Nález Ústavního soudu z 18. února 2020 se zabýval stížností prezidenta a 44 poslanců ANO a Úsvitu na zákon, kterému se říká lex Babiš. Soudci zkoumali, jestli je v rozporu s Ústavou České republiky.

Protože řada občanů se začala domnívat, že nález, který v plném rozsahu potvrdil znění zákona, přinese zásadní změny, zatímco prezident i premiér se domnívají, že se nic nezmění, když si pan premiér uložil své firmy do svěřenských fondů, optal jsem se několika renomovaných právníků, jaké změny lze očekávat.

Nejdříve mě zajímalo, když zákon platí od 15. února 2017, jestli by se po nálezu Ústavního soudu mohlo něco měnit. Zákon totiž od počátku platnosti znemožňuje firmám, v níž členové vlády mají nejméně čtvrtinový podíl, aby se ucházely o veřejné zakázky, nenárokové práce a investiční pobídky.

Nejpodrobněji na mnou otázku odpověděl advokát Tomáš Sokol: „Problém je v tom, že „pouhým“ porušením zmíněného zákona, i kdyby bylo zcela flagrantní, nelze s pravděpodobností hraničící s jistotou naplnit skutkovou podstatu žádného trestného činu. Naopak § 23 zákona o střetu zájmů definuje jednání, kterými lze zákon porušit a v důsledku toho spáchat přestupek.“

Podobně reagoval na můj dotaz i profesor Karlovy univerzity Jan Kysela. Napsal mi: „Státní zastupitelství by se do věci mohlo vložit tehdy, kdyby tu bylo podezření ze spáchání trestného činu. Žádného takového si nejsem vědom.“ A i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová mi sdělila, že zmíněný nález se „našeho posuzování netýká“. Podle stejného nálezu by ale mělo střet zájmů hlídat ministerstvo spravedlnosti. Jenže paní ministryně Benešová, bývalá poradkyně prezidenta, vzápětí prohlásila v deníku Echo24, že se nechystá střetem zájmů zabývat, protože „podle našeho názoru není k tomu kompetentní“.

Jiná situace je ale dle nálezu z předminulého týdne v pasáži, která se týká médií, jak už kdysi o tom hovořil premiér Sobotka, který vlastnění médií u politiků označil za nepovolený doping. Na to poukázal i advokát Aleš Rozehnal, který komentoval nález na serveru Hlídací pes: „Zde totiž zákon používá jinou dikci a zakazuje veřejným funkcionářům být i ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem médií. Zákon o obchodních korporacích stanoví, že ovládající osobou je osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace. Andrej Babiš sice formálně není vlastníkem akcií Agrofertu, ale prostřednictvím možnosti jmenovat a odvolat správce svěřenských fondů má vliv jako před vznikem fondů a navíc mu náleží veškeré plnění tedy zejména dividendy.“ Na to poukázala už zpráva Evropské novinářské federace v říjnu roku 2019.

Jestli soudy tento výklad přijmou, teprve uvidíme, ale důsledky známe: Česká republika se v loňském roce kvůli vlastnění bývalých hlavních deníků, které jsou dnes uloženy ve svěřenských fondech premiéra, a prezidentovi s kalašnikovem propadla na 40. místo v hodnocení svobody médií na celém světě. V roce 2014, kdy nastoupil Babiše do politiky, byla ČR na 13. místě. Ocitli jsme se mezi africkými zeměmi, jako je Angola a Burkina Faso. Slovensko i po zabití novináře Kuciaka je na tom o pět míst lépe.

(Psáno pro ČRo Plus)

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel