Server Česká justice včera zveřejnil názor nového ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce na urychlené opatření vedoucí k tzv. zeštíhlení české justice. „Některé okresní soudy už příští rok nemusí fungovat. Podle ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (za ANO) současní síť soudů neodpovídá demografickému vývoji ani reálné vytíženosti české justice a stát si její zachování v nynější podobě dlouhodobě nemůže dovolit.“, uvádí se na Odkaz.

Nutno dodat, že tentýž server 13. 9. 2025, tedy ještě před volbami, informoval o tom, že ANO varuje před chaosem v souvislosti s rušením některých soudů - Odkaz. Tehdy názor Ano vycházel z toho, že je třeba justici zeštíhlit, nikoliv však ukvapeně a nesystémově.

Tendence směřující k zeštíhlení justice se objevují vždy s nástupem nových ministrů spravedlnosti. Bohužel, je to takový tuzemský evergreen.

Tak např. v roce 2019 v příspěvku zde: Odkaz zazněla myšlenka, že „Soudů máme dost, Ale kde začít škrtat“. Tehdy s tímto nápadem, konkrétně na zavedení třístupňové soudní soustavy, přišla nastupující ministryně spravedlnosti Marie Benešová, které se nakonec uvedený záměr nepodařilo zrealizovat. Racionální debata na uvedené téma během jejího spravování rezortu justice vůbec neproběhla.

A ještě dříve podobný názor (na zeštíhlení justice) prezentoval i ministr spravedlnosti Robert Pelikán. V roce 2016, v anketě zde: Odkaz, díky opět České justici, bylo možné vyslechnout názory také od soudních funkcionářů prvoinstančních soudů: „Podle většiny zástupců okresních soudů, kteří se vyjádřili v anketě České justice, je třeba zdůraznit, že otázka rušení okresních soudů je zcela nová a Ministerstvo spravedlnosti dosud nepředložilo žádné relevantní podklady z nichž by bylo patrné, že tento krok fakticky urychlí soudní řízení a systém se tak stane vstřícnějším vůči účastníkům řízení. Většina soudců podotýká, že informace zatím má jen z médií. ‚Z toho důvodu se nelze odpovědně vyjádřit, zda by tato idea byla pro justici, rychlost a kvalitu řízení přínosná,‘ řekla České justici mluvčí Městského soudu v Brně Petra Hovorková“

I tuzemskou justici postihla „nemoc zatajování informací“ spočívající v neprojednávání zásadních otázek s těmi, jichž se sledované změny mají týkat. Zatímco v předchozích letech byly vysloveny názory na nutnost zeštíhlení justice, v dnešních poměrech nový ministr spravedlnosti Jeroným Tejc v zásadě má už „hotovo“, pakliže by chtěl takovou zásadní organizační změnu provést nejlépe již od 1. 1. 2027.

Ale kde je nějaká elementární informovanost v rámci justice? Proč nelze o těchto krocích nejprve diskutovat, byť v určitém kratším časovém úseku? Mohl-li by či snad má-li být takový projekt „spuštěn“ již od počátku 2027, pak to znamená, že vlastně taková koncepce musí být, respektive již je připravena. A je-li tomu tak, pak musí být k dispozici i příslušná analýza, data, z nichž takový názor vyplývá. Pokud takové podklady k dispozici nejsou, pak zamýšlené organizační opatření není promyšlené a ústí pouze z nutnosti nezbytně šetřit, nezávisle na možných negativních důsledcích.

Domnívám se, že by bylo smysluplnější, pokud by byla nejprve zahájena např. roční diskuze nad uvedeným tématem, a to s publikováním příslušných „tvrdých“ dat, aby se jak uvnitř justice, tak i mimo ní mohlo o tomto závažném organizačním počinu vážně diskutovat s tím, že kupř. v druhém roce vlády současné koalice by bylo možné přistoupit k příslušným legislativním krokům.

Nerad bych se dožil situace, kdy optikou omezeného pohledu a následného řešení těchto zásadních organizačních opatření v justici bude výsledkem aplikovaný styl: „malý soud“, „malý nápad“ versus „vysoké náklady“ rovná se „značná zátěž státu“ atd., aby pak v těchto zdánlivě jednoduše přímočaře vyznívajících tabulkách a z nich čeřících se informací finálně např. „vypadlo“ (rozuměno z pohledu „nezbytných celkových opatření ve společnosti“), že kupř. v Jeseníku nemá smysl mít ani okresní soud, ani kupř. porodnici, ani záchranku, protože vše zajistí v nezbytné dostupnosti třeba Šumperk atd. To by pak vlastně v takto „postižených“ okresních městech de facto nebylo k „žití“ a podobné lokality by pro absolutní defekty v oblasti základní místní veřejné obslužnosti časem demograficky kolabovaly, když by se z nich postupně stávaly jakési noclehárny pro neustále někam dojíždějící občany.

Ale stát má přece plnit a tedy zajišťovat poněkud širší funkce, a nikoliv vše redukovat na finanční stránku věci, jako je tomu kupř. při řízení soukromé firmy.

Na tyto a jim podobné věci a záležitosti nelze nahlížet optikou pana účetního či bankovního úředníka, ale smysluplně, ve všech možných souvislostech, a to vždy s úctou k lidu a občanům této země tak, aby ti z nich, kteří žijí v menších okresních městech nebyli odkázáni neustále s každou úřední záležitostí, ale také v zájmu o své zdraví, dojíždět do „spádových“, tedy pro ně vzdálených měst.

Já jsem naopak zastáncem názoru, že v každém okresním městě by měla být zajištěna základní veřejná obslužnost, a to od fungující nemocnice se stěžejními odděleními, až třeba po tamní okresní soud. Protože lidé tam žijící mají právo, aby byla státem zajištěna základní veřejná obslužnost.

Pamatujte si jedno. Pokud se jednou např. některé okresní soudy zruší a budovy těchto zrušených soudů třeba budou jednou státem (ve jménu nezbytných úspor) prodány, tak už se nikdy nic nového v těchto místech v dohledné době (možná během několika desítek let) nepostaví.

Rušit a prodávat je velmi jednoduché, ale budovat, udržovat, zajišťovat a zlepšovat veřejnou obslužnost pro občany je složitý proces, nicméně stále se jedná o esenciální povinnost vládnoucích politiků vůči občanům naší země.

Lze jistě diskutovat nad zeštíhlením třeba Nejvyššího soudu, zrušením Justiční akademie (v době elektronizace a možnosti rozložení školících center na vyšší soudy je přežitkem takovou nákladnou instituci nadále udržovat), snížením věkové hranice soudců (viz např. názor zde: Odkaz), avšak rušení některých okresních soudů by mělo přijít až jako úplně poslední organizační opatření, doslova v krajní finanční nutnosti státu. V takové situaci se ovšem snad nenacházíme, pakliže jsme byli ochotni dosud vynakládat poměrně vysoké prostředky na záležitosti, které se zajištěním veřejné obslužnosti a vlastního chodu státu nijak nesouvisely. Aniž bych musel být (a raději ani nechci být) konkrétní.