Je možná celoplanetární kuriozitou, když parlament podává žalobu pro velezradu na prezidenta.

Obzvláště když by i zákonů neznalý volič stěží nalezl příklad naplnění některého ze tří znaků velezrady.

Tedy že by prezident připravil Českou republiku o suverenitu, obzvlášť když mu téměř ti samí vyčítali otálení s podpisem Lisabonské smlouvy, omezující svrchovanost ČR? Anebo narušil demokratický řád tím, že využil textu ústavy, jenž mu neukládá povinnost ani lhůtu k určitému jednání?

Kdo však odpovídá za to, že text ústavy je neurčitý? Senátoři právotvůrci a žalobci zároveň by se tak měli nejprve zamyslet nad její kvalitou. Nicméně jejich "majstrštykem" je "přehození" odpovědnosti za amnestii z premiéra na prezidenta. Chtěli tím skutečně jen připomenout děravou právní úpravu, na jejíž tvorbě se senátní sbor podílel? Nejsem o tom zcela přesvědčen, i proto, že jedním ze "žalobců" je neúspěšný prezidentský kandidát. Podle novelizované ústavy mohou členové parlamentu od 8. března pohnat prezidenta před Ústavní soud nejen za velezradu, ale nově i "pro hrubé porušení ústavního pořádku".

Co je však ono "hrubé porušení"? Ústava jeho obsah nedefinuje. Ponechává tak na senátorech a poslancích a následně na soudcích ÚS, aby si jeho obsah ad hoc účelově vytvářeli sami, kdykoli se jim zachce.

Ejhle! Na končícím prezidentovi se zákonodárcům nelíbí, že si účelově vyložil mnohovýznamové ustanovení o svých pravomocích. Ale zároveň si pro sebe do ústavy zavedli ustanovení, které mohou podle momentální nálady v parlamentu (či dokonce jen z vnějšího podnětu tzv. lobbisty) jakékoli počínání prezidenta vydávat za "hrubé porušení ústavního pořádku".

V již beztak rozporuplné ústavě se objevuje další podstatná vada. Neboť podle ní ústavně neodpovědný prezident se ale fakticky stane odpovědným parlamentu a Ústavnímu soudu. Jen bytost romantická uvěří, že tím bude omezen v možnosti zneužití ústavy. Zejména bude-li paradoxně ke zneužití veden vydíráním z ústavní žaloby.

Proto se domnívám, že senátní žaloba proti Václavu Klausovi již prvoplánově nebyla určena jemu, a ani není jen projevem neznalosti platné úpravy jejími tvůrci. Nýbrž je poselstvím nastupujícímu, sebevědomému prezidentovi, zakládajícímu si na mandátu z přímé volby, jehož vůli má doopravdy poslouchat...

(Autor je ústavní právník, externí poradce prezidenta)

Právo, 6.3.2013