Jen málo věcí by v dnešní době člověk považoval za jistoty, jednu však určitě. Až do pondělního ostudného hlasování Senátu o ústavní žalobě na prezidenta jsem si myslel, že politické monstrprocesy jsou věcí dávné minulosti.
Jak jsem byl naivní.
Senát odhlasoval zahájení politického procesu proti prezidentu Klausovi. Žádný z bodů, pro který Senát Klause žaluje, totiž nelze věcně označit za velezradu. Nejsměšnější je v tomto ohledu bod, týkající se amnestie a abolice, kterou vyhlásil prezident Klaus po její kontrasignaci premiérem Nečasem. Klaus možná dříve testoval ústavní mantinely své funkce, nicméně právě udělení amnestie mu Ústava, kterou mimochodem v její současné podobě schválil i současný Senát, umožňuje s jediným omezením – potřebou její kontrasignace od premiéra. Zároveň Ústava stanovuje, že za tento krok prezidenta je odpovědná vláda. Pokud tedy Senát chce někoho za amnestii seriózně žalovat navzdory tomu, že byla provedena přesně v intencích Ústavy, což už je samo o sobě směšné, asi by neměl žalovat toho, kdo za ni právně není zodpovědný.
Nicméně prezident Klaus možná velezradu skutečně spáchal. Obrovskou ironií ale je, že za jeho jediný čin, který by bylo možné věcně považovat za velezradu, totiž za podepsání Lisabonské smlouvy, aniž byla schválena referendem, jej Senát nežaluje. Dokonce ho žaluje za otálení s jejím podpisem. Nerad používám silná slova, ale je myslím na místě učinit výjimku: Jen úplný idiot může podpis smlouvy, která závažným způsobem oklešťuje státní svrchovanost České republiky a předává významné pravomoci nevoleným úředníkům v Bruselu, považovat za něco, k čemu není třeba souhlasu většiny občanů republiky, vyjádřeného referendem.
Velezradu Ústava definuje jako jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Co může být větším ohrožením svrchovanosti České republiky, než podpis smlouvy, která předává její pravomoci Evropské unii? Co může být více jednáním, směřujícím proti jejímu demokratickému řádu, než odebrání pravomocí demokraticky zvolené reprezentaci a jejich předání nikým nevolené skupině byrokratů v Evropské komisi?
Je velkou ostudou Senátu, že jej několik pomstychtivých individuí, kteří své právnické vzdělání pohaněli vskutku opovrženíhodně urválkovským způsobem, zmanipulovalo k podání čistě politicky motivované žaloby za věci, které skutkovou podstatu velezrady nenaplňují ani nepatrně. Jen třešničkou na dortu zůstává zjištění, že přinejmenším část žalujících senátorů spáchala v době svých studií v sedmdesátých letech vlastizradu tím, že podepsali souhlas s okupací Československa.
Je velká škoda, že Ústava nedefinuje zločin velezrady také pro senátory – tím, že zahájili nový politický proces přesně ve stylu padesátých let, totiž skutkovou podstatu jednání směřující proti demokratickému řádu republiky naplňují bez nejmenších pochybností.
P.S. Přestože žalobu provázelo množství formálních chyb (a dokonce jedno jednání v přímém rozporu se zákonem) a v právním státě by ji Ústavní soud měl už jen pro tyto chyby zamítnout, obávám se, že tak neučiní. Většinu ústavních soudců je totiž třeba považovat za podjatou. Během několika měsíců jim končí funkční období a pokud se hodlají o funkci ústavních soudců ucházet znovu, jejich případné nové jmenování bude posuzovat současný Senát. Lze snadno usoudit, že soudce, který pomstychtivým senátorům nepůjde na ruku ve věci prezidentské žaloby, Senát těžko schválí. Lze snadno usoudit, že k tomu každý ústavní soudce, který chce zůstat ústavním soudcem i v dalším období, při svém rozhodování přihlédne. A proto případné odsouzení Klause nejspíš bude mezníkem skutečného konce demokracie v ČR.
Převzato z Volven.posterous.com