Debata o návrhu zákona přezdívaného Lex Babiš otevírá velmi vážné právní a politické téma, a to je otázka presumpce viny. Podle Lex Babiš je automaticky z účasti v politice vyřazen každý, kdo je účasten na podnikání dotýkajícím se nějakou formou státu.

To je ale důsledně vzato v podstatě každé podnikání, nejen to subvencované, jako zemědělství a potravinový průmysl. Každý podnikatel má vztah ke státu, přinejmenším prostřednictvím daňových předpisů. Zájmem podnikatele je ovlivnit legislativu ve svůj prospěch.

Znamená to tedy, vzato opět do důsledku, že z politického života budou vyřazeni všichni podnikatelé, neboť svým zájmem o co možná nízké daně jsou nutně v kolizi zájmů.

Ale pojďme dále. Jak jsou na tom třeba lékaři? Mnozí jsou placeni přímo státem nebo organizacemi žijícími z veřejných peněz. To jsou třeba ti ve fakultních nemocnicích. Pro ostatní však stát rovněž stanovuje legislativní podmínky jejich existence. Tedy i lékaři jsou ve střetu zájmů. Měli by tedy politiku opustit.

Podobně lékárníci, učitelé, advokáti a vůbec právníci. Samozřejmě policisté, i ti bývalí, protože mají nebo mohou mít sklon zvýhodňovat profesi, z níž k politice přešli. Pak to tedy platí i pro novináře. I jim stát reglementuje podmínky k existenci skrze zákony. Co kdyby tedy propadli touze pro svůj cech vymoci v politice nějaké neobvyklé privilegium, že.

Zdá se to absurdní? Možná, ale je to absurdní jen do té samé míry, do jaké je absurdní celá naše doba. Doba, která namísto staletími ověřené a nad jiné cenné presumpce neviny zavádí presumpci viny. Táž doba přenáší důkazní břemeno, například v antidiskriminačním zákonodárství, na obviněného. Ten musí prokázat, že se nedopustil nezákonného jednání.

V demokratickém státě, který si zakládá na své spravedlivosti, platí naprostý opak: žalobce nechť dokáže obviněnému, že je vinen. Jinak je nevinen. Je to klopotné a ne vždy snadné prokázat viníkovi vinu. Ale je to stokrát správnější,A než připustit trestání nevinného.

Názorný příklad předvedl v minulých dnech předseda ODS Petr Fiala, který při debatě o kauzách kolem Andreje Babiše připomněl starý případ exministra Pavla Drobila. Ten byl svým podřízeným obviněn z nekalého jednání a opustil svou funkci dřív, než se věc stačila objasnit. Z principu presumpce viny. Následný soud jej pak v plném rozsahu očistil.

Drobilovi však zůstala ostuda a de facto konec politické kariéry. Je to správné? Pan předseda Fiala říká, že ano. Já říkám, že ne. Protože to vytváří živnou půdou pro udavačství, pomstychtivost a závist a zmenšuje to šance těmto nectnostem se bránit.

Deformuje to společenské vědomí a maže důvěryhodnost politiky jako takové. A spravedlnost? O té se už v dané souvislosti mluvit nedá vůbec.

Proto by měl parlament Lex Babiš provždy odmítnout a nepřipustit nic podobného. Právo a spravedlnost má v demokracii vyšší cenu než krátkodobý politický prospěch.