Vláda se rozhodla, že přes skandální pochybení ministra Kalouska, který se jako ministr "české státní pokladny" nepřipojil ve lhůtě k trestnímu řízení vedenému ve Švýcarsku proti privatizátorům Mostecké uhelné společnosti, se pokusí zachránit, co se dá, a zvolila k tomu čtyři možnosti, které však více vypovídají o nedostatku právní erudice ministrů než o reálné možnosti zachránit miliardy, které díky ministru financí jsou už pro Českou republiku ztracené. Vláda jistě není soud, ale přesto jsem očekával, že ten, komu zůstal v ruce černý Petr, se bude nějak vládě zodpovídat, eventuelně bude zatčen nebo aspoň zajištěn. Ministr Kalousek však zůstává ve funkci a na svobodě a my ani nevíme, jestli o jeho vině za ztracené miliardy byla ve vládě řeč. Pokud Kalousek nebude potrestán, bude to definitivní důkaz, že český stát a právní stát jsou dva různé státy a ten český bude přežívat jen jako království, v němž neznají Shakespearova slova: "Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen a ztrestat provinilé ještě zbývá." A namísto žalu Julie a bolesti Romeově bude vztek národ jímat znova.

Pane premiére, pokud ministr Kalousek tvrdí, že nic není ztraceno, protože podáme civilní žalobu, tak je ztraceno! Je totiž velký rozdíl mezi přihlášením se poškozeného k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody a podáním civilní žaloby. Tímto druhým postupem totiž vznikne další škoda. U civilní žaloby se musí zaplatit soudní poplatek, který z miliard bude představovat slušnou sumu, a kolik si řekne švýcarská advokátní kancelář, nám snad pan ministr Kalousek prozradí. Strana, která prohraje, je samozřejmě povinna náklady řízení uhradit – jak je ovšem v českých zemích obvyklé, žalovaní budou nemajetní, protože jejich majetky jsou již jistě převedeny na spřízněné osoby. Než však česká strana soud vyhraje, uplynou roky. A navíc důkazní břemeno ponese žalobce, tedy česká strana, zatímco v případě poškozeného připojeného k trestnímu řízení tuto úlohu plní soud a poškozený mu jen sekunduje. Je naprosto nepochopitelné, jak vrchní státní zástupce JUDr. Rampula mohl varovat ministra Kalouska před eventuelním rizikem nákladů řízení v případě přihlášení se k trestnímu řízení, když jako odborník na trestní právo musel vědět, že poškozený vystupující v trestním řízení a současně probíhajícím adhezním (část trestního řízení, v němž se rozhoduje o náhradě škody poškozenému) nikdy takové riziko nenese, i kdyby zůstal se svým nárokem neúspěšný. Trestní řízení se totiž vede na základě principu oficiality, tedy z úřední povinnosti, zatímco civilní žaloba je projevem práva soukromého.

V dané situaci jsou tedy pouze dvě možnosti. Jestliže správce státní kasy tuto kasu neuhlídal a připravil ji o miliardy a ve své funkci nadále zůstává, pak u nás platí zásada definovaná již římskými právníky – princeps legibus solutus – zákony neplatí pro mocné, nebo ministr Kalousek jako jiní občané státu podléhá trestnímu zákonu účinnému v době spáchání, jehož § 220 se jmenuje "Porušení povinnosti při správě cizího majetku" a jeho hypotéza zní: "Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a tím způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán…" dodejme, že podle odstavce 3/ tohoto paragrafu činí sazba odnětí svobody dva roky až osm let, jde-li o škodu velkého rozsahu, což je právě případ švýcarských miliard.

