OKD, Škoda Plzeň a spol. jsou skutečným testem schopností a odvahy žalobců

Odsouzení (zatím nepravomocné) divokých privatizátorů Mostecké uhelné a jejich kompliců ve Švýcarsku může přinést obrat i do dalších hospodářských kauz staršího data. Vyšetřovatelé a státní zástupci chápou pro ně nelichotivé srovnání se švýcarskými kolegy jako pobídku, aby se znovu pustili do případů, které dříve nechtěli nebo nemohli dotáhnout, protože k tomu neměli volnou ruku nebo intelektuální schopnosti porozumět složitějším finančním transakcím. Teď mohou mít pocit, že získali obojí. Nečasova vláda jim uvolnila prostor tak, že ji neváhali svrhnout na dost divokém experimentu kriminalizace politických tahů, jež jsou u nás i ve vyspělých zemích považovány za nepříliš etickou, ale zcela legální součást politiky.

Vrchní pražská návladní Lenka Bradáčová přiznává, že v ekonomické a finanční kompetenci vyšetřovatelé ani žalobci na západní kolegy zdaleka nemají. Jsou ale přesto podstatně zkušenější a erudovanější, než byli před deseti patnácti lety, když se přerozděloval miliardový majetek a tvořila dnešní hospodářská elita, jejíž značná část má kořeny v této době.

Lenka Bradáčová je přesvědčena, že stojí za to podívat se na staré kauzy znovu kompetentnějším, zkušenějším pohledem, pokud dosud nebyly promlčeny. Promlčecí lhůta je u privatizací dvacet let. U vážných hospodářských zločinů, za něž hrozí trest do deseti let, dvanáct roků. U ostatních pět let. Přeruší se ale, pokud je podezřelému sděleno obvinění. Po přerušení začíná běžet znovu od začátku. Zjednodušeně řečeno: pokud vyšetřovatelé a žalobci na případu pracují, promlčení se oddaluje. Podvod a praní špinavých peněz, za něž byli manažeři z MUS odsouzeni, začíná už v roce 1998. Přesto ho mohou vrchní žalobci z Olomouci dál vyšetřovat.

Lenka Bradáčová je v branži tou, která udává trendy, takže se dá čekat, že žalobci budou mít snahu případy znovu otvírat. Už jen proto, že prožívají svou renesanci, kdy si dokazují, že na to mají, a nechtějí poslouchat, jak Švýcaři umí, a oni ne.

Proti skutečně mocným

Pokud se do toho opravdu pustí, bude to test nezávislosti a odvahy jít proti politické a hospodářské elitě. Ty velké případy se totiž odehrávaly částečně za premiérování Miloše Zemana a částečně v době, kdy byl ministrem financí příští premiér Bohuslav Sobotka. Dotknout by se ale mohly i miliardářů vlastnících média. Přitom právě na nekritické mediální přízni rostlo sebevědomí a popularita vyšetřovatelů a žalobců. Něco jiného je zasáhnout v sítích kolem v té době už rekordně nepopulárního premiéra Petra Nečase a něco jiného ukázat, co se v zemi dělo ze premiérování rekordně populárního prezidenta. Za žalobce tehdy byla zodpovědná jako nejvyšší státní zástupkyně (1999 až 2005) Marie Benešová. Dnes ministryně spravedlnosti a právní poradkyně prezidenta.

Za otevření stojí řada případů. Dva ale mají přímé spojení s rozhodováním vlád. První je OKD. Někdejší předseda Fondu národního majetku Roman Češka tvrdí, že divoké ovládnutí této firmy bylo stejné jako v MUS. "My jsme ve stejné době upozorňovali, že tam jmenovec pana Koláčka (v MUS Antonín, v OKD Viktor - pozn. red.) v podstatě použil podobný trik," řekl v rozhovoru pro LN Češka. Privatizátoři OKD ale na rozdíl od těch z Mostecké uhelné nepoužívali na ovládnutí firmy za její vlastní peníze síť zahraničních firem. Vystačili si s domácí, takže tady za nás Švýcaři práci neodvedou. Koláček i jeho dva společníci byli obviněni, spektakulárně převáženi vrtulníky. Soud je ale nakonec v roce 2009 pro nedostatek důkazů očistil. Nebyli však souzeni přímo za podvod při ovládnutí firmy, ale za majetkové machinace v OKD.

Vyšetřovací reparát

Přestože byli od roku 2003 obviněni, vláda Vladimíra Špidly jim rok nato prodala zbývajících 46 procent v OKD za 4,1 miliardy korun. Viktor Koláček s Petrem Otavou ale už tehdy nakupovali v roli bílých koňů pro finančníka Zdeňka Bakalu. Ten přiznal, že s obviněnými privatizátory už skoro rok vyjednával, že od nich OKD koupí. Jako nový vlastník veřejně vystoupil šest dní po dokončení privatizace. Ovládnutí OKD není promlčeno a dává vyšetřovatelům prostor.

Protikorupční policie pod dozorem vrchního státního zastupitelství v Praze loni obvinila znalce, který zpracovával ocenění firmy, z křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Policisté jsou přesvědčeni, že stát zbytečně přišel o 3,4 miliardy korun za prodej dolů pod cenou. Znalci hrozí až deset let vězení. Policie prověřuje trestní oznámení, která na privatizaci OKD podali majitelé hornických bytů, ti na základě posudku společnosti Ernst and Young tvrdí, že tržní hodnota státního podílu byla 24 miliard korun. Skoro o 20 miliard vyšší, než za kolik Špidlova vláda prodávala. Sociálnědemokratičtí ministři se brání tím, že prodávali se souhlasem antimonopolního úřadu tomu, kdo nabídl nejvíc. Tvrdí, že stát se menšinového podílu zbavil, protože doly už stejně neovládal. I menšinový podíl 46 procent ale dává majiteli značný prostor kontrolovat, co se ve firmě děje, a vetovat některá rozhodnutí.

Druhým případem je Škoda Plzeň. Ten přímo souvisí s Mosteckou uhelnou, protože právě ve Škodovce manažeři z Appianu poprvé přeprali peníze. Jednu z nástupnických firem Škodovky dodnes vlastní dva z odsouzených ve švýcarském procesu Jiří Diviš a Marek Čmejla. Protikorupční policie a Finanční analytický útvar ministerstva financí už na případu pracují. Požádali Švýcary o právní pomoc. V prověřování dalších aktivit Appianu, firmy, kterou si manažeři vytvořili jako maskovací štít na privatizace, chtějí podle generálního prokurátora Michaela Laubera pokračovat i švýcarští vyšetřovatelé. Jedna z větví, na niž mají tamní vyšetřovatelé nasbírané materiály, míří k Martinu Romanovi, kterého si Appian vybral jako generálního ředitele Škodovky. Odtud zamířil do vedení ČEZ, kde je dodnes šéfem dozorčí rady.

Když má dnes příští premiér Bohuslav Sobotka odpovědět na otázku, jak se cítí v roli ministra financí, který prodal Škodovku (nepravomocně) odsouzeným podvodníkům, tvrdí, že za to nenese odpovědnost.

Ty případy jsou staré, ale právě kvůli dnešním rolím těch, kdo v nich figurují, velmi aktuální. Právě proto jsou na rozdíl od pseudokauzy poslaneckých trafik skutečným testem schopností a odvahy policistů a vyšetřovatelů dotáhnout vážné případy miliardové hospodářské kriminality a všech jejich důsledků.

LN, 15.10.2013