů policie a státních zástupců - a to již od doby policejního převratu v létě 2013, kdy v demokracii naprosto neuvěřitelným způsobem vtrhlo na předsednictvo vlády policejní komando (o čemž údajně mnozí jiní politici předem věděli) - se tedy zdá, že v lovu na „bohatce“ a „korupčníky“ se nějak nic nedaří.

Pan Kamberský se v sobotních LN domnívá, že nový poslední případ Rittig, v pořadí snad již pátý nebo šestý, převzala paní Bradáčová, hlavní eso nových prokurátorů, z těch důvodů, že Ištván a jeho parta ve skutečnosti zkonili, na co přišli. Neustálá důkazní nedostatečnost, obvinění z trestných činů, které nejsou trestnými činy, atd. atd., následné rozpačité propouštění zadržených „superzločinců“ už veřejnost skutečně … jak by se to řeklo slušně …. irituje. A veřejnost už je těmito hlasateli nekonečné morálky a hledání té „nejčistší spravedlnosti“ skutečně rozdrážděná. Od doby onoho částečně upřímně nešťastného, ale politicky šíleného Havlova projevu o blbé náladě se všichni jeho epigoni předhánějí v líčení hrůz, v kterých žijeme. Ale rozdráždění společnosti se pomalu obrací od všech těch v tisku vláčených „sprostých obviněných“ k státním zástupcům a policii - a také k novinářům. Občané, denně masírovaní tiskem, rozhlasem a hlavně televizí zprávami o strašlivých zločinech všech těch korupčníků, Machů, Janoušků a Rittigů, kteří jsou prý příčinou „našeho strašného utrpení za posledních 25 let“ (jak se dočtete houfně na internetu), jsou nespokojeni.

Obecně začíná čím dál hlasitěji znít hlas: „Tak buď se tady fakt krade tak strašně, jak to pořád kdekdo vykřikuje, a tak je zavřete, až zčernají. Anebo melete nesmysly, kalíte jen vodu a schválně nás nasíráte, a tak už je toho dost a jděte od válu. Protože prostě něco není v pořádku.“ Podíváte-li se na sledovanost českých televizních zpráv, je to vidět reálně. Lidé už mají plné zuby těch blábolů a strašení a hrůz, co na ně chrlí mluvící hlavy. Na co to poslouchat?

V Praze, ale i jinde způsobila docela tiché, ale silné pozdvižení uniklá anebo šířená informace, že si paní Bradáčová chodí na rady na velvyslanectví USA. A že ona a její kolegové jsou „školeni“ a instruováni na stážích v USA. Což pak ona sama v tisku přiznala. To skutečně nepůsobí dobře s ohledem na to, v jakých aférách dnes dotyční vyškolení fungují coby zástupci práva a státu.

Na zahraniční poradce a školení - ať v Moskvě, v Bruselu či ve Washingtonu - jsou našinci po historických zkušenostech alergičtí. Zvláště pak, je-li to presentováno jako „ideová pomoc“ od „přítele nejvěrnějšího“. Lid obecný si to vykládá tak, že „povinně“ jím byl dříve SSSR a dnes je to Západ a USA jako jeho hlava. Když přiznala paní Bradáčová veřejně v tisku, že nám dnes „radí“ američtí odborníci, jak u nás udělat pořádek a zavést tu správnou demokracii a bojovat s korupcí, i poměrně neinformovaný člověk si řekne, aby si šli nejprve udělat pořádek doma, neboť, jak je obecně známo, tam mají korupce plný pytel taky. Doba nadšení pro vše západní již dávno zmizela.

Autoři všech těch různých „iniciativ“, které odstartoval Havel svojí blbou náladou a které v intelektuální podobě dále rozšiřují a zvětšují pravdoláskovci, ti věční petenti za lepší příští, si asi neuvědomují, že dovedli stát do varu. A že byli a jsou podhoubím pro činnost všech těch mašíblů, ale i obyčejných kreatur toužících po moci a také placených profesionálních lobbistů. To vytvořilo neuvěřitelně silný, nebezpečný koktejl nenávisti. Lidem se sice osobně daří dobře, jak většina přizná veřejně i v anketách, ale přesto jsou strašně nespokojeni. S tím, jak se s nimi zachází, jak se jim neustále lže (dříve Moskva, dneska Brusel, zní po vlastech českých), jak jim jsou předhazovány další a další kauzy, které se však ukáží být jen mediálním pšoukem.

Trvalá a drážděná nespokojenost se vždycky nakonec nějak vylije. Obyvatelé se při dlouhém provokování a hecování nakonec změní na dav. A dav chce krev. Chce viníka. Ber kde ber. Na vybranou brzo zůstanou jen dvě skupiny. Buď neustále štvaní takzvaní „korupčníci“, anebo ti, co tuhle štvanici rozpoutali a kteří ji živí. Struna je napjatá a jak napsal R. M. Weaver, v práci „Ideje mají následky“, plným právem lze o dnešní době říci: „Hledáš-li pomník hlouposti, stačí otevřít oči!" Idea nadšeného vybudování křišťálově čisté společnosti začíná být u nás noční můrou všech jeho obyvatel.

Ovšem změna je na obzoru. Neodvolatelně se blíží konec vlády pravděpodobně nejhoršího presidenta USA, Obamy. Jehož lidé na velvyslanectví USA vystupovali veřejně jako donátoři všech možných šíleností včetně „islámu do českých škol“, všech těch různých tažení za „očištění veřejného prostoru“ a morálky a chovali se jako „capo di tutti capi“. Realitu pak odhalilo skandální vystupování vysokých činitelů z USA ve věci údajné korupce při obchodu s nákupem vozů Tatra, kdy po vystoupení amerických představitelů je velká část veřejnosti přesvědčena, že tito lidé drze lhali. A to s pocitem beztrestnosti a záměrně s cílem poškodit jak protistranu, tak Českou republiku.

Celá budoucnost vybraných státních zástupců, ale i různých bývalých generálů a podivných spasitelů a šíbrů, kteří opakovaně pomáhají svrhávat české vlády (již od dob Topolánka), může být ohrožena. Dnes, ač se to podle novin a televize nezdá, se smyčka stahuje spíše kolem státních zástupců a policajtů a různých dobrodějů a aktivistů. Tedy těch, kteří toto třeštění a neklid rozpoutali. Netušili, do čeho jdou, co vyvádějí a jak to může dopadnout.

Podobně jako kdysi soudruzi ze SSSR v padesátých letech. Později při tzv. rehabilitačních procesech v šedesátých letech, jak vzpomínám, vypovídal také jeden z pomahačů „sovětských poradců“. Pravil, že i sověti byli překvapeni, kam to u nás došlo. Že počítali - tak jako v ostatních lido-demo - zhruba s „dvěma provazy“. Ale u nás jich aktivní soudruzi upletli jedenáct. Politický fanatismus je, jak se zdá, u nás dost zakořeněn.

Ostatně pokud vyhrožují státní zástupce a policie, že už už dojde ke skutečnému „odhalení velkého spiknutí“, jak informuje čtenáře pan Kamberský, jistě ne jen tak „z luftu“, a že prý Rittig nakonec může být jen malá ryba v budoucím Velkém procesu, pak hrají Bradáčová a Šlachta o všechno. Svoje i naše.

Vypadá to, že se nějak opakuje scénář, kdy se na něčí popud hledá nepřítel. Nejprve někde dole. Aby jich pak místními fanatiky a kariéristy (jako v padesátých letech ve „straně a vládě“) bylo nalezeno víc než šedesát. A to hlavně v nejvyšších patrech politiky. A dnes i v nejvyšších patrech byznysu, protože ve věci Oleo Chemical už je v tom zamotaný i český velký byznys.

Mimochodem, žádný z těch aktivních soudruhů se v minulosti žádné odměny nedočkal. Někteří k svému překvapení nakonec skončili v kriminálu. Poslední vlna v té době aktivních soudruhů se houfně věšela ve Stromovce na jaře 1968. I když někteří pověšení prý měli i po smrti skrčené nohy...

Jak napsal nedávno ve stati k dějinám střední Evropy v časopise Vesmír prof. J. Pešek, nelze do domnívat, že nějaké zásadní změny ve vnitřní politice mohou dělat malé státy bez souhlasu velmocí – které mají v určitém čase a na určitém místě rozhodující sílu.

Jak konstatoval B. Doležal, jedná se při neustálých obviněních a zatýkáních a nájezdech policie na úřady i soukromé firmy ve skutečnosti o „plod Velké protikorupční revoluce“. Do jejíhož čela se chtěl ještě nedávno postavit kde kdo. Ale dnes tam stojí Bradáčová, Ištvan a Šlachta.

Doba podivného presidentství Baracka Husseina Obamy, který byl a je modlou tohoto novolevičáckého boje za novou změnu světa, která učiní svět krásnější a lepší, končí roztržkou a podivnou válkou s Ruskem, vyvoláním ďábla ve formě Islámského státu a u nás podle ideového mustru neomarxistů a za pomoci obamovských aktivistů na americké ambasádě skutečným rozvratem od roku 1989 celkem stabilní, i když jistě že nedokonalé české demokracie.

Bradáčová a Ištvan jsou jen veřejné tváře Ovšem tihle dva a jejich pomocníci a donátoři – včetně novinářů - uškodili věci naší demokracie a také budoucího vztahu k USA víc, než všichni komunisté a blouznivci dohromady.

Nepovede-li se Bradáčové a Šlachtovi rychle vyvolat avizovaný velký politicko-ekonomický proces, je to jejich konec. Podaří-li se jim to, oddálí svoji zodpovědnost za rozbití demokracie na později. Ale myslím, že to pak na ně dopadne daleko víc.

Jakže se to říká? „Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. “ Autora, Karla Havlíčka Borovského, za to přísloví snad Šlachta vyšetřovat nebude.

Podle posledních zpráv nedokázali bradáčovci ani uvalit vazbu na Rittiga, ani na žádného ze „spoluzločinců“, zato neomezeně řádili v jejich obydlích a kancelářích a vypadá to, že celá akce měla hlavně ukázat svaly policie, buzerovat zadržené, zastrašit jejich advokáty (zadržení advokátů je v takovýchto případech skutečně v Evropě nevídaný čin), ale opět nic.

To už nevypadá na hledání důkazů o zločinech. To vypadá na krevní mstu či naprosté zoufalství ze strany „orgánů činných v trestním řízení“.