Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Když už si čeští voliči tak umanutě volí oligarchy, musí si to zaplatit. Ale má autor jistotu, že Andrej Babiš je pro EK ve střetu zájmů? Z čeho ji čerpá ?

Otázka nestojí tak, zda má autor přímý přístup do hlavy Evropské komise. Takto bych ji vůbec nestavěl. Podstatné je, zda existuje objektivní institucionální situace, kterou EU finanční právo může považovat za střet zájmů.

A ta podle mě existuje ve dvou rovinách.

První rovina je tvorba pravidel. Předseda vlády se nepodílí pouze na tom, zda konkrétní firma dostane konkrétní dotaci. Vláda se podílí na vyjednávání, nastavení a implementaci pravidel, podle nichž se evropské a národní zemědělské dotace rozdělují. Podílí se také na tom, kolik veřejných peněz půjde do zemědělství a jak budou nastaveny podmínky pro jednotlivé typy podniků. To je hlavní problém. Pravidlo nemusí být napsáno pro jednu konkrétní firmu, aby mělo konkrétní ekonomický dopad. Může být obecné, stejné pro všechny, a přesto může systematicky vyhovovat určitému typu podnikání.

Druhá rovina je kontrola. Předseda vlády stojí v čele státní správy, která administruje dotace, kontroluje splnění dotačních podmínek a vůči Evropské komisi obhajuje, že výdaje mohou být proplaceny z rozpočtu EU. Z hlediska práva EU je podstatné právě to, zda je tento proces nestranný, objektivní a věrohodně kontrolovaný. Nejde tedy jen o to, zda někdo prokázal konkrétní telefonát nebo konkrétní pokyn. Jde o to, zda systém sám obsahuje dostatečné záruky, že rozhodování a kontrola nejsou zatíženy soukromým zájmem osoby stojící v čele vlády.

Ministr zemědělství vlastně nepřímo připustil jádro problému, když argumentoval tím, že Agrofert zatím nemá problém s pravidly EU, protože jak o pravidlech, tak o udělení dotací rozhodl předchozí kabinet. Tento argument může mít význam jen jako přechodné vysvětlení. Nemůže ale fungovat dlouhodobě. Jakmile současná vláda začne sama nastavovat nová pravidla, rozhodovat o implementaci nového dotačního období nebo obhajovat proplacení výdajů vůči EU, přestane být možné říkat, že jde pouze o dědictví předchozí vlády.

Problém nespočívá v nařízeních EU, ale v tom, že česká progresivistická fronta není schopna porazit svého soupeře v demokratických volbách, a proto se snaží poškodit svého hlavního protivníka útokem na jeho podnikatelské impérium, které působí v České republice, platí daně, zaměstnává tisíce lidí a platí za ně zdravotní a sociální pojištění. Pokud se to nedaří v rámci České republiky, pak progresivisté posílají do Bruselu udavačské dopisy a prostřednictvím svých europoslanců, zejména lidovce Zdechovského a Stánkařky Nerudové organizují akce proti premiérovi. Vlastně se Babišovi nedivím, že pomalu přesouvá těžiště svého podnikání do zahraničí, kde za své podnikatelské investice přebírá ocenění, třeba v Rakousku od místní hospodářské komory nebo v Nizození přímo od královny. Být na jeho místě, přenesl bych sídlo firmy do zahraničí, jako to například udělal jeho veliký kritik a majitel Seznamu Lukačovič, který měl sídlo svých firem na Kypru a nyní ve Švýcarsku. Mělo by to mnoho výhod. Zejména jsou to nižší daně a také fakt, že jiné státy si žárlivě střeží zájmy svých firem a vytvořily pro ně férové právní prostředí. Samozřejmě, že zisky a daně by pak putovaly do zahraničí a ne do českého státního rozpočtu. Ale progresivisté by se mohli radovat, že politickému protivníkovi zakroutili krkem jako ruští bolševici carovi a Kerenskému.

Tato argumentace podle mého názoru obrací problém naruby.

Nejde o to, že by někdo chtěl trestat podnikatele za to, že podniká, zaměstnává lidi a platí daně. To dělá mnoho firem. Problém Andreje Babiše je jiný: jeho politická moc není oddělitelná od jeho majetku. Bez Agrofertu, bez médií, bez obrovského kapitálu a bez schopnosti financovat vlastní politický projekt by Andrej Babiš pravděpodobně nikdy nedosáhl takového politického postavení.

