Odborník žasne a laik se diví. Tak jsme (v mé generaci) komentovali něco, co svou neuvěřitelností nebo absurditou přesahovalo normální chápání.
Jsem laik, a proto se divím. Zároveň však, ač nejsem odborník, žasnu. Poslední kapkou pro napsání tohoto příspěvku byla informace, že jistý poslanec obvinil současného ministra obrany Vondru ze zosnování obvinění své předchůdkyně. Udělal to proto, aby "vypustil hustý dým" nad svými vlastními prohřešky při šéfování jiného rezortu, při kterém došlo k předražení státní zakázky. Jako jeden z argumentů zmíněný poslanec uvedl to, že Vondra je znám jako osoba mající nadstandardní vztahy s USA, odkud (údajně) obvinění přišlo.
Tak to mi opravdu vzalo dech. Obvinění kvůli spolupráci s Američany jsme už zažili, ale je to dávno a nemyslel jsem si, že se o něčem takovém ještě dozvím. Ale i absurdita výroku o "hustém dýmu" je mimo mé chápání. Pokud má některý ze současných politiků máslo na hlavě, je dle mého mínění jeho nejlepší taktika potichu sedět, nedělat vlny a doufat, že na něho nedojde.
Moje názory jako divícího se laika jsou následující a předem podotýkám, že jedné pouze o pocity nepodepřené žádnými fakty nebo investigativním zkoumáním.
Po obvinění a uvěznění pana Rátha orgány činné v trestním řízení zjistily, že "nedotknutelní" zase tak úplně nedotknutelní nejsou, a to i kvůli vzrůstající náladě ve společnosti. Že možná končí éra zametání pod koberec a mohou vytáhnout staré dokumenty ze šuplíků. To je dobře, i když bůh ví, co by se dělo, kdyby se všechno "vytahování ze šuplíků" dovedlo do konce.
Obvinění paní Parkanové nicméně považuji za účelové. Jednak je zjevně přitažené za vlasy, jednak silně zavání taktikou "když mi máme škraloup, ať ho mají i oni". Otázka, zda je paní Parkanová vinna nebo ne, je podružná, její obvinění a následné rozmáznutí případu v mediích před volbami stačí.
Ať už jsou obvinění míněna vážně nebo je to účelový tah, jediným možným řešením současné situace je, aby paní Parkanová prošla stejným postupem jako každý občan ČR v případě obvinění ze spáchání trestného činu. Jeho odmítnutí totiž způsobí stejnou ztrátu důvěry jako případný soudní proces, a to jak u veřejnosti, tak u politické opozice (s. Zaorálek si už mne ruce).
V případě obvinění paní Parkanové (jehož znění neznám) asi těžko půjde o korupci jako takovou. Jde pravděpodobně o zcela obyčejné manažerské selhání. Aby někdo zvládl "partu plukovníků a podplukovníků" na MO, kteří si vytvořili systém získávání peněz z vyzbrojování české armády, musel by být ostrý jako břitva a mít zkušenosti, jak s takovou cháskou jednat. Při vší úctě k paní Parkanové, její případ to nebyl, prostě na to neměla.
Opět se však vnucuje otázka, proč zrovna Parkanová. Klíč možná spočívá v téměř hysterické reakci pana Kalouska na žádost o vydání. Z výslechů paní Parkanové mohou vyplynout skutečnosti ukazující na jiné, důležitější činitele. Pan Kalousek se může právem cítit ohrožen zkoumáním poměrů na MO, kde byl dlouhá léta buď přímo zúčastněn, nebo měl tento rezort jako ministr financí pod přímou kontrolou
Když už jde o manažerské schopnosti paní Parkanové, neodpustím si obdobnou poznámku na pana Vondru a jeho činnost jako vládního komisaře (nebo zmocněnce?) pro spolupráci s EU v době našeho předsednictví ve zmíněné organizaci. Pan Vondra si užíval svou "hodinu slávy" a soustředil se na blbosti typu Entropa nebo "Evropě to osladíme" a kontrola výdajů na naše předsednictví byla mimo horizont jeho zájmu. Soustředění na vlastní důležitost během našeho předsednictví nebyla koneckonců pouze vlastnost pana Vondry, bylo by možné uvést i další významné politické činitele, kteří si předsednictví užívali.
A na závěr přání ohledně "vytahování ze šuplíků" zmíněné výše. Moc bych si přál, kdyby se vyšetřila i kauza "Pandur", kterou pan ministr obrany jedné končící vlády podepsal, jsa na odchodu ze své kanceláře.