V Otázkách vymývače mozků ČT (OVM ČT) ze dne 7. července 2013 přidal jejich moderátor Václav Moravec další článek do řady důkazů svého diletantství: začal docela vážně debatovat s Martinem Pecinou, kandidátem na funkci ministra vnitra ve vládě loutek Miloše Zemana, o tom, jak bude řešit problém dvou policejních prezidentů po návratu Petra Lessyho do funkce. Ztrapnil nejen sebe, ale i své hosty, dva bývalé a jednoho budoucího ministra vnitra, z nichž žádný ho neusadil upozorněním, že zprošťující rozsudek ve věci bývalého policejního prezidenta dosud není pravomocný a návrat do funkce by přicházel do úvahy teprve jako výsledek souběžného občanskoprávního řízení.

Na bezpředmětnosti debaty nemění nic ani okolnost, že Martin Pecina se k věci vyjádřil rozumně, s přiměřenou úctou k současnému policejnímu prezidentovi Martinu Červíčkovi i k Petru Lessymu, o němž hovořil jako o plukovníkovi a uznal i nespravedlivost postupu vůči němu. Není totiž vůbec jisté, že v době, kdy případně vznikne problém dvou policejních prezidentů, bude ještě Martin Pecina ministrem vnitra. K hlasování o důvěře vlády loutek Miloše Zemana dojde patrně dříve než k odvolacímu řízení proti prvostupňovému zprošťujícímu rozsudku ve věci Petra Lessyho a zatím se jeví jako velmi pravděpodobné, že poslanci vládu přinutí k demisi. Ministr vnitra v demisi by určitě neměl rozhodovat o tom, kdo bude policejním prezidentem, potažmo neměl by řešit tak komplikovanou otázku, jakou by byla souběžná existence dvou policejních prezidentů. Mohl by nanejvýš hledat nějaké prozatímní uspořádání.

Kauzou Petra Lessyho jsem se zabýval soustavně od jejího vzniku.Jeho odstranění z funkce daným způsobem považuji za puč, za který by měl být jeho pachatel, ministr vnitra Jan Kubice, povolán k odpovědnosti. Jsem si ovšem vědom toho, že východiskem útoku na Petra Lessyho byla počáteční nevole předsedy "strany a vlády" Petra Nečase nad jeho jmenováním, vystupňovaná v souvislosti se zahájením vyšetřování bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové do výroku o partě policejních plukovníků a podplukovníků, kteří nebudou rozhodovat o tom, kdo bude ve vládě, a posílená výhružkami stíháním Generální inspekcí bezpečnostních sborů z úst Miroslava Machiavelli Kalouska. Jan Kubice jako bývalý vysoký policejní důstojník jistě přesně věděl, že puč proti Petru Lessymu může nakonec zkrachovat, a s možností jeho návratu a vzniku nezákonného úkazu dvou policejních prezidentů určitě počítal. Pokud si přesto tento kousek dovolil, znamená to, že považoval své politické krytí za velmi silné a spoléhal se na stejnou beztrestnost, jaké se mu dostalo v případě skandálu s tzv. Kubiceho zprávou.

Politická situace, příznivá pro uskutečnění puče, panovala ještě po celou dobu procesu proti Petru Lessymu. Soudce Roman Podlešák vynesením zprošťujícího rozsudku kromě jiného prokázal vedle soudcovské nezávislosti a profesionální zdatnosti také občanskou statečnost. Riskoval, že jej hlavní proud bulváru bude za rozsudek ostouzet stejně nekriticky, jako před krátkou dobou velebil břídilský výkon Jana Šotta v kauze Víta Bárty a Jaroslava Škárky. Že bulvár nevěnoval procesu velkou pozornost a soudce neukřižoval, je jiná věc a na hodnotě postoje pana soudce to nic nemění.

Jisté ale je, že se žalobce proti rozsudku odvolal a věcí se bude znova zabývat Městský soud v Praze jako soud odvolací. Platí pravidlo, že prvostupňový rozsudek, napadený odvoláním, je až do konečného rozhodnutí odvolacího soudu pouhým cárem pošpiněného papíru, takže úvahy, z něho odvozené, jsou ve své podstatě nesmyslné.

Nevíme, který senát Městského soudu v Praze se bude případem zabývat. Soudci jsou různí a soudci Městského soudu v Praze nejsou výjimkou. Nemáme jistotu, že kauzou Petra Lessyho se bude zabývat senát, jehož předseda bude stejně statečný jako Jaroslava Loffelmannová, která se postavila proti proudu nenávisti k Vítu Bártovi a soudila tak, jak se soudit má. Nevíme ani, jaká je současná síla vlivu lidí, kteří stáli za svržením Petra Lessyho z funkce policejního prezidenta, na společenskou atmosféru. Víme ale, že i hypoteticky nezávislí soudci ji ve větší nebo menší míře nasávají a přizpůsobují jí svá rozhodnutí. Nemáme proto absolutní jistotu, že odvolací soud potvrdí prvostupňový rozsudek a otevře tak Petru Lessymu cestu k návratu do služeb policie a do funkce policejního prezidenta.

Musíme také připustit možnost, že odvolací soud vrátí věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému posouzení. Padne pak nový rozsudek s právem odvolání žalobce i obžalovaného. A čas poběží bez ohledu na to, jak probíhají pokusy o ustavení vlády, nezávislé na současné vládní koalici.

Posléze věc dospěje k pravomocnému ukončení, ale není jistota, že nejvyšší státní zástupce nepodá z popudu svého normalizátorského okolí dovolání v neprospěch Petra Lessyho, jak to učinil např. v případě bývalého policisty Jana Mareše (dovolání odmítnuto) nebo Víta Bárty a Jaroslava Škárky (zatím nerozhodnuto).

Je možné, že se konečného řešení kauzy Petra Lessyho dočkáme během několika týdnů, ale také může propuknout právnická bitva, která potrvá i několik let. Pravděpodobnost, že by výsledný problém řešil Martin Pecina, je mizivá.

Prostě: povídáním o tom, jak bude Martin Pecina řešit problém dvou policejních prezidentů, účastníci Otázek vymývače mozků (OVM ČT) dělali účet bez hostinského. Jinými slovy: mlátili prázdnou slámu a možná si toho ani nebyli vědomi, což je usvědčuje z bezstarostné nekompetentnosti.

Jediné, co je po Otázkách vymývače mozků ČT (OVM ČT) ze 7. července 2013 jisté, je skutečnost, že ministr vnitra Jan Kubice vědomě navodil možnost vzniku situace souběžné existence dvou policejních prezidentů, kterou zákon o policii ČR nepřipouští, jejíž řešení bude nepříjemné pro oba policejní prezidenty a bude destabilizovat policii. Dopustil se zneužití své pravomoci k vyhovění politickému zadání a ke škodě policie. Platí-li zásada "padni, komu padni", orgány činné v trestním řízení by se měly jeho počínáním zabývat bez ohledu na to, jak nakonec skončí trestní řízení proti Petru Lessymu. K poškození policie došlo, ať již se bude individuální osud Petra Lessyho vyvíjet jakkoli.