Neviditelný pes

PRÁVO: Pomatené soudní rozhodnutí

18.10.2017

Slovenský Ústavní soud způsobil v kauze spolupráce Andreje Babiše s StB právní vakuum

Ústavní soud (ÚS) Slovenské republiky vydal usnesení, kterým zrušil rozsudky soudů nižších instancí v lustračním sporu proti slovenskému Ústavu paměti národa (ÚPN), v němž Andrej Babiš navrhoval prohlásit za neplatnou svou evidenci coby agenta bývalé Státní bezpečnosti (StB).

ÚPN se před stížností k Ústavnímu soudu Slovenské republiky dovolal nejprve k Nejvyššímu soudu (NS). Ústav paměti národa v dovolání argumentoval tím, že svědkové nebyli před soudem zbaveni mlčenlivosti. Ta drobná nesnáz, zvící zhruba vrat od stodoly, však byla v tom, že to byli svědci předvolaní na návrh ÚPN. Nikoliv Babišovými obhájci. Kdyby svědci vypovídali podle přání ÚPN, asi by „velkoryse“ nad touto procesní chybou přivřel oči. Když však nevypovídali podle přání ÚPN, použili jeho právníci k napadení soudního rozhodnutí procesní chybu, kterou sami nastražili. Je velmi příznačné, že NS jim na tuto podpásovou taktiku neskočil. O to horší je, že slovenský ÚS jim to neomlátil o hlavu, ale naopak snědl i s navijákem.

Ústavní soud Slovenské republiky dále shledal, že ÚPN prý nemůže být ve sporech tohoto typu žalovanou stranou, že tzv. pasivní legitimaci má (zřejmě) slovenské ministerstvo vnitra. Dosud platilo rozhodnutí NS z roku 2011, kterým sjednotil slovenskou právní praxi, že v případech lustračních sporů má být žalovanou stranou právě ÚPN. Tímto bezprecedentním zrušením zavedené praxe slovenský ústavní soud postavil do jakéhosi právního vakua všechny předchozí rozsudky, týkající se ÚPN coby žalované strany. To může mít nečekaně dalekosáhlé důsledky. Tak moc někomu šlo o to, „počurat Babišovi boty“.

Občané druhé kategorie

Ústavní soud se dopustil další poťouchlosti. Označil příslušníky bývalé StB apriori (!) za soudně nedůvěryhodné. Plošně jako třídu – a to na základě zákona páchnoucího totalitní praxí, kterým novodobí zákonodárci hodnotí historii. Označili StB zákonem za zločineckou organizaci a ústavní soud k tomu nyní vyřkl apriorní soudní nespolehlivost každého jednotlivého příslušníka StB. Rozhodně lze očekávat, že něco takového asi Evropský soud pro lidská práva nepozře, čímž se právní chaos na Slovensku ještě zmnoží.

Pikantní je, že těmi stejnými – úředně nevěrohodnými – příslušníky StB vytvořené spisy naopak (zejména) ÚPN považuje za Písmo svaté. Jakpak je to možné? Kdy se ti příslušníci StB stali nevěrohodnými? Až po změně režimu? To by ale znamenalo, že StB na tyto nevěrohodné příslušníky měla vlastně dobrý vliv, když v jejích službách byli věrohodnými!? Takže to vlastně nemohla být až tak úplně a zgruntu zločinecká organizace, když v době, kdy v ní pracovali, sice udělali ledasco, ale nelhali o tom do svazků a všechno, co napsali, sedělo a byla to pravda!

Zatajená studie

Absolutní předpojatost ÚPN vůči Andreji Babišovi je zcela zřejmá z následující skutečnosti, o níž jsme již psali, ale kterou stojí za to zopakovat.

Seznam dokumentů ve svazku Bureš má totiž naprosto neobvyklý průběh. Téměř „bez rozběhu“ byl dotyčný registrován jako agent, avšak ke konci svazku je uveden návrh převést svazek z kategorie vědomé spolupráce (agent) do kategorie spolupráce nevědomé (důvěrník). Tuto absurditu lze vysvětlit pouze tím, že dotyčný vědomým spolupracovníkem nikdy nebyl a po kontrole byl administrativní stav uveden do souladu se skutečným. Zdá se to být neobvyklé? Jistě by to bylo neuvěřitelné, kdyby přesně tento jev v téže době a na identickém místě nepopisovala vlastní studie ÚPN.

Jde o studii ÚPN o tzv. XII. správě Sboru národní bezpečnosti (Bratislava). Ta obsahuje zjištění inspekce ministra vnitra z roku 1986 o zneužívání zvláštních finančních prostředků na tomto útvaru ao následných kádrových změnách. A editor této studie, Jerguš Sivoš, pracovník ÚPN, vystupoval u soudu jako svědek proti Babišovi, aniž by jen slovem zmínil tuto studii.

Stojí za to z ní ocitovat: „V druhej polovici roka 1986... komplexná kontrola inšpekcie ministra vnútra ČSSR zistila, že náčelníci a niektorí vedúci starší referenti špecialisti operatívnych odborov neoprávnene nakladali s tzv. zvláštnymi finančnými prostriedkami určenými na agentúrno-operatívnu činnosť XII. správy ZNB. Prepustení, resp. na vlastnú žiadosť uvoľnení boli... mjr. Milan Greguš... kpt. Rastislav Mátray. “ (s. 35)

Žádost o odchod do civilu tedy podali oba nadřízení správce svazku Bureš, kterých se podvody bezprostředně týkaly s takovou intenzitou, že jim hrozilo trestní stíhání. Proto šli radši sami, aby si zachránili příspěvek za službu a ostatní náležitosti.

A zde přicházíme k oné zásadní skutečnosti, kterou ÚPN před soudem totálně zatajil. Inspekce tehdy přišla na to, že v rámci podvodů se zvláštními finančními prostředky bylo založeno mnoho fiktivních agenturních svazků, což bylo bezprostředně napraveno. Za skutečné agenty byla uznána necelá polovina, další čtvrtina „agentů“ byla zrušena bez náhrady.

A pozor: zbytek „agenturních svazků“ byl převeden zpět na svazky důvěrnické. Této situaci přesně odpovídá onen „návrh na D“, nejpodivnější záznam v seznamu dokumentů svazku Bureš. O tom pěkně prosím píše ÚPN ve své studii (s. 74–75), ale před soudem perfidně mlčí!

Dočkáme se paradoxního výsledku?

Těch náhod s „úřední sklerózou“ a náhlou eskalací aktivit a nestandardních postupů a podivných načasování začíná být v předvolební době proti Babišovi už tolik, že je možné si vsadit na zcela kontraproduktivní vyznění celé protibabišovské kampaně.

Snad by to mohlo pomoci otřást trochu naší společností, aby si uvědomila, že se nechává manipulovat několika šílenými kádrováky, kteří beztak mají z oné minulosti ještě mnoho margarínu na hlavě. A mohli bychom se již věnovat trochu něčemu jinému. Počítejte se mnou – dejme tomu 15 let po převzetí moci komunisty v únoru 1948 již bylo zaděláno na Pražské jaro a československá společnost procházela obdobím, které zanechalo ve světové historii (a kultuře) nesmírně zajímavou stopu.

A my se tady 28 let po (zpětném?) převratu neustále lustrujeme a po nějakém ušlechtilém celospolečenském vzepětí ducha ani stopy...

LN, 16.10.2017

Zkrácená verze, plné znění článku naleznete zde.



zpět na článek