Otázky jednoho z deseti milionů

Zkusme si představit, že to, co se v minulých dnech stalo v Emirátech Norce Marte D. Dalelvové, by se přihodilo u nás. Že je to zhola nemožné? Jistě, ale v lidské fantazii a hudebních videoklipech je možné cokoli.

Tak si zafabulujme. Norka by ohlásila znásilnění, policie by ji však zatkla a s poukazem na to, že v ČR jsou pití alkoholu a mimomanželký koitus zakázané, umístila do cely předběžného zadržení. Státní návladní by pak dal návrh na vzetí do vazby a příslušný soud by mu vyhověl.

Advokát Dalelvové by se pak obrátil na Nejvyšší soud s tím, nemanželský sex a samotné požívání alkoholu není dle českých zákonů trestné, v čemž by mu bylo dáno zapravdu. Bylo by tudíž nejvyšší stolicí rozhodnuto, že obžalovaná je v obou skutcích nestíhatelná, načež by byla vzápěti z vazby propuštěna.

Lidé by se právem ptali: Jak je možné, že policie, státní zástupce a soudce rozhodující o vazbě nevzali do úvahy prostý fakt, na který upozornil Nejvyšší soud a který má veřejnost v obecném povědomí, že nemanželký pohlavní styk a samotná konzumace alkoholu (v čase osobního volna a mimo dobu řízení motorového či jiného dopravního prostředku) jsou skutkové podstaty, za než nemohou být lidé stíháni?

Popsaná konstrukce je na první přečtení tak vzdálená od reality, že se jeví jako zcela nesmyslná. Něco takového se přece v praxi vůbec nemůže stát. Do písmene něco takového jistě ne, ale v principu ano. Ono se to vlastně stalo: v kauze exposlanců ODS.

Pánové Tluchoř, Šnajdr a Fuksa byli z něčeho policií obviněni, státní zástupce se s tím ztotožnil, navrhl uvalení vazby a soudce tomu všemu dal zelenou.

A lidé, bez ohledu na sympatie či antipatie vůči politikům, se opět mohou ptát: Jak je možné, že ani policie, ani státní zástupce, ba ani soudce rozhodující o vazbě nedošel ke stejnému závěru, k němuž došel Nejvyšší soud? Že onu trojici exposlanců kvůli imunitě nelze stíhat. Jak se slučuje s právním vědomím nás, prostých lidí nemajících víc než selský rozum, že tři nevinní lidé byli na víc než měsíc zbavení osobní svobody?

Za sebe odpovím: nanejvýš obtížně. Vše se formálně dělo v souladu se zákonem, přece ale cítíme onen paradox: je možné "zákonně" zavřít za katr člověka, který vůbec nemá být stíhán? Je to stejné, jako kdybychom v ČR stíhali Norku Dalelvovou, kdyby se jí u nás přihodilo to, co v Emirátech.

To ale není všechno. Ve svobodné společnosti musíme mít právo se svobodně ptát. Třeba takto: Co když se Nejvyšší soud mýlí? Co když má pravdu policie, Ištvan a onen soudce, který rozhodoval o vazbě trojice T + Š + F?

Už jen teoreticky připustit, že by to mohla být pravda, je, jak řekl Václav Klaus v úplně jiné souvislosti, "na emigraci".

A co teď s tím?

Je možné zavřít nezákonně tři lidi do vazby, aby za to nikdo nenesl vůbec žádnou odpovědnost? Otázka je to z kategorie těch, které dáváme chytré horákyni.

Ve státech aplikujících absolutní trest bych se ptal, k jaké odpovědnosti hnát soudce, kteří uznali vinným z vraždy obžalovaného, jenž byl poté popraven, aby se po letech zjistilo, že byl nevinný?

To je, oč tu v principu běží.