Jeho úspěch v politice není primárně výsledkem mimořádných politických myšlenek, státnické koncepce nebo výjimečného politického talentu. Je výsledkem spojení velkého majetku, mediálního vlivu, marketingu a schopnosti vystupovat jako „manažer státu“. To je podstata problému. Demokratická soutěž se tím deformuje, protože jeden z hráčů nevstupuje do politiky jen s programem, ale s celým ekonomickým impériem za zády.

A Andrej Babiš v tom samozřejmě není sám. V moderní politice stále častěji vidíme lidi, jejichž politický vliv vyrůstá nikoli z idejí, ale z kapitálu, mediální viditelnosti a schopnosti koupit si organizační infrastrukturu, kterou běžné politické strany budují dlouhá léta.

Proto nejde o „útok progresivistů na podnikání“. Jde o otázku, zda má být politická moc otevřena tomu, aby se do ní velký majetek přímo přelil a začal si upravovat veřejná pravidla podle vlastních zájmů. Pokud někdo vlastní velký dotačně závislý koncern a současně řídí stát, který o pravidlech těchto dotací spolurozhoduje, nejde o normální podnikání. Jde o strukturální střet mezi soukromým prospěchem a veřejnou mocí.

Argument, že firma zaměstnává lidi a platí daně, na tom nic nemění. To není výjimka ze střetu zájmů. To je jen popis běžné ekonomické činnosti. Ani velká firma nemůže být štítem, který svému vlastníkovi umožní stát nad pravidly, jež platí pro ostatní.

Celý článek je o tom, kdyby UE podle svých pravidel rozhodla, že je AB ve střetu zájmů podle EU legislativy.

Nikde se nepíše jak je formulován střet zájmů v pravidlech EU. Očekával bych, když ty peníze poskytuje EU, že koncový uživatel by musel mít vliv na proces rozdělování těchto dotací na úrovni EU a ne na úrovni jednotlivého státu, kde již rozsah a směřování dotací ovlivnit nemůže.

Právě v tom je jádro problému. Střet zájmů podle pravidel EU není omezen jen na situaci, kdy někdo osobně sedí v Bruselu a přímo rozhoduje o konkrétní dotaci pro vlastní firmu. Pravidla EU výslovně dopadají i na orgány členských států a osoby zapojené do provádění, řízení, kontroly nebo přípravy výdajových programů z rozpočtu EU. Evropská komise uvádí, že článek 61 finančního nařízení byl rozšířen i na orgány členských států a osoby, které provádějí unijní fondy ve sdíleném řízení.

A právě zemědělské dotace jsou typický případ takového sdíleného řízení. Není pravda, že česká vláda už nemá na rozsah a směřování dotací vliv. Každý členský stát má vlastní strategický plán společné zemědělské politiky, který obsahuje intervenční strategii a nástroje, jež bude daný stát v letech 2023–2027 používat. Evropská komise sama uvádí, že každý stát si takový plán připravuje a že tyto plány určují použití nástrojů SZP v dané zemi.

Česká vláda tedy spolurozhoduje o tom, kolik peněz půjde do zemědělství, jak budou nastaveny jednotlivé dotační programy, jaký typ zemědělství bude zvýhodněn, jaké podmínky budou příjemci muset splnit a jak bude stát tyto podmínky kontrolovat. To není žádný bezvýznamný administrativní detail. To je právě prostor, ve kterém může vzniknout střet zájmů.

Druhá část problému je kontrolní. Stát není jen pasivní pošťák, který rozděluje peníze podle hotového bruselského seznamu. Státní správa kontroluje, zda příjemci dotací podmínky splňují. Pokud je v čele vlády osoba, která má majetkový prospěch z velkého příjemce těchto dotací, pak nejde jen o otázku jedné konkrétní žádosti. Jde o vliv na celý systém pravidel, kontroly a administrace.

RE:"Ze strany EU nebudou vypláceny žádné dotace firmám, které jsou tak a tak...spojeny se členem vlády"

---------------------

myslite napr. soudruha Jurecku?

