19.4.2024 | Svátek má Rostislav


PRÁVO: Není dezinformací v Čunkově kauze už dost?

2.11.2010

V průběhu lhůty soudního přezkumu druhého kola senátních voleb vláda odvolala Renátu Veseckou z funkce nejvyšší státní zástupkyně.

Objevují se články s názory na souvislost tohoto kroku vlády s kauzou bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Nejvyšší soud v říjnu loňského roku rozhodl, že při vyšetřování Jiřího Čunka byl porušen zákon. Jiří Čunek nedávno zveřejnil revizní zprávu VŠE o znaleckém posudku, na jehož základě byla proti Jiřímu Čunkovi zahájena „protikorupční“ kampaň. V článcích k odstoupení Renáty Vesecké jsem nezaznamenal článek, který by překročil ustálené klišé o „justiční mafii“, která svým zásahem znemožnila řádně vyšetřit politika podezřelého z korupce.

Žádná zmínka o pomoci exministra Nováka s trestním oznámením svědkyni Urbanové. Pokud je známo, pomoc přišla v pozoruhodné době.

V době výrazného úspěchu Jiřího Čunka v senátních volbách. V době „vzpoury“ KDU-ČSL proti paktu s ČSSD. Nenadále získaná popularita vynesla Jiřího Čunka do role nejvážnějšího kandidáta na předsedu jedné z parlamentních stran. Před nadcházejícími sněmovními volbami, s nadcházejícím předsednictvím České republiky v EU, do role možného místopředsedy vlády.

Ke všemu v době, kdy hrozilo, že kdyby si při návštěvě exministra Nováka nevzpomněla svědkyně na úplatek Jiřího Čunka, aby jí mohl s trestním oznámením pomoci, mělo krátce po jeho návštěvě dojít k promlčení úplatku.

Proč žádný z publikujících nebere na vědomí rok staré rozhodnutí Nejvyššího soudu, že při vyšetřování Jiřího Čunka byl porušen zákon? Zazněla výtka, že se případ Jiřího Čunka nedostal k soudu. K jakému? Nejvyšší soud nestačí? Cožpak Jiří Čunek není občan, který má právo na spravedlivý proces?

Teprve nedávno senátor Jiří Čunek na tiskové konferenci na senátní půdě zveřejnil revizní zprávu VŠE o znaleckém posudku, na jehož základě byla proti němu zahájena „protikorupční“ kampaň. Dle závěrů VŠE má být znalecký posudek obviňující Jiřího Čunka natolik účelově zkreslen, že míra zkreslení posudku vylučuje pouhou nedbalost jeho zpracování.

Ani po rozhodnutí Nejvyššího soudu, ani po zveřejnění revizní zprávy VŠE, není veřejně zdůrazněno to nejdůležitější pro každého občana.

Není ohrožena „právní jistota“ každého z nás? Nestačí, aby kdosi dal v utajení palec dolů a za peníze daňových poplatníků se proti němu rozjede kriminalizační kampaň úplatných veřejných činitelů? Nebýt místopředsedou vlády, neskončil Jiří Čunek jako Vladimír Hučín, jako Yekta Uzunoglu a kolik dalších bezejmenných, o kterých média mlčí, aby bezpráví na nich spáchané zůstalo v utajení? Jak dlouho budeme ještě nečinně přihlížet, proti komu dalšímu se beztrestně rozjede „soudce lynč“?

Do té doby, než činitelé odpovědní za zneužívání státní moci v těchto kauzách budou vystaveni podle mezinárodních úmluv o korupci odpovědnosti za svoji úplatnost. Všechny tyto kauzy je třeba posuzovat ve vzájemném kontextu do doby, než bude odpovědnost, alespoň za některé z nich, řádně vyšetřena a vyvozena.