Zrekapitulujme si stručně naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu:

Vrchní státní zástupce Rampula informuje Kalouska o tom, jaké doklady přišly ze Švýcarska, a dodává, že je Švýcaři budou muset poslat znovu a doplnit je formální žádostí o právní pomoc. Již to je skandální – švýcarská strana nás informuje o podezření z trestné činnosti českých občanů a vyzývá nás, abychom se připojili k trestnímu řízení vedenému ve Švýcarsku. Namísto okamžité operativní reakce Rampula s Kalouskem trvají na formální žádosti o právní pomoc. Rozumějme dobře, o ni mají podle Rampuly žádat Śvýcaři namísto toho, aby česká strana (ministerstvo financí) okamžitě této informace využilo a začalo zachraňovat zajištěné miliardy. Jestli někdo měl žádat o právní pomoc, tak to měla být česká strana, nikoli Švýcaři, kteří tuto pomoc poskytli, a to bez vyzvání! Zdá se, že indolenci české strany již není možno umocnit. A přesto ministr Kalousek píše švýcarskému velvyslanci: "Od švýcarské strany ve věci doposud nebyly získány žádné podklady, z nichž by bylo možné dovodit, jakým způsobem by měla být způsobena škoda." Na to reaguje nejvyšší švýcarská státní zástupkyně paní Haldemann a ministra Kalouska podrobně informuje o tom, jaké množství důkazů už švýcarští státní zástupci české straně předali a také kolik důkazů týkajících se této věci se nachází v ČR. Ale Kalousek nadále trvá na nové formální žádosti, ke které mají být všechny (již zaslané) podklady připojené znovu a píše: "Pro posouzení, zda je Česká republika poškozenou stranou v trestním řízení vedeném ve Švýcarsku, považuje ministerstvo financí za nejdůležitější především informace o tom, jakým jednáním měla být Česká republika poškozena." Paní Haldemann v odpověď posílá Kalouskovi pět zásadních bodů obžaloby, v kterých se popisuje, jak bývalí manažeři Mostecké uhelné společnosti připravili (rozuměj ukradli) Českou republiku o miliardy. Upozorňuje výslovně na možnou korupci, neboť se Švýcarům podařilo vystopovat i provizi za prodej Mostecké uhelné, která doputovala do blízkosti ČSSD (rozuměj Stanislava Grosse). Pan ministr Kalousek však NIC. Prostě mrtvý brouk. Tak se Česká republika k trestnímu řízení nepřipojila, ale podle pana ministra Kalouska nic není ztraceno, protože (se všemi náklady a se vším rizikem) budeme nyní podávat civilní žalobu u civilního soudu. Každý z nás by tedy měl začít šetřit na soudní poplatek a náklady švýcarských advokátů.

Pan premiér Nečas minulý čtvrtek prohlásil, že jeho vláda má jasnou protikorupční strategii a situace je lepší před rokem. Víme, že v politice se menším zlem bojuje proti většímu. Stejně tak je jasné, že se korupční skandály v posledním roce plně vyrovnají předchozím letům . Nejen švýcarské miliardy, ale i kauza ProMoPro, Drobil, nové informace o Řebíčkovi a různé další drobné. Proto bych byl na místě pana premiéra skromnější a mluvil bych spíše o "mírně pokročilé" korupční strategii po vzoru politické strany Jaroslava Haška "Strana mírného pokroku v mezích zákona".

Současný ministr financí nebude první mocný v tomto státě, který zůstává beztrestný. Některé beztrestnost doprovází i v jejich dále vykonávaných funkcích, jiní shora uvedeného principu využili po svém odchodu z vládního postavení, např. Stanislav Gross. Situace v českém státě začíná příliš připomínat Shakespearovy hry. Nejen komedie, ale především tragedie. Velký anglický dramatik v nich nechával postupně zemřít všechny postavy, jako poslední obvykle umírala ta hlavní. V pozici Hamleta je i ČR. Ten zemřel na jed z otráveného meče poté, co chtěl pomstít smrt svého otce, jemuž jeho strýc nalil jed do ucha. Na jed nespravedlnosti může jednou zemřít i Česká republika; již nyní ale pro ni plně platí slova dánského kralevice – je něco shnilého ve státě dánském.

Autor je advokát