V současné době probíhá další etapa toho, co lze oprávněně nazvat obchod se strachem.

Těžko říci, kdy to vlastně začalo. Někteří lékaři tvrdí, že „slibným začátkem“ byl elektronický recept. Bývalý ministr zdravotnictví spolu s bývalým ředitelem Státního ústavu pro kontrolu léčiv doslova do poslední chvíle tvrdě prosazovali sankci ve výši dvou milionů korun pro ty lékaře, kteří jej do 31.12. loňského roku nezavedou. Pro běžného praktika by to znamenalo likvidaci. Těžko říci, kolik voličů to vedlo k tomu, že nedali svůj hlas jejich straně. Pánové totiž jaksi zapomněli, že každý jimi naštvaný lékař má své pacienty a řekne jim své. Rozhodně ale pomohli firmám, které zavedení elektronického receptu slibovaly doslova na klíč za horentní sumy.

Nyní probíhá etapa číslo dvě. Ta se jmenuje nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), česky nařízení o ochraně osobních dat, které bude platit od 25. května tohoto roku. Návrh příslušného zákona, který má implementovat toto nařízení do našeho práva, ležel ještě kdesi na ministerstvu vnitra. Ale obchodníci se strachem ucítili novou příležitost a také ji využili. Prakticky každý drobný živnostník, každá škola, každé zdravotnické zařízení, každá obec v naší republice, všichni dostali snad desítky „přátelských nabídek“. Jejich znění bylo vcelku uniformní. Vše začíná výší pokuty, kterou hříšník dostane. Ta je vskutku likvidační. Následuje nabídka na implementaci směrnice. Je vcelku lhostejné, že teprve v tuto chvíli probíhá v poslanecké sněmovně diskuze nad návrhem zákona. Je vcelku lhostejné, že nikdo neví, jak budou vypadat prováděcí předpisy. Důležité je, že nařízení, které má chránit data občanů a snad mělo být zaměřeno na velké firmy a proti skutečným obchodníkům s našimi osobními údaji, se dá použít jako strašák.

Opět se všem nabízí „ochrana“ za horentní sumy. Řada nabídek v sobě má cosi jako skrytou vyhrůžku. Nekoupíš náš „perfektní produkt“, uvidíš, co se ti přihodí.

Možná by bylo zajímavé zjistit, kdo za obchodem se strachem stojí. Ne vždy je to ovšem tak přímočaré jako to, co se přihodilo mému příteli lékaři. Jeho ordinace totiž produkuje takzvaný nebezpečný odpad. Jako odpovědný člověk měl jeho likvidaci řádně smluvně ošetřenu a vše probíhalo k jeho spokojenosti. Ale jen do doby, než do velké nemocnice, která mu vše zajišťovala doslova na klíč, včetně nutné administrativy, nastoupila nová síla. Takže 8. února dostal následující dopis: Vážená paní doktorko, pane doktore, v případě, že budete chtít pomoci s ročním hlášením o odpadech tzv. ISPOP,posílám níže kontakt. Paní xxxxx slibuje, že i když je termín odevzdání hlášení 15.2.2018, vše pro vás stihne. Podařilo se mi ji oslovit pro zpracování hlášení u našich externích lékařů, kterým tímto děkujeme za spolupráci. Berte jej jako nabídku pro vás s tím, že za toto hlášení si účtuje 2.000 Kč. Pozor, paní xxx říká, že při nedodržení povinnosti dávají prý pokuty tzv. „od stolu“. Prosím kontaktujte přímo paní xxxx a sdělte jí, že máte kontakt z naší nemocnice. Samozřejmě se lekl a zaplatil. Milé, že. Za předpokladu, že ona velká nemocnice zajišťovala tuto službu pro několik stovek ordinací, si obě dámy vylepšily svoji životní úroveň.

Naši obchodníci se strachem ovšem postupují daleko sofistikovaněji. Nejasná je jen otázka, k čemu máme stát. President Ronald Regan kdysi řekl: stát má lidi chránit, ne je řídit. Tento citát můžeme u nás směle změnit na: stát má lidi strašit a nahánět je do náručí podvodníků a vyděračů. Možná je to směšné. Ale všichni tito malí i velcí parazité nakonec mohou dovést hostitelský organizmus k zániku. Zatím dílem zmatený, dílem naštvaný občan dává svůj hlas takzvaným protestním stranám. Konec může být i jiný. Pánové Svěrák a Smoljak mi snad odpustí, že jsem použil a upravil jejich text: Zítra končím, po mně přijde nový, ale to bude jiný sekáč.