Na rozdíl od ostatních kauz má kauza bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka ještě mnohem závažnější dosah. Domnívám se, že mám jisté právo vnímat a být na určité věci citlivější než jiní. V době rozhodování, tehdy ještě nezávislého, Ústavního soudu o kauze Lidového domu jsem byl totiž v rámci „přípravy“ mého trestního stíhání z vůle Úřadu vlády za plnění zákonné povinnosti jako advokát také terčem mediální kampaně. Na ulici mě kolegové zdravili otázkou: „Ty ještě nejsi v base?“ „Ty jsi ještě na svobodě?“ Zažil jsem, jaké to je.

Nabízím trochu jiný pohled. Před sjezdem ČSSD v březnu loňského roku byla mediální kampaň proti Jiřímu Čunkovi ještě v plném proudu. V odpověď na jistou moji tiskovou zprávu jsem od předsedy jedné z organizací ČSSD obdržel email s názorem členů ČSSD. „Altnere, za tu lichvu, kterou provozuješ, buď rád, že ještě nejsi v base.“

Ještě před sjezdem jsem všem, necelé stovce organizací ČSSD, doporučeně doručil kopii své mandátní smlouvy s Milošem Zemanem na zastupování kauzy Lidového domu. Na důkaz, že o úroku nebylo smlouvou sjednáno nic. Že všechny ty miliardy smluvních sankcí jsou za léta trvající pohrdání smlouvou ČSSD. Pohrdání smlouvou poté, co já jsem svoje smluvní závazky beze zbytku splnil a pro ČSSD získal majetek nejbohatší politické strany. Vyzval jsem je, aby se na sjezdu ČSSD nezapomněli Jiřího Paroubka zeptat, jak je to s tou smlouvou a lichvou. Jinak je budu považovat za stejné podvodníky jako Paroubka, který je podvádí lživým osočováním mojí osoby z lichvy. Upozornil jsem je, že se nesmířím s bezprávím českých soudů. Soustavně a systematicky budu prosazovat svoje práva. A pokud ne v tuzemsku, domohu se jich v zahraničí. Odpověď žádná. Jediná reakce nepřišla. Pozorně jsem sledoval, jaké zprávy o sjezdu ČSSD se zveřejní.

Oproti předchozímu sjezdu tentokrát pozval Paroubek na sjezd v březnu loňského roku místopředsedu ruské dumy Alexandra Babakova. Paroubek zahájil sjezd projevem, kterým vyzval ke svržení zkorumpované vlády Mirka Topolánka. K čemu všemu se kauza Jiřího Čunka nehodila? Babakov Paroubka pochválil, jak dobře hájí české zájmy. Předpověděl mu velkou politikou budoucnost. Tomu odpovídal i průběh sjezdu.

Delegáti sjezdu se svěřili novinářům s obavami, že volba orgánů ČSSD na sjezdu ve skutečnosti není tajná. Při prezentaci obdrželi delegáti od organizátorů sjezdu hlasovací lístky. Mnozí se obávali, že by mohly být opatřeny čárovými kódy. Po svém zvolení na otázku novinářů, kdo ho nevolil, odpověděl Paroubek, že neví, ale zjistí si to.

Aby mohla být diskuze delegátů náležitě „svobodná“, zabarikádovali organizátoři na její průběh delegáty před novináři. Režie sjezdu začala selhávat až poslední den. Nezvolením místopředsedkyně ČSSD a náhlým odchodem Paroubka.

Takto „svobodně“ zvolené vedení ČSSD vyvolalo několik dnů po sjezdu s odkazem na korupci vlády pád vlády Mirka Topolánka uprostřed předsednictví EU.

Ruský tisk očekával řetězovou reakci, alespoň ve střední Evropě. Netajil se očekáváním, jak ještě ráda Evropa přijme energetickou náruč Ruska.

Bezpečnostní informační služba nic. Její rozpočet činí 1,2 miliardy korun ročně. Podle preambule Ústavy je každý občan povinen chránit a střežit svobodný a demokratický stát. V rámci této ústavní povinnosti občana jsem Ústavnímu soudu po pádu vlády podal ústavní stížnost na porušení ústavních práv občanů České republiky. Proti svržení demokraticky ustavené vlády. Nedemokraticky ustaveným vedením politické strany, které se v rozporu s Ústavou dostalo do svých funkcí za okolností nasvědčujících porušení základních demokratických principů na sjezdu ČSSD. S důsledky ohrožení kreditu ČR uprostřed předsednictví EU.

