Jako by kabaretní virus povolebního vyjednávání působil na ústavní právníky z nejrůznějších institucí. Je to opravdu nakažlivé. Podle hesla koho nemám rád, tomu zaškodím, se může řídit novinář jako lidový badatel v oboru právo (to je dnes u novinářů na celém světě takřka norma). Avšak člověk, který si říká právník a má vystudováno, by měl zachovat rozvahu a nebájit. Zvláště ne, když je odborníkem na ústavní právo. To je prostě ostuda všech ostud futrál.

Již nějaký ten měsíc je zveřejněno stanovisko MV ČR k otázce, zda může senátor nebo poslanec poskytnout podporu podpise pro více kandidátů, a tak nějak to nikoho netrápilo. Jen ale vstoupil do hry Mirek Topolánek, už určitá část alarmuje a halasí, že ústava je v tomto punktu jednoznačná. Jeden senátor nebo poslanec, podpis pro jednoho kandidáta. Aha.

Kde to ti lidé vyčetli, Bůh suď. Ústava praví v čl. 56 odst. 5 suše: „Navrhnout kandidáta je oprávněno nejméně 20 poslanců nebo 10 senátorů.“ Tečka. Gramatický výklad použitého singuláru nemůže vést k závěru, že tím se myslí jeden kandidát na jednoho poslance či senátora, a sice proto, že kdyby byl použit plurál „kandidáty“, byl by výsledek stejný, neboť by z toho nešlo dovodit, že jich musí navrhnout více. Vyplývá z toho jediné, a sice že 20 poslanců anebo 10 senátorů může z kandidáta-snílka učinit kandidáta, který, je-li mu 40 let, může účinně kandidovat a hlavně může být také i zvolen. Nic víc a nic míň. Stejně tak z toho nevyplývá, že buď to musí být 10 senátorů anebo 20 poslanců, nýbrž to může být pro jednoho nebo více kandidátů být najednou 10 těch a 20 oněch v jednou houfu. Rozhodně z toho však ani při hypertrofované fantazii nelze dospět k závěru, že senátor či poslanec může navrhnout jen jediného kandidáta. Co v tom kdo proboha hledá za kličku? Nejčastěji zaznívá dikce, že to plyne z „ducha ústavy“. Tak z ducha, říkáte? Kde jste jej zkoumali, jak jste jej objevili a konstituovali? Bylo to v pracovně hlavou, anebo u sklenky či spíše u více sklenek nějakého drinku? Jinak si to vysvětlit nedokáži.

Kandidátovi nemůže být k tíži nějaký výklad odvolávající se na „ducha ústavy“, který si každý může vycucat z palce. Takový odkaz je stejně irelevantní jako někdy v soudní praxi používaný pojem „úmysl zákonodárce směřoval k ....“ s odvoláním na důvodovou zprávu. Drazí mudrlanti, důvodová zpráva stejně jako duch ústavy nejsou a nemohou být zdrojem práva. Jen ať si to někdo vyšmikne ústavní stížností a uvidí, jak dopadne. Na volby presidenta totiž nemůže mít taková podpora více kandidátů jedním senátorem či poslancem žádný vliv! Leda ten, že například Mirek Topolánek porazí Jiřího Drahoše. Ale to bude ústavně naprosto fér, jelikož je lepší. Tak už to chodí v přímé soutěži, kde dva vyhrát nemohou.

Ministerstvo vnitra postupuje správně. Mimochodem, velmi dobře to řekl a dosti lapidárně advokát dr. Sokol v rozhovoru s redaktorem Štruncem. Doporučuji si poslechnout na Štrunc! Podal tam rozvážný a chvályhodný výkon a ukázal chladnou hlavu v době, kdy rozmanití ústavní právníci jako třeba Eliška Wagnerová ztrácejí nervy a ironizují. Tím ztrácejí tak trochu i glanc.

Čípek na klídek si dejte, dámy a pánové ústavní právníci. Jinak z toho bude Česká kabaretní republika.

A takhle my tady žijeme.