Vláda má v parlamentu většinu, tak asi prosadí svůj návrh církevních restitucí. Proti bude ostře levice. To ale neznamená, že vládní návrh je "pravicový". Zde je kritika zprava plus vlastní návrh.

Podstata vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi spočívá v převedení 200 tisíc hektarů státních lesů, půdy, budov a podniků na bývalé náboženské vlastníky (z drtivé většiny organizace Římskokatolické církve) a ve vyplacení 59 miliard korun v hotovosti v průběhu 30 let jako náhradu za nevydané obecní pozemky. S tímto návrhem nesouhlasím, přitom církvím přeju skutečnou odluku.

Nesouhlasím s vládním návrhem právě proto, že chci skutečnou odluku, kterou tento zákon nepřináší a proto, že jsem přesvědčen, že staré křivdy nelze napravovat tak, že se vytvoří křivdy nové.

Chci odluku, ve které se církvím nepřevede hotovost, ale jen konkrétní státní a obecní majetek, který náboženské organizace vlastnily před únorem 1948. Proč a jaký majetek chci převést na církve, vysvětlím dále. Chci odluku, která ukončí jak financování církví ze státního rozpočtu, tak povinné registrace církví a další ingerence státu do církevních záležitostí.

Test demokracie

Chci odluku, která bude jak ve prospěch církví, tak ve prospěch ostatních obyvatel České republiky. To není protimluv. Věřím, že rozumný zákon o vyrovnání se s církvemi musí najít podporu jak církví, tak občanů. Jinak nemá cenu žádný takový zákon přijímat a můžeme zachovat status quo. Stát jedná s církvemi dvacet let a vlády průběžně předkládaly různé návrhy, které nakonec nenašly podporu parlamentu, natož veřejnosti.

Rozhodnutí parlamentu by se – obecně – nemělo odchylovat od vůle občanů-voličů. Koneckonců, strana, jejíž jsem předsedou, zastává princip "lidového veta", tedy referenda, kterým lze zamítnout (jakýkoliv) zákon schválený parlamentem.

V naší ústavě, na rozdíl od Švýcarska nebo Lichtenštejnska, princip lidového veta nemáme. Protože ho ale Strana svobodných občanů zastává (tedy chce, aby byl v Ústavě), chci zákon o církevních restitucích takový, jako kdyby princip lidového veta platil. Jinými slovy, chci navrhnout takovou formu odluky, která by obstála u veřejnosti.

Není nic horšího pro vztah občana ke státu a k církvím, než aby po tomto zákonu zůstal ve většině obyvatel hořký pocit nespravedlnosti.

Starou křivdu nenapraví nová křivda

Není možné do detailů prozkoumat všechny křivdy, které se staly v minulosti a ani není možné se vždy dopátrat původních vlastníků. Nelze se ani do detailů dopátrat toho, nakolik církve převedly v dávné minulosti na stát majetky pod tlakem a nakolik výměnou za trvalé zabezpečení ze státního rozpočtu. Musíme žít s tím, že minulost se stoprocentně napravit nedá.

Ačkoliv křivdy se mají napravovat, je potřeba se vyvarovat toho, aby to bylo za cenu vzniku křivd nových. Nelze tedy vyplácet finanční odškodnění, aniž by nevznikla křivda na současných a budoucích daňových poplatnících, kteří nenesou na křivdách minulosti podíl. Proto jsem proti tomu, aby součástí vyrovnání státu s církvemi byla finanční platba.

Dej člověku do vlastnictví holou skálu…

Jsem pro právní jistotu vlastnictví a řádně definovaná vlastnická práva.

Je proto potřeba ze zákona č. 229/1991 o půdě zrušit §29, podle kterého "majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku." V souladu s Nálezem Ústavního soudu 9/07 je potřeba přijmout zákon o "majetku, jehož původním vlastníkem byly církve" a následně zrušit tuto blokaci.

Zákon, který by jednou pro vždy vyřešil "problém církevních restitucí" a odluku státu a církve, by se měl tedy spíš jmenovat "zákon o majetku, jehož původním vlastníkem byly církve a o odluce církví od státu."

Majetek státu a obcí blokovaný zákonem o půdě z velké části leží ladem nebo je zanedbáván či neefektivně užíván. Každý by využíval neefektivně majetek, který by nesměl prodat a o kterém by nevěděl, kdy o něj přijde na základě restitučního zákona.

Arthur Young, anglický ekonom, před 250 lety napsal: "Dej člověku do vlastnictví holou skálu, a on ji promění v kvetoucí zahradu. Pronajmi člověku zahradu na devět let a on ji promění v poušť." (Arthur Young: Travels in France)

Pojďme tedy udělat krok výhodný pro všechny: Stát a obce se zbaví majetku, se kterým nemohou plnohodnotně nakládat ani jej privatizovat. Předejme majetek církvím a zrušme jakákoliv omezení majetkových práv. Církev získá majetek, o který bude mít smysl pečovat a který jí zajistí výnos. Stát přestane církve dotovat. Vydělá daňový poplatník, vydělá církev a prospějeme ekonomice jako celku, protože z chromého majetku se zrodí skutečný majetek. Převedením majetku na církve a zrušení blokačního paragrafu nastane pravý "zázrak vlastnictví".

Většina bývalého církevního majetku je ve vlastnictví státu. Jde o 152 tisíc hektarů lesů představujících 12 % majetku státního podniku Lesy ČR. Dalších cca 50 tisíc hektarů je zemědělská půda ve vlastnictví státního Pozemkového fondu. Další jsou v majetku státních úřadů a obcí.

Kde současný vlastník (státní organizace, obec) bude mít pochyby o tom, že žádající církevní organizace byla původním vlastníkem, vydá majetek, až když církevní organizace prokáže nárok u soudu.

Odluka církví a státu

Řádná odluka musí znamenat skutečné oddělení státu a církví.

Stát nemá klást vzniku církví a náboženských společností podmínky. Založit církev by mělo být možné podle zákona o sdružování občanů. Zákon č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech, který tyto jiné podmínky klade a který zmocňuje stát vést seznam "registrovaných církví" by měl být zrušen.

Zrušen by měl být i zákon 218/1949 o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, který stanoví, že platy duchovních vybraných církví jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Stávající platby církvím ze státního rozpočtu činí 1,5 miliardy ročně na platy přibližně pěti tisíc duchovních.

Závěr

Jak předjímá Zákon o půdě z roku 1991 i Nález Ústavního soudu v této věci z roku 2010, je potřeba přijmout Zákon o majetku, jehož původním vlastníkem byly církve.

Na konci procesu by měla být skutečná odluka státu a církví, zrušení ministerstva kultury, zrušení Pozemkového fondu a Zákona o půdě. Daňový poplatník přestane platit církve, stát přestane církve ovládat skrze finanční dotace. Církve se stanou nezávislé. Ušetříme na byrokracii. A majetek, který získá plnoprávné vlastníky, bude moci sloužit a vzkvétat.

PetrMach.cz

Převzato z autorova blogu

Autor je předsedou Strany svobodných občanů a přednáší ekonomii na vysokých školách