Rozdíl je v rozsahu, intenzitě a povaze majetkového prospěchu.

U Jurečky šlo o rodinné zemědělské vazby a o možný majetkový prospěch subjektů spojených s jeho nejbližší rodinou ze systému zemědělských dotací, na jehož nastavení a správu měl jako ministr zemědělství politický vliv. Samotné formální ovládání těchto subjektů proto není rozhodující otázkou. Podstatné je, zda výkon veřejné funkce mohl být spojen s hospodářským prospěchem osob blízkých.

U Babiše byl problém zásadnější nikoli jen proto, že podle Evropské komise nadále fakticky ovládal velký koncern, ale především proto, že tento koncern měl z evropských a národních dotací významný majetkový prospěch. Ovládání Agrofertu je důležité jako důkazní a spojovací prvek, ale samo o sobě není jádrem střetu zájmů. Jádrem je situace, kdy politik spolurozhoduje o pravidlech, objemu, směřování, administraci nebo kontrole veřejných prostředků, z nichž má on sám nebo s ním ekonomicky propojené osoby majetkový užitek.

Stručně řečeno: Jurečkův problém nebyl totožný s Babišovým, ale nebyl ani neexistující. Spočíval v tom, že jako ministr zemědělství měl politický a správní vliv na systém dotací, z něhož mohly mít majetkový prospěch subjekty spojené s jeho nejbližší rodinou. U Babiše byl tentýž princip podstatně silnější, protože šlo o rozsáhlý koncern, jehož ekonomický zájem na veřejných dotacích byl mnohem větší.

Hi, same dřysty - je třeba se zaměřit na podstatné, a to je - že žádná uhlíková stopa neexistuje, nejsou pro to žádné fyzikální důkazy. CO2 je v atmosféře cca 0,04 procent, a to je prakticky nic a nemá prakticky žádný vliv na klima. DAL JSEM SI TU PRÁCI a spočítal jsem si, že ročním spálení všech fosilních paliv na kouli zemské se přidají do atmosféry cca 4 procenta CO2, a to má zbořit svět Je třeba se opřít zeleným trpaslíkům

Veřejnosti se to neříkà, ale ti inteligentnější to pochopí. A státní dluh poroste. A inflace také. Babiš bude bohatší, my chudší. Tedy pokud EU to neproplatí. Stačil jeden odstavec.

Ano, jeden odstavec by možná stačil dnes. Problém je, že trvalo téměř deset let, než podstatná část lidí začala chápat, co v tom jednom odstavci vlastně je.

Právní trik se svěřenskými fondy, který nevymyslela Evropská unie, ale poradci Andreje Babiše, nikdy žádný skutečný problém neřešil. Pouze vytvořil zdání, že se majetek formálně někam přesunul. Jenže střet zájmů není otázka papírového přesunu akcií, ale reálného vlivu, reálného prospěchu a reálné účasti na nastavování pravidel, podle nichž se rozdělují veřejné peníze.

Za ta léta jsem o tom napsal mnoho komentářů. A zkušenost byla pořád stejná: většina lidí nebyla schopna nebo ochotna pochopit rozdíl mezi formální konstrukcí a skutečnou ekonomickou realitou. Teprve dnes se začíná obecněji chápat, že svěřenské fondy nebyly řešením střetu zájmů, ale jeho maskováním.

Takže ano, dnes to lze shrnout jedním odstavcem. Ale jen proto, že se k němu společnost velmi pomalu a velmi bolestně propracovávala skoro deset let.

Na nově vznikající úpravě zákona o střetu zájmů lze ukázkově demonstrovat střet zájmů.

Ano, je to karikatura střetu zájmů.

Babiš je zkrátka dost mocný na to, aby z evropských dotací zákonem učinil ty české. Pro jejich vyplacení si stát natiskne peníze, které zvýší inflaci. No a tím pádem všechno zdraží a platit to budeme my všichni z vlastních kapes.

A to vše je provázeno nadšeným hýkáním ovcí, které hřeje u srdce jak to Babiš těm šmejdům zase nandal.

Peníze může "tisknout" jen ČNB. Buďto to udělá, nebo ne. Michl zatím tvrdí, že ne.

