Pokus změnit český zákon o střetu zájmů může vypadat jako jednoduché politické řešení. Když překáží zákon, změní se zákon. Když vadí zákaz dotací pro firmy ovládané veřejným funkcionářem, zákaz se zúží. Když hrozí zpětné vymáhání dotací, zkrátí se lhůta. V domácí politice to může působit účinně. Jenže u evropských dotací je rozhodující něco jiného: český zákon nemůže změnit evropské právo.

Evropské dotace nejsou české peníze, které si stát může rozdělit podle pravidel, jež si sám upraví. Pokud má být výdaj proplacen z rozpočtu Evropské unie, musí splňovat evropské podmínky. Mezi ně patří i pravidla o střetu zájmů. Nárok na evropskou dotaci proto nevzniká nezávisle na těchto pravidlech. Nevzniká tak, že žadatel splní technické, zemědělské nebo administrativní podmínky, a střet zájmů se řeší až dodatečně. Aby mohl vzniknout nárok na evropsky způsobilou platbu, musí být splněny všechny podmínky legality výdaje, včetně absence relevantního střetu zájmů.

Právě zde leží skutečný problém Andreje Babiše. Není jím pouze český zákon o střetu zájmů, ale evropské pravidlo, že prostředky EU nemají být spravovány a rozdělovány v prostředí, kde je nestranný výkon veřejné funkce ohrožen soukromým ekonomickým zájmem. Pokud politik nebo s ním spojené firmy nesplňují evropská pravidla, nelze to vyřešit tím, že se český zákon napíše měkčeji. Český zákon může změnit domácí právní režim. Nemůže založit nárok na evropské peníze proti evropskému právu.

Pak ale vzniká podstatná otázka: co má být skutečným účelem takové změny? Jestliže evropský rozpočet takové dotace neproplatí, ale český zákon současně umožní jejich vyplacení, nešlo by už fakticky o evropské dotace. Šlo by o nové české dotace placené z českého rozpočtu těm, kteří nesplňují pravidla pro evropské financování. A v praxi by šlo především o nejvýznamnější politiky s rozsáhlými soukromými ekonomickými zájmy, protože právě oni mohou současně držet vysokou veřejnou moc a mít tak velký hospodářský zájem, aby se jich evropská pravidla střetu zájmů skutečně týkala.

Veřejnosti se ovšem neříká: zavádíme český mechanismus, kterým budeme z vlastních peněz nahrazovat dotace, na něž podle evropských pravidel nevzniká nárok. Říká se jí: zpřesňujeme pravidla střetu zájmů. Jenže pokud Evropská unie neproplatí dotace kvůli střetu zájmů, ale český stát je přesto vyplatí ze svého, nejde o odstranění problému. Jde o jeho převedení na český rozpočet.

A právě zde se objevuje oligarchizační účinek. Oligarchizace neznamená jen to, že bohatý člověk vstoupí do politiky. Skutečná oligarchizace začíná ve chvíli, kdy stát vytváří pravidla, která fakticky chrání ekonomické zájmy nejmocnějších politických aktérů. Pokud by český rozpočet nahrazoval evropské dotace těm, kteří nesplňují evropská pravidla střetu zájmů, nešlo by o běžnou dotační politiku. Šlo by o systém, v němž se politická moc mění ve schopnost vytvořit vlastní náhradní finanční nárok.

Proto je zavádějící tvářit se, že rozhodující otázkou je pouze rozdíl mezi nárokovou a nenárokovou dotací. Ano, některé zemědělské platby mohou být konstruovány jako platby podle předem daných pravidel. Jenže otázka zní: podle jakých pravidel? U evropských peněz mezi ně patří i pravidla střetu zájmů. Nárok tedy nevzniká mimo ně, ale pouze skrze jejich splnění. Tvrzení, že dotace je nároková, a proto se střet zájmů neřeší, zaměňuje českou techniku vyplácení s evropskou způsobilostí výdaje.

Česká republika samozřejmě může ze svého rozpočtu poskytovat vlastní podpory. Pak to ale má být řečeno otevřeně. Pak nejde o evropské dotace, nýbrž o české dotace hrazené českými daňovými poplatníky. A pokud mají sloužit jako náhrada za evropské peníze, které nelze získat kvůli střetu zájmů, musí to být veřejnosti výslovně sděleno. Jinak vzniká dojem, že se pod rouškou technické změny zákona vytváří domácí dotační kanál pro ty, kteří se nevejdou do evropských pravidel.

Výsledek by byl jednoduchý. Český úřad podle českého zákona dotaci vyplatí. Evropská komise podle evropského práva odmítne refundaci. Rozdíl nezmizí. Ponese ho český daňový poplatník. Takto by se střet zájmů nevyřešil. Pouze by se účet za něj přesunul z evropského rozpočtu do českého.

Pokud je toto smyslem návrhu, mělo by to být pojmenováno bez zastírání. Česká republika by nezachraňovala evropské dotace. Vytvářela by zvláštní české náhradní dotace pro politiky a s nimi spojené firmy, které nesplňují pravidla Evropské unie. Nešlo by o obecné pravidlo pro občany, ale o pravidlo s oligarchizačním účinkem.

Změna českého zákona o střetu zájmů tedy sama neřeší situaci Andreje Babiše ve vztahu k evropským dotacím jeho firem. Může změnit českou debatu, domácí právní režim i možnost, aby české orgány peníze vyplatily. Nemůže ale vytvořit evropský nárok tam, kde podle evropských pravidel nevzniká.

Pokud novela povede k tomu, že se peníze budou vyplácet i tam, kde Evropská unie odmítne refundaci, nepůjde o vyřešení evropského problému. Půjde o jeho nacionalizaci. Evropský rozpočet řekne ne. Český rozpočet řekne ano. A občan zaplatí rozdíl.

To už není jen technická úprava střetu zájmů. To je oligarchizační přenesení soukromého ekonomického problému politicky nejmocnějších jednotlivců na stát.