Neviditelný pes

PRÁVO: Proč vystupují odbory proti právům zaměstnanců?

4.11.2014

Jaký je postoj odborů k protiústavnímu stanovisku ministerstev?

Dne 18.1.2014 vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví společné stanovisko k postupu při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Cituji:

„Vzhledem k tomu, že se po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku dne 1.1.2014 vyskytují pochybnosti o tom, jak postupovat při posuzování odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, MPSV a MZ sdělují tento právní názor:

Nadále se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., a to s ohledem na § 394 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.“

Problém spočívá především v tom, že nový občanský zákoník zrušil vyhlášku č. 440/2001 Sb. k 1.1.2014 s tím, že podle nové zákonné úpravy náleží odškodnění v daleko a podstatně vyšší míře než ve zrušené vyhlášce. Podle ministerstev se má na odškodnění zaměstnanců pořádně šetřit i po 1.1.2014. Proto pojišťovna v současné době odmítá hradit škodu podle nového občanského zákoníku. Zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni a nechtějí dát více, než jím bude refundovat pojišťovna. Poškozeným zůstává zaměstnanec!

Problematiku si dovolím shrnout do čtyř bodů:

1) Logické chyby v uvažování úředníků ministerstev.

2) Rozpor stanoviska s ústavním řádem České republiky.

3) Znění ustanovení § 3029 nového občanského zákoníku.

4) Otazníkem je postoj odborů.

Ad 1) Stanovisko ministerstev se odvolává na ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Právní úprava úrazového pojištění má nabýt účinnosti až 1. ledna 2017. Proto se má podle ministerstev postupovat podle již zrušené vyhlášky až 31.12.2016 a odškodnění zaměstnanců má být podstatně nižší než u jiných občanů.

Chyba v uvažování úředníků spočívá v tom, že berou Parlamentu ČR pravomoc zrušit právní předpis. Vyhláška byla novým občanským zákoníkem k 1.1.2014 bez jakýchkoliv výhrad zrušena v ustanovení § 3080 pod položkami 237 a 238. S žádnou částečnou platností vyhlášky zde zákonodárce nepočítá!

Shora uvedené ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce v původně přijatém znění odkazuje na již neplatnou vyhlášku. Odkazuje na množinu, která po 31.12.2013 neobsahuje žádný prvek. Jde o zcela prázdnou množinu, jejíž obsah je nutné vyjádřit číslem 0. Proto toto ustanovení zákoníku práce, jak jej interpretují spojená ministerstva, je zcela nepoužitelné a neaplikovatelné a to dokonce i v případě, kdyby formálně nebylo zrušeno nebo jinak měněno.

Již z tohoto jediného důvodu odporuje stanovisko ministerstev právnímu řádu České republiky. Nelze zde hovořit o právním názoru, přestože stanovisko se tak samo označuje.

Je nutné v plném rozsahu aplikovat nový občanský zákoník a poskytnout zaměstnancům podstatně vyšší odškodnění než podle zrušené vyhlášky.

Ad 2) Rovněž samostatným důvodem nepoužitelnosti stanoviska spojených ministerstev je fakt, že toto stanovisko je zcela v otevřeném rozporu s ústavním řádem České republiky.

Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Jakákoliv privilegia v oblasti lidských práv, právě tak jako diskriminace jednotlivce či skupiny jsou v rozporu jak s přirozenými principy lidství, tak s touto ústavní Listinou.

Toto ustanovení čl. 1 není výkladem spojených ministerstev respektováno. Zaměstnanci mají mít podstatně méně práv než jiní občané. Občan, který je v roli zaměstnance, nemá počítat s právy ve stejném rozsahu, jako občan, který je v jiné roli. Musí podle úředníků počítat s méně právy a s právy v menším rozsahu. Konkrétně musí počítat s několika násobně nižším odškodněním, než jaké je garantováno novým občanským zákoníkem.

Naopak práva garantovaná Listinou nemohou být žádným způsobem zrušena, a to ani právním předpisem jakékoliv právní síly, zákonem ústavním, ani většinovou vůlí lidu vyjádřenou v referendu. Dodáváme k tomu, že nemohou být zrušena ani protiústavním výkladem k tomu spojených ministerstev.

Čl. 3 odst. 1 Listiny stanoví, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Na rozdíl od toho jsou zde občané diskriminování, pokud vystupují v roli zaměstnanců.

Ad 3) Ustanovení § 3029 odst. 1 nového občanského zákoníku zní: „Dovolávají se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení tohoto zákona.“

Toto ustanovení nic nového do práva nezavádí. I kdyby neexistovalo, musí se dojít ke stejnému výsledku výkladem obecných zásad právního řádu. (Viz výklad ad 1 a ad 2.) Mělo by zde platit, že správní orgán zná právo. (Ministerstva jsou správními orgány.) Vlastně v tomto případě funguje citované ustanovení § 3029 odst. 1 jako připomínka, pokud by někdo zapomenul, jak používat obecné zásady práva. Z hlediska obecných právních zásad je vlastně nadbytečné. Bohužel i tato připomínka byla spojenými ministerstvy ignorována.

Ad 4) Postoj odborů? Zde uvádíme stanovisko JUDr. Evy Dandové. Podle dostupných informací se JUDr. Dandová zabývá pracovním právem od svých studií na Právnické fakultě UK. V současné době pracuje jako právník specialista na právním oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů. Citace z článku JUDr. Dandové publikovaného 21.11.2013 - Jaký bude další osud vyhlášky č. 440/2001 Sb.: „Nepopíratelným faktem však je, že náš ZP v ustanovení § 394 odst. 2 ZP jasně stanoví, že „Do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.“ Toto ustanovení je jasné a vyplývá z něj, že vyhláška č. 440/2001 Sb. bude pro oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání platit i v roce 2014 a možná i déle, do doby nabytí účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění.“ Dodávám, že účinnost zákona o úrazovém pojištění byla naposledy odsunuta k datu 1.1.2017.

Závěrem konstatujeme, že zaměstnanec ČMKOS JUDr. Eva Dandová se jasně a jednoznačně identifikuje s postojem spojených ministerstev.

Zde vznikají tyto zejména otazníky:

1) Je postoj zaměstnavatele ČMKOS stejný jako postoj jeho zaměstnance JUDr. Dandové? Jaký je vlastně postoj ČMKOS?

2) Proč ČMKOS jasně neuvede, zda se s postojem svého zaměstnance JUDr. Dandové identifikuje nebo naopak zaujímá opačné stanovisko.

3) Jaké kroky ČMKOS podnikla v souvislosti s protiústavním stanoviskem spojených ministerstev na ochranu oprávněných práv zaměstnanců?

Připomínám, že obdobná situace zde byla již v souvislosti s novelou zákoníku práce k 1.6.1994. Tehdy bylo údajně zrušeno smluvní odstupné v kolektivních smlouvách. Tehdejší vedoucí právního odboru ČMKOS JUDr. Jaroslav Jakubka se plně postavil za protiústavní stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí a ČMKOS neudělala na ochranu zájmů zaměstnanců zde zcela nic. Z deseti tisíců postižených zaměstnanců dostalo smluvní odstupné pouze šest zaměstnanců Sigmy Hodonín, kteří zažalovali svůj nárok včas. Záležitost řešil i Ústavní soud.
(Uveřejněno v NP dne 29.5.2014: V duchu socialismu i po 17. listopadu 1989.)



zpět na článek