Oceňuji nezdolný optimismus Jiřího N. Paroubka a jeho věrných, kteří si usmysleli, že si vynutí zřízení vyšetřovací komise na objasnění klukovin poslance Jana Moravy a při té příležitosti také velmi širokého okruhu podezření na selhávání bezpečnostních orgánů. Vyšetřovacích komisí již působilo v českém parlamentu několik, avšak dosud žádná nic podstatného nevyšetřila. Ani vyšetřit nemohla, neb i vyšetřovat se musí umět a navíc je třeba mít k tomu různé nezbytné prostředky a také policejní pravomoci. Půjde tedy o další pokus předem určený k neúspěchu. Ale to politikům nevadí: pokusů není nikdy dost a daňoví poplatníci poslancům tu nikam nevedoucí zábavu rádi a bez odporu zaplatí. Ani tato komise, podaří-li se socialistům její ustavení prosadit, nebude vybavena lépe než ty předešlé. Mimo to dostane zcela nereálné zadání: skutková podstata prohřešku Jana Moravy snad svědčí o jeho nedospělosti a nevalné intelektuální úrovni, ale stavět na ní podezření na promyšlenou záškodnickou činnost a dokonce snad na jejím základě hledat nějakou mafiánskou síť, je nesmysl. I kdyby byl Jan Morava všemi mastmi mazaný zpravodajec a skutečně pracoval ve spojení s někým dalším, dostupné údaje to nepotvrzují a jejich doplnění je prakticky nemožné: mohlo by k němu dojít pouze tak, že by se spolupachatelé hromadně káli a doznali, nebo by vyšetřovaný provinilec musel dodat důkazy proti svým „řídícím důstojníkům“ a ti by pak museli „prásknout“ své nejvyšší šéfy.

Celé počínání opozice v této záležitosti je jakoby objednanou ilustrací pravdivosti prezidentova tvrzení o vyprázdnění politiky a její přeměny na pouhý nástroj boje o moc. Předkladatelům návrhu na zřízení komise nejde o nic než o vyvolání co nejvíce hluku a nepříjemností před volbami. Jejich vytouženým cílem je porážka vládní koalice ve volbách a následné vyvolání pádu vlády. Nejde jim o nic než o získání mocenské převahy.

Důkazem neupřímnosti záměrů opozice je samo vymezení úkolů komise. Jedinou závažnou informací, kterou veřejnost dostala v kauze popravy Vlastimila Tlustého a hry na kontrarozvědčíka Jana Moravy, je poznatek, že Vladimír Tlustý údajně s vědomím dalších bafuňářů ODS připravoval vyplacení desetimilionové dotace ze státní pokladny jako odměnu za podporu své strany ve volbách. Stranické zásluhy nejsou v žádném případě kriteriem pro přidělování prostředků ze státního rozpočtu. Je možné, že se Vlastimil Tlustý přiznal před veřejností v přímém přenosu k přípravě trestného činu. To ale nikoho nevzrušuje a do zadání komise se tato záležitost nevešla. Je to důkaz, že smyslem zřízení komise není věcná analýza skutkových zjištění, ale pouhé připoutání pozornosti veřejnosti k opozici.

Je ovšem dobře, že se Jiří N. Paroubek tomuto nepříjemnému námětu vyhnul. Spíše je zvláštní, že nepodlehl své zálibě v podávání trestních oznámení. Působí to dojmem opozičněsmluvní galantnosti: nenapadneme vás, a dobře si to zapamatujte, abyste jednou nepodlehli pokušení napadnout nás. O opakování pocitů nejistoty a možná i strachu po zveřejnění Kubiceho zprávy či po propuknutí aféry „pět na stole v českých“ přece nikdo nestojí.

člen spolku Šalamoun