O evropských dotacích určených pro rozvoj venkova rozhodují často titíž lidé, kteří jsou pak jejich konečnými příjemci. Na lokální úrovni je tak zaděláno na potíže, které se dnes řeší na korupcí napadených krajích.

O střetu zájmů, korupci či zneužití kompetencí se laická veřejnost dozvídá obvykle v souvislosti se zprávami z nejvyšších pater politiky a státní správy. Daleko méně viditelné, ale na počet případů mnohem četnější aktivity založené na stejných principech však stále více bují na lokální úrovni,v malých obcích a jejich svazcích.

Jde o aktivity takzvaných MAS – místních akčních skupin, které stále více promlouvají do procesu nasměrování dotací určených pro rozvoj venkova v rámci programu Leader. Na něj je v současné době vyčleněno pět procent dotací z prostředků, kterými EU a ČR podporují zemědělství, údržbu krajiny a také rozvoj venkova v nejširším slova smyslu, tedy i veškeré aktivity, které zvyšují atraktivitu regionů, a v důsledku tak například zvyšují potenciál turismu a počet pracovních míst.

To je samozřejmě správná myšlenka, navíc, také správně, založená na tezi, podle které mají rozhodovat o rozvoji konkrétních míst místní lidé. Podmínkou vzniku MAS je proto i princip, že stát či jeho instituce mají ve struktuře MAS vždy menšinu. I díky tomu se ale z některých těchto akčních skupin staly nástroje na prosazování lokálních lobbistických zájmů, často i proti skutečným rozvojovým zájmům jednotlivých obcí a příslušných regionů.

K tomu je nutné zdůraznit, že tyto zájmy jsou prosazovány lidmi, které na rozdíl od místních zastupitelstev občané nevolí, a kteří tedy neprošli politickým "výběrovým řízením", které jediné reálně vytváří oprávněnost mandátu k výkonu nějakých rozhodnutí. V podmínkách Česka tak některé MAS představují riziko plíživé eroze demokratických principů na místní úrovni. Do demokracie přitom dobrovolné občanské aktivity nepochybně patří. Musí ale fungovat jinak, než jak byly tyto skupiny uchopeny v některých tuzemských regionech.

Základním problémem je, že o přidělení dotací na rozvoj venkova rozhodují stejní lidé, kteří jsou jejich konečnými příjemci. To je samozřejmě jednoznačný střet zájmů, ze kterého těží jednotlivci i celé skupiny na obecní úrovni, a to v zásadě na celém území naší země. Je vhodné vědět, že členové výběrových komisí jsou fakticky úředníci placení státem, kteří ovšem za tyto státní peníze soukromě podnikají. Například tak, že sami píší za úplatu projekty, které pak přidělí členům MAS, nebo poskytují za úplatu poradenství, případně od jiných členů MAS vybírají poplatky. Právě tyto poplatky, v některých případech schované za pojem "dary", jsou jedním z korupčních impulsů na místní úrovni. Hlavním je ale princip, že projekty píší a podávají ti, kteří pak na ně čerpají peníze. Vzhledem k tomu, že v České republice v současné době funguje zhruba 150 skupin MAS, jde o vážný problém.

Ten může v následujících letech ještě eskalovat. Již bylo řečeno, že na podporu místních aktivit rozvoje venkova jde v současné době pět procent dotací z celkových podpor vyplácených prostřednictvím ministerstva zemědělství, do jehož gesce MAS spadají. V připravovaném sedmiletém rozpočtu EU na roky 2014 až 2020, který počítá s navýšením dotací právě na rozvoj venkova, se přitom podíl peněz na MAS může ještě zvýšit. Vyšší objem peněz ovšem bude nepochybně znamenat vyšší moc na lokální úrovni právě pro tyto subjekty. Je tedy nejvyšší čas začít problém řešit.

To přitom nebude úplně jednoduché, protože samozřejmě není žádoucí "vylít s vaničkou i dítě", jak se v kraji říká. Korektně je totiž třeba říci, že popsaným korupčním způsobem funguje spíše menší počet MAS, odhadem tak 50. Na změny nevyhovujícího systému nemusí také slyšet řada starostů, kteří jsou jeho součástí a pro něž představuje vhodný způsob doplňkových finančních zdrojů pro obecní rozpočty. Jiná otázka je, zdali jsou tyto peníze využívány skutečně pro rozvoj obce, nebo pro soukromé aktivity. To není vždy dost dobře rozlišitelné, na druhou stranu existuje celá řada konkrétních příkladů, z nichž je evidentní, že peníze nebyly využity tak, jak bylo původním záměrem dotací na lokální rozvoj venkova.

Modelovým příkladem je třeba MAS Horní Pomoraví směrující dotace z úspěšných projektů v rámci rozvoje venkova do projektu svého představitele, který je jedním z příjemců dotací v kumulované výši hodně přes 100 milionů korun. Logickou otázku, zda by nebylo žádoucí podporovat jinou aktivitu, která by peníze více potřebovala, ale nikdo neřeší. Protože nemusí.

Také samotné financování MAS představuje určitý oříšek. V současnosti na jejich činnost přispívá z 80 procent EU, dalších 20 procent z tuzemských zdrojů má pokrýt náklady na administrativu. Výsledkem je, že mnohé skupiny žijí takzvaně "z ruky do huby", někdy však i proto, že do nákladů na administrativu zahrnují doslova i toaletní papír. Obecně přitom platí, že "poctivé" MAS založené na žádoucím nadšení místních lidí udělat něco pro svou obec jsou na tom ekonomicky hůře než skupiny postavené na provizích a úplatcích za to, že místním zlatokopům schválí výběrové komise projekty na podporu jejich privátních zájmů. To samozřejmě ani náhodou nepřispívá k pocitu spravedlnosti lidí žijících na venkově a skutečnému naplnění kompetencí místních obecních zastupitelstev.

Tak či tak je zřejmé, že se stávající pravidla fungování MAS musí změnit. Naprosto klíčovou změnou přitom musí být podmínka, která vyloučí z možnosti podávat projekty s žádostmi o podporu příjemce těchto dotací. Z veřejně dostupných informačních zdrojů přitom vyplývá, že jsou takové střety zájmů poměrně snadno dohledatelné. Další změnou by ale měla být také ochrana MAS vůči vlivům různých cestovních agentur či regionálních rozvojových agentur, které se stále více snaží využít lokální aktivity pro svůj byznys, ačkoli právě cestovní ruch spadá pod úplně jiné ministerstvo průmyslu a obchodu, které by také mělo na rozvoj turismu dávat peníze. Třetí, patrně nejobtížnější změnou by mělo být stanovení určitého lokálního veřejného zájmu. Ten by měl mimo jiné odlišit tok peněz na jednorázové, pouze s konkrétními osobami spojené společenské, kulturní, gastronomické či jiné akce od projektů, které mají nadčasovou linku, skutečně rozvíjí místní tradice a také z nich vycházejí.

Pokud se tak nestane, máme na lokální úrovni zaděláno na principiálně stejné problémy, které dnes na úrovni krajů řeší orgány činné v trestním řízení.

LN, 12.9.2012

Autor je agrární analytik