Všechna svoje tvrzení jsem doložil články z internetových zdrojů. Do týdne byla moje ústavní stížnost Ústavním soudem odmítnuta.

Pádem vlády Mirka Topolánka uprostřed předsednictví EU si Jiří Paroubek získal výraznou podporu Ruska. Věřil ve „vítězství“ ve volbách do Evropského parlamentu. Nečekaně zapůsobil fenomén vajíčkových útoků. Na ně neúřední cenzura nestačila. Narušily mediální manipulaci veřejnosti. ČSSD na jaře 2009 v eurovolbách nezvítězila.

Paroubek znejistěl. V létě neočekávaně zaletěl za Putinem. Po návratu si byl „jistý“ vítězstvím v budoucích volbách.

Mnoho nechybělo a podle „průzkumů“ dnes seděl Paroubek ve Strakově akademii. S KSČM, podle které měla Česká republika vystoupit z NATO. Zřejmě jen souhrou náhod k tomu nedošlo.

V období mezi volbami nebyl o kauzu Jiřího Čunka ze strany médií zájem. Kolik novinářů přišlo na jeho tiskovou konferenci do Senátu? Kolik novinářů zaznamenalo, že jeho trestní stíhání bylo založeno na znaleckém posudku, který po revizi označila VŠE za účelově zmanipulovaný?

Nemíním opakovat, z čeho financovala ČSSD svoje předvolební kampaně. Ani to, že podle Ústavy jsou parlamentní volby základem ovládnutí státní moci.

Legenda o nemožnosti zfalšovat výsledky voleb se začíná sice pomalu, ale jistě rozpadat. Spolu s obavami z jejich falšování narůstá zájem veřejnosti o volby. Počet stížností na výsledky voleb roste. Stále větší počet občanů začíná odmítat představu, že většina jejich spoluobčanů je zmanipulována, jak by napovídaly oficiální výsledky voleb.

I podle oficiálních výsledků se ve Vsetíně našlo přes 4400 občanů, kteří se nenechali médii zmanipulovat. Sami v místě znají aktéry kauzy Jiřího Čunka lépe než ostatní občané v republice. Hlas Jiřímu Čunkovi byl hlasem nedůvěry médiím. To je povzbudivé.

Co je však znepokojující? Sotva ČSSD jen shodou náhod nevyjde ovládnutí dolní komory, už je tu za pomoci Ústavního soudu „vítězství“ v komunálních a senátních volbách. Pravda, není ještě všem dnům konec.

S výhledem na ovládnutí Senátu ČSSD nastupují další mediální útoky na Jiřího Čunka. Jakoby kdosi s výhledem na ovládnutí Senátu sociální demokracií cítil další šanci. Zdaleka nejde jen o Jiřího Čunka. V případě bývalého místopředsedy vlády, té vlády, která byla s poukazem na jeho „korupci“ svržena uprostřed předsednictví EU za uvedených okolností, jde o svobodu a demokracii nás všech.

Začínají se ozývat hlasy, že buďto je třeba dostat před soud Jiřího Čunka, nebo ty, kdo odpovídají za nezákonnost jeho trestního stíhání. Opravdu nejvyšší čas. Díky ministryni Kolářové je tu rozhodnutí Nejvyššího soudu, že v případě vyšetřování Jiřího Čunka zákon porušen byl.

Není toto rozhodnutí obecného soudu nejvyšší instance dostatečným podkladem, aby proti těm, kdo v případě Jiřího Čunka porušili zákon, byla vyvozena odpovědnost? Proč už se nezačalo vyšetřovat, kdo stál za pokusem o svržení vlády České republiky uprostřed předsednictví EU kriminalizací jejího místopředsedy porušením zákona při jeho vyšetřování?

Komu všemu bylo určeno „uznání“ ruských médií za svržení vlády? Kdo zahájení vyšetřování brání? Že by k tomu ředitel BIS Jiří Lang neměl co říci?

.