Vláda ale může dělat dluhy. Princezna s pávem zatím tvrdí, že bude, a hodně.

Že to zaplatíme z vlastních kapes, to ano. I s úroky.

Skutečný problém všech dotací je, že ve společnosti hrající si na volný trh jsou nemorální. EU dotace jsou ještě více nemorální, protože v jejich pozadí jsou staré poučky typu "všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější" a zejména "kdo chce psa bít, hůl si vždy najde"....

Příklad - Orbán měl problém s EU dotacemi pro Maďarsko. Jeho žák Magyar - přitvrdil všechny politiky které Bruseli vadily avšak peníze dostal. Škrtání Maďarských dotací však znovu přijde až se Euro-papaláši lépe zorientují v nové Maďarské realitě.

Polsko - v bledě modrém totéž jako Maďarsko

Proč si někdo myslí, že Česko za pouhé Babišovy řečičky o nevylizování Bruselkých hemoroidů by mělo dopadnout lépe?

Ještě jenou podotýkám pro nedovtipné, že "konflikt zájmů" = "hůl si vždy najde"

Problém není ve střetu nebo konfliktu zájmů. Problém je v nadměrném rozdávání peněz z cizího lidmi kterým takové peníze nepatří.

Dostávají bohužel skoro všichni a někdo více někdo méně. Pokud bude z čeho rozdávat nebude asi možné to změnit. Dotace jsou koryto u kterého se krmí příliš mnoho lidí. Pro zemědělské podniky miliardy že se starají pro nás o krmivo pro rodiny 400.000 že mají děti pro umělce že se jim můžeme smát atd atd.

Zdá se, že česká veřejnost — a postupně i část politiků — po mnoha letech konečně začíná chápat, v čem skutečně spočívá střet zájmů Andreje Babiše na úrovni Evropské unie. Nejde jen o český zákon o střetu zájmů, ani o formální otázku, zda akcie Agrofertu byly vloženy do svěřenských fondů. Jádro problému bylo vždy jinde: předseda vlády se podílí na vytváření pravidel, vyjednávání objemu dotací, nastavení jejich směřování a řízení státní správy, která kontroluje jejich čerpání.

V době vzniku Babišovy vlády to většině lidí zjevně jasné nebylo. Nebylo to zřejmé ani významné části politické reprezentace, a zřejmě ani prezidentovi, jinak by jmenování vlastníka velkého dotačně závislého koncernu předsedou vlády nemohlo být chápáno jako běžná politická situace.

Celá léta upozorňuji na to, že český zákon o střetu zájmů i svěřenské fondy byly jen formální zástěrkou skutečného problému. Ten nebyl český, ale evropský: člověk, který má majetkový prospěch z velkého příjemce dotací, nemůže stát v čele vlády, která o pravidlech, objemu, směrování a kontrole těchto dotací spolurozhoduje.

Jsem rád, že se konečně objevuje dostatečné množství lidí, kteří tento rozdíl začínají chápat. Trvalo to dlouho, ale právě zde se ukazuje, že právní trik nemůže nahradit materiální realitu. Svěřenské fondy střet zájmů neodstranily. Pouze ho na čas zakryly před těmi, kteří nechtěli nebo neuměli vidět jeho skutečnou podstatu.

k MG 10:07

Srozumitelný příspěvek ale ne - nezačíná chápat. Vadné posouzení problému.

Ten kdo má prostředky zneužívat svoji činnost (ať se jí říká střet nebo konflikt zájmů) oproti jiným vůbec nemusí být v pozici skutečné státní moci. Stačí mu v ní mít prostředníka který mu vše za protislužbu zařídí. Říká se tomu korupce. Zjistit kdo a jak má protiprávní zisk z veřejných peněz je mnohem těžší než jak se MG naivně domnívá. Konečně žádná firma v ČR zatím nebyla souzena za násilné zmocnění se dotací. Vždy byly dotace ŘÁDNĚ přiděleny státní mocí.

Je tak těžké pochopit kam by případné vyšetřování mělo směřovat? Nebo se k tomu jen nikdo nemá? Třeba takové vyšetřování český právní řád ani neumožňuje??? Nebo by se tím mohlo odhalit fungování orgánů veřejné moci? Nezaspali policie a státní zástupce?