„Nikoliv státní zastupitelství a policie, ale senát vrchního soudu porušil zákon.“ To řekla vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová poté, co Nejvyšší soud projednal stížnost ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a dal mu za pravdu.

Ministr si stěžoval na porušení zákona ve věci bývalého středočeského hejtmana za ČSSD Davida Ratha, protože vrchní soud vrátil proces úplně na začátek s tím, že odposlechy byly nezákonné.

V některých případech závažné hospodářské a korupční kriminality je podle vyhlášeného rozsudku odposlech nevyhnutelným nástrojem k získání důkazů. Dodejme, že chybný rozsudek na vrchním soudu vynesl senát pod vedením Pavla Zelenky.

Důvody ke zrušení jsou zřejmé: Rozhodnutí bylo naprosto odlišné od dosavadní rozhodovací praxe, a to dokonce i téhož senátu vrchního soudu. Podle státního zástupce Petra Jiráta advokáti bazírovali na formálních nedostatcích, které si ještě navíc někdy vymýšleli a vrchní soud jejich argumenty přijal.

A protože Nejvyšší soud je nadřízen jak vrchnímu, tak středočeskému krajskému soudu, jeho rozhodnutí musí respektovat. Při obvyklém chodu věcí, tedy nevyjdou-li najevo nové skutečnosti a když středočeský krajský soud, jak lze předpokládat, rozsudek nad Rathem v délce osm a půl roku a propadnutí majetku potvrdí, bude s ním muset souhlasit i vrchní soud, kam se s největší pravděpodobností Rath odvolá.

Ke konečnému rozsudku by tedy mohlo dojít nejdříve během jednoho roku a výše trestu by se nejspíš neměla měnit, protože jediným důvodem k menšímu trestu by mohla být prodleva několika let mezi vynesením prvního a druhého rozsudku.

V tomto případě je prodleva jen zhruba rok, proto neexistuje právní důvod pro krácení trestu. Rath sice nevyloučil možnost, že bude hledat zastání u Ústavního i mezinárodních soudů, ale takové kroky nemají odkladný účinek.

Spekulovat v tomto případě lze jen o třech skutečnostech, a sice proč soudce Zelenka rozhodl najednou jinak, než rozhodoval v podobných případech dříve. Takový krok samozřejmě nutně vyvolává pověsti, že vyhověl tlakům lobbistů, kteří si modifikovali údajný slogan Pavla Kučery z doby aféry Jiřího Čunka: Nestrannost soudu musí jít stranou, když jde o pád vlády, na heslo: Nestrannost soudu musí jít stranou, když máme před volbami.

Pochybnosti vzbuzovalo i to, že původně soudce Zelenka chtěl vyhlásit rozsudek veřejně, ale později to odvolal. Pokud by totiž Rath splnil výhružky, které několikrát adresoval směrem k sociálním demokratům a které se zřejmě týkají bývalého financování jejich volebních kampaní, mohl by zapříčinit ještě hlubší marginalizaci této strany.

Rovněž hovořil o tom, že něco ví o financování Babišova Čapího hnízda. A tato druhá spekulace stále zůstává ve hře: Rath byl chycen s krabicí vína, v které bylo asi sedm milionů korun, a cítí se být dotčen tím, že ostatní, kteří si údajně přisvojili víc, zůstávají na svobodě.

A do třetice můžeme spekulovat o tom, že Zelenkův rozsudek měl jediný účel: natahovat proces co nejdéle, aby k vynesení dalšího rozsudku došlo až po volbách.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus