Vyjádřil jsem v tiskové zprávě své znepokojení nad způsobem, kterým je v posledních týdnech hazardováno s důvěrou občanů ve fungování právního státu. Jeho samotná existence je založena na důvěře občanů v respektování kompetence moci výkonné, zákonodárné a soudní, která však je nyní masivně zpochybňována, jsou-li ministerstvem zdravotnictví přijímána opatření k vyřešení koronavirové pandemie a následně pak desítky těchto opatření jsou senáty Nejvyššího správního soudu rušena jako nezákonná.

Ve veřejnosti pak není dostatečně brána na vědomí skutečnost, že soudy neruší a neprohlašují opatření vlády za chybná, ale prohlašují je za nezákonná především proto, že je nepovažují za dostatečně zdůvodněná. Je to ovšem pochopitelné: neprávnická veřejnost si, podle mne, nemusí vždy plně uvědomovat podstatu aktuálních soudních rozhodnutí, kdy soudy neprohlašují protikoronavirová opatření za obsahově chybná, ale při jejich rušení upozorňují na jejich nezákonnost – především kvůli nedostatečnému odůvodnění.

Zákonné opatření skutečně nemůže být prohlášeno za špatné jen proto, že je špatně, nebo nedostatečně odůvodněno. Tak tomu v právu není, Ale v posledním, nejvíce diskutovaném rozhodnutí upozorňuje senát Nejvyššího správního soudu na skutečnost, že ministerstvo zdravotnictví nedostatečně reagovalo na skutečnost, že roušky nebo respirátory musí nosit i lidé s těžkými zdravotními, především dýchacími problémy, pro které může nošení roušky více škodit než pomáhat. Tomu lze jistě přisvědčit. Je samozřejmě pravdou, že v demokratické zemi musí být soudní rozhodnutí respektována všemi občany i státní mocí, na straně druhé by nemělo být soudní mocí přehlíženo, že jsou rušena rozhodnutí vlády, která je však nečinila jen z politických důvodů, nýbrž za situace, která v historii Evropy a možná celého světa nemá obdoby vycházela z odborných stanovisek, naléhavých doporučení a názorů lékařských kapacit, činěných na základě jejich medicínských znalostí, kterými jinak vláda, ale ani soudy nedisponují

Přes vyjádřenou snahu ministerstva zdravotnictví nepravit soudem vytýkaná pochybení a přes soudem vyslovenou snahu soudu vystříhat se přehnaného soudního aktivismu a zasahování do správního uvažováni orgánů výkonné moci nemohou, podle mého názoru, tato masivní zpochybnění legitimity kroků výkonné moci, již tak přijímaných částí veřejnosti s rozpaky nebo přímo s odmítáním, zůstat bez vlivu na vztah občanů k vlastní politické representaci, která má vzniknout ze svobodných voleb a která jediná je občany povolána k řízení státu a správě věcí veřejných.

Reálné nebezpečí tzv. soudcovského státu, přesněji stavu, kdy moc soudní nahrazuje moc zákonodárnou, zůstává obecným problémem moderní demokracie a masivní rušení protikoronových opatření soudem ho jen připomnělo, jak na to ostatně upozornil i předseda vlády.

Řízení státu se stává stále složitější a demokraticky sice zvolené, ale cíli politických stran determinované zákonodárné sbory nejsou vždy schopny reagovat obecně akceptovaným způsobem, zejména za situace, kdy i ve společnosti existují zásadně odlišné představy o směru společenského směřování. Za této situace vzrůstá sice mylná, zato pevně sdílená představa o autoritě nezávislých, např. soudních orgánů schopných vyslovit, na rozdíl od politiků, vždy ten jedině správný názor. Ale tak tomu není. Nevyhnutelné přezkoumávání jakéhokoliv rozhodnutí výkonné moci soudním přezkumem, jehož výsledky jsou stále méně předvídatelné, vzbuzuje dojem, že stát a jeho orgány postrádají vliv a schopnost řídit stát. A to je pro právní stát a konec konců i pro samotnou existenci demokracie velmi nebezpečné.

Právo, 2.8.2021

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je ombudsman