Nemalá část veřejnosti nevěří, že kvůli jeho nevině. Naopak si myslí, že případ byl zahrán do autu z politických důvodů. Tehdejší premiér Mirek Topolánek mohl mít zájem na tom, aby bývalý předseda KDU-ČSL z podezření vyvázl. Například kvůli tomu, že Čunkova obžaloba směřující k soudu by výrazně ohrozila stabilitu vlády. Premiér Topolánek se opakovaně nechal slyšet, že pokud skončí Čunek před soudem a neopustí kabinet, bude ho muset odvolat. Což se nelíbilo některým lidoveckým poslancům, kteří v této souvislosti vyhrožovali nerespektováním koaličních dohod.

Zároveň se však v průběhu vyšetřování celého případu objevilo několik nejasností a rozporů, které by naopak mohly nahrávat pohledu na to, že Čunek mohl být nevinný a že se jeho očernění hodilo jeho politickým odpůrcům. Státní zástupce Salichov, který Čunkovo stíhání zastavil, hovořil o tom, že tak tendenčně vedenou věc za třicet let praxe ještě nezažil. Argumentoval přitom celou řadou procesních a skutkových vad při práci policie.

Na druhou stranu misky vah lze položit dokumentaci schůzek lidí působících v justici, kteří o Čunkově kauze diskutovali. Při těchto hovorech měla rovněž padnout slova o tom, že nezávislost justice by měla ustoupit politickým zájmům. V takovémto prostředí se pak jevil jako sporný krok nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké.

Ta těsně před očekávaným vznesením obžaloby změnila státního zástupce. Po formální stránce na to měla právo. Problém je v tom, že velmi obtížně mohla hájit svůj krok tím, že jednala podle zásady padni komu padni. Ve vyhrocené atmosféře a v časových souvislostech jí to málokdo věřil. Pak už bylo očekávaným vyústěním, že nový státní zástupce Čunkovo stíhání zastavil. Opět mohl být jeho krok po formální stránce naprosto nenapadnutelný. I tentokrát však byl přijímán s nedůvěrou.

Zkrátka záleží na úhlu pohledu a také na tom, zda patříte mezi Čunkovy příznivce nebo naopak odpůrce. Do tábora těch druhých mohla část veřejnosti nahnat Čunkova neobratná obhajoba, kdy se zaplétal do vysvětlování svých finančních poměrů. Další argumenty pak mohli čerpat právě ve způsobu, jakým byla kauza jednomu státnímu zástupci odebrána a druhému přidělena.

Naopak Čunkovi zastánci mohou poukazovat na rozpory, kterých nebylo zrovna málo. Prvním je to, že trestní oznámení na bývalého vsetínského starostu bylo podáno až pět let poté, co měl být spáchán trestný čin, a v době, kdy se slibně rozbíhala jeho politická kariéra. Další a patrně ten nejzásadnější se týká toho, zda vůbec pro úplatek existoval důvod. Měl se totiž týkat poškození města Vsetín při prodeji bytů firmě HB Real. Jiří Čunek na svých internetových stránkách podává svoji verzi této operace.

„Zbrojovka Vsetín, jež se nacházela v konkursu, měla ve vlastnictví 657 nájemních bytů. Aby se předešlo spekulacím s byty, město Vsetín společně s HB Real založilo obchodní společnost Vsetínské byty s.r.o., v níž město mělo majoritu 51% a která v červnu 1999 koupila od správce konkursní podstaty Zbrojovky Vsetín zmíněný bytový fond za cenu cca 42 mil. Takto získané byty pak prodávala za cenu nákladů jednotlivým stávajícím nájemcům.

Ještě před samotným založením společnosti Vsetínské byty s.r.o., jakož i před rozhodnutím města Vsetín o tom, že druhým společníkem v nově zakládané společnosti bude HB Real, rozhodlo Zastupitelstvo města Vsetína drtivou většinou o tom, že jakmile bude poslednímu nájemníkovi nabídnut k odprodeji takto zakoupený byt od Zbrojovky Vsetín, město Vsetín převede na druhého společníka (tedy HB Real) svůj 51 % obchodní podíl ve společnosti Vsetínské byty s.r.o. za nominální hodnotu, tedy za 51 tisíc Kč.

Cena prodeje tak byla zastupitelstvem města dopředu jednoznačně dána. Když byly naplněny podmínky, za kterých mělo dojít k převodu 51 % podílu města Vsetín ve společnosti HB Real, rozhodlo Zastupitelstvo města Vsetín opět drtivou většinou o prodeji tohoto obchodního podílu za cenu určenou dle znaleckého posudku – tedy 3 618 000 Kč a nikoli za původně odsouhlasených 51 000 Kč.“

Tolik vysvětlení klíčové transakce na Čunkových internetových stránkách. Pokud by bylo pravdivé, vyplynulo by z toho, že k předání úplatku neexistoval důvod. Těžko by Čunek inkasoval peníze za to, že firma musela zaplatit víc, než bylo původně zastupitelstvem odsouhlaseno. Problém je v tom, že se policie opírala o jiný posudek, který dokazoval, že město na odprodeji podílu ve firmě mělo prodělat.

Jiří Čunek s velkým odstupem vytáhl posudek revizní, který toto tvrzení popírá. Zkrátka i nadále existují rozporuplná tvrzení. Vzhledem k tomu, že Čunek svoji kauzu oživil v současné době, může čelit podezření, že tak činí záměrně, aby si udělal bezplatnou předvolební kampaň. Zároveň však nelze vyloučit, že se stal obětí podivné hry. Zatím jediným hmatatelným výsledkem kauzy Čunek je skutečnost, že přispěla nezanedbatelnou měrou k propadu KDU-ČSL mimo sněmovnu a k poškození pověsti tuzemské justice.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6