Představme si, že politická strana cíleně někoho okrade. Po čase, kdy její vláda skončí, je snaha o vrácení ukradeného majetku nazývána krádeží a zloděj brání navrácení majetku.

Každý soudný člověk se nad tímto konáním pohorší a řekne, aby se ukradené vrátilo majiteli a ten, kdo kradl, aby byl právem potrestán. Celkem logický postup, řekl bych. Jenže zde jde o tzv. církevní restituce a to se najednou majetek vracet nechce.

V roce 1948 komunisté prachsprostě ukradli církevní majetek a církevní hodnostáře pronásledovali. Nemálo kněží skončilo v kriminále a komunistickém koncentráku a mnozí tam byli umučeni. Jako například farář Josef Toufar.

Následovalo okradení statkářů a fabrikantů a když ani toto nestačilo, okradli komunisté při měnové reformě celý národ. Všechno patřilo všem a nikomu. Ukradený majetek postupně chátral a nebylo výjimkou, že se před revolucí v mnohých továrnách stále vyrábělo na prvorepublikových flikovaných strojích.

Z jedné z nejvyspělejších zemí světa jsme se propadli k rozvojovým státům. To byl přímý důsledek čtyřicetiletého vládnutí komunistů; pomíjím nyní škody na národu jako takovém, včetně popravených a umučených nevinných lidí s jiným než soudružským názorem.

Vraťme se ale zpět k vracení ukradeného církevního majetku. Mnoho staveb bylo zdevastováno a nemálo staveb je nyní v soukromých rukou. Dohadování nad vyrovnáním s církvemi trvalo téměř 24 let. Správně by měli náhrady platit komunisté, jenže ti zabavený majetek znárodnili.

Majitelem se tak stal stát a stát nyní vrací ukradený majetek. Mnozí lidé se rozčilují nad tím, že církve dostanou jak majetek, tak peníze, ba dokonce navýšené o inflaci. Jenže žádná jiná organizace neměla tak rozsáhlý majetek. Mnoho nemovitostí už neexistuje, v jiných jsou zase noví majitelé. Bylo by nesmyslné, aby kvůli restituci museli takoví lidé opustit své domovy.

Částku vypočítala nezávislá poradenská a auditorská firma Ernst & Young. Experti z Národohospodářské fakulty VŠE v Praze vypracovali pro parlamentní komisi celkové hodnocení, kde byly srovnány výdaje státu na církve v letech 1948-2007 a zisky, které stát církvím nevrátil. Rozdílná částka: 168,6 miliard. Suma vyšší, než jakou stát vrací a bude splácet.

A nynější snaha ořezat finanční náhrady o inflaci, jak o tom například mluví Andrej Babiš? Nu tak ať komukoli půjčí na třicet let milion s tím, že tato částka nebude nijak úročena či navyšována o inflaci. Že by na tom tratil? No a co? Vždyť sám chce to samé.

Mimochodem, Babišův nesourodý slepenec ANO se začíná názorově rozcházet. Místopředsedkyně Jourová tvrdí, že církevní restituce už byly schváleny Ústavním soudem, smlouvy jsou podepsány, tak se vše musí dodržet, zatímco Babiš vyjednává se Sobotkou, jak církevní restituce omezit a nejlépe zastavit.

To by ze všeho nejvíc chtěli komunisté, kteří tento majetek ukradli. Jako bych slyšel soudruha Falmera mluvit o tom, že oni nic neukradli, protože tehdy nebyli na světě. To bychom se ale opět museli vrátit do minulosti.

V roce 1968 se v rámci federalizace vytvořila v rámci KSČ Komunistická strana Slovenska. Jako protějšek KSS měla vzniknout i česká komunistická strana, ale stalo se tak až na sklonku roku 1989, přičemž KSČM zahájila svou činnost v březnu 1990, stále jako součást federální KSČ.

KSČM tedy byla založena KSČ jako její územní organizace, přičemž členové KSČM byli zároveň členy KSČ. Později KSČ zanikla a KSČM se stala nástupnickou organizací. KSČM je tedy z právního hlediska pokračovatelkou KSČ, převzala její majetek, právní subjektivitu a tím pádem i odpovědnost za konání této zákonem stanovené zločinecké organizace.

Nyní přichází komunsité s požadavkem, aby o církevních restitucích bylo vypsáno referendum. Pokud máme právní stát, tak se musí zákony dodržovat. Pokud tedy Ústavní soud jednou restituce schválil, přičemž v zákoně změnil pouze jedno jediné slovo, pak není možné dělat referendum o platném zákoně s cílem vývoj zvrátit.

Strana, která historicky ukradla cizí majetek, byť ho dala do vlastnictví státu (což znamenalo k dispozici straně s vedoucí úlohou zakotvenou v Ústavě), nyní chce nechat hlasovat v referendu o tom, zda se má ukradený majetek vrátit. Drzost nad veškeré hranice představivosti.

Paradoxně je zlodějskou stranou nazývána ta, která se rozhodne kvůli finanční situaci státu šetřit, zatímco ta skutečná zločinecká, zlodějská a vraždící strana je málem oslavována jako ta nejspravedlivější. Hnus, velebnosti.

Josef Toufar je symbolem komunistické nenávisti vůči církvi. V lednu 1950 byl zatčen a odvlečen do vězení za "zinscenování" číhošťského zázraku. Byl krutě mučen bitím, elektrickým proudem a žízní. Komunisté ho donutili podepsat přiznání, že zneužíval malé děti a že skrytě pohyboval křížkem.

Na konci února 1950 je v kritickém stavu převezen do Prahy, kde vzápětí na následky mučení umírá. Na příkaz StB musel lékař jako příčinu úmrtí uvést prasklý vřed. V roce 1968 MUDr. Mauer vypověděl: "Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!"

Pokud chtějí komunisté prosadit referendum, zda se má jimi ukradený majetek vrátit, přičemž spoléhají na socialisty a hnutí údajného konfidenta StB Babiše, pak řeknu ano, ale jen za podmínky, že zároveň proběhne referendum o tom, zda má být komunistická strana konečně postavena mimo zákon a její existence úředně